Iron Man 2

Favreau umí navodit takovou tu party atmosféru ve které se Tony Stark pohybuje. To mě totiž v Iron Manovi vždycky hrozně baví. Tony Stark co přiletí na expo a má hafo tancujících kundiček v pozadí, nebo nakalenej Tony Stark co scratchuje v obleku Iron Mana a rozstřeluje melouny. A že je film hodně o dialozích mi neva, protože se tak děje v podání velmi dobrých herců, kteří jsou ještě navíc velmi cool. Nové vedlejší postavy jsou taky super. Klidně bych ruskýmu Mickey Rourkeovi dal víc prostoru a Scarlett Johansson ještě nikdy nebyla tak sexy. Ale nejlepší jsou zase ty bitky. Mě se strašně líbí, že Iron Man je s protivníkama vždycky hned hotovej, jelikož je to logický, když má takovejhle arzenál. Fakt ten jeho oblek je jedna z nejlepších filmovejch rekvizit. (03.05.2010)

Na konci prvního dílu se Tony Stark/Iron Man ustanovil jako "tak trochu jiný superhrdina", jenže druhý díl je završen tím, že se z hlavního hrdiny stává "hrdina jako všichni ostatní", a tak musí být utvořen heterosexuální pár, přijmut sidekick a je zaděláno na nového záporáka, přičemž nesmí chybět nějaká ta traumata z dětství a tvoření komplexního vesmíru. Poslední jmenované je klíčové, protože víc než o soudržnou podívanou s precizně motivovanými postavami a prvky ve vyprávění jde o sled pohromadě nedržících sitcomových scének, které neustále odkazují na jiné komiksy/filmy podle komiksu/filmy, ve kterých si zahrál herec hrající zde. To vede k neustálému srovnávání, z něhož IRON MAN 2 vychází jako ten slabší, co se týče svých dvou hlavních vzorů - SPIDER-MANA 2 (vyrovnání se se svým "superhrdinstvím" pomocí odložení masky) a TEMNÉHO RYTÍŘE (potemnělost a záporák). Významová rovina snímku je sice bohatší než u prvního dílu (reflexe toho, jak média prezentují americkou zbrojní a válečnou politiku, zároveň reflexe mediálního obrazu obsazených hvězd), ale svou americko-ruskou zápletkou archaičtější. Výše zmíněné jsou důvody, proč je dvojka horší díl než jednička, což ještě neznamená, že by se jednalo o průměrný či dokonce špatný film, protože na to je svým neustálým vybočováním ze stylistického rámce obzvlášť v úvodní půlhodině nesmírně opojná a v akčních scénách posílením vnímání Tonyho (zesílení zvuků, zpomalení) vtahující. (29.04.2010)

Je mi jedno, že Robert Downey ml. hraje zpravidla sám sebe, vždyť kdo má taky lepší předpoklady zahrát Roberta Downeyho ml. než Robert Downey ml., ovšem není mi jedno, že workoholicko-hračičkovský podtón prvního dílu nahradil skřípavý orchestr s ožralým dirigentem, kde nikdo pořádně netuší, na co a kdy hrát. Ani Iron Man zkrátka není ze železa a Mickey Rourke do starého železa nepatří. Jinak k tomu nemám co dodat. (12.02.2012)

Tak daleko jako poprvé Iron Man nedoletěl, přesto předvedl to, co se tak nějak obecně čekalo. Ne uplně blbý popcorn, perfektní akci, nějaké to satirické rýpnutí a svěží nápad. Což ve světle nebetyčné sterility posledních blockbusterů nakonec vůbec není málo. Věčná škoda té občasné ztráty energie a tempa, pád na hubu někdy v polovině je skoro smrtelný. Ty tři a půl hvězdy dávám neviděné originální verzi, dabing to pohřbívá takřka dokonale (aneb slyšet diskuzi Rockwella a Rourka o ptáčcích a svíjet se v bolestech). Zatím 70% s potenciálem klesat. (01.05.2010)

// Více Tonyho, více humoru, více odlehčenosti. Méně akce, méně smyslu, méně Iron Mana? Možná. A možná je to i dobře, nejspíš bych zkousnul koukat na to samé, ale proč, když to jde i jinak? A ono to opravdu jde. Dříve jsem si to nemyslel, po x-tém shlédnutí už jsem k tomu ale přistoupil jinak, uvědomil si, kudy se film vydává, přijal to a zkrátka se bavil. Víc jsem ani nechtěl, takže ano - mise splněna - nezbývá než počkat, co na to Iron Man 3. (01.05.2013)