Iron Man 2

Tony Stark představuje nový.... CHICK-KICK. Tak trochu Kick-Ass, tak trochu chick-flick. Iron Man získal hybridní pohon, rockový nátěr, z duše playboye zbyla jen fasáda, ale z osy hlášky-romance-militaria neuhýbá ani o píď. Tradiční comicsové kořeny konfliktů a la otec-syn-staré hříchy-rodinná pomsta sice nevymizely, ale když začnou být repliky příliš automatické, je tu kulomet hlášek Dona Cheadla, roztomilé jiskření mezi Železným mužem a jeho ocelovou magnolií či rudá Sonja Scarlett Johansson s progresivní kopací technikou. A je to překvapivě týmovka, kde Stark je pouze první mezi rovnými, ačkoli jeho bondovské charisma neslábne. Film se nevyhýbá ani reflexi změněné situace mezinárodních vztahů, v níž ukazuje, že jedno mocenské centrum už pro udržení stávajícího řádu nestačí. Na postavě senátora bezpečnostního výboru a armádních generálů nastiňuje pozice amerického vojenskoprůmyslového komplexu, který se pohybuje v poněkud jiném diskurzu. Asi proto, že mě víc než geneze hrdiny zajímá krize hrdinovy identity v pokračování, je pro mě Iron Man 2 zábavnější, ale i podnětnější film než jednička. Koneckonců kde uvidíte duel fyzikálních géniů, z nichž jeden vypadá jako jako zhýralý rocker na výsluní a druhý jako sardonický rocker nad hrobem? Originální verze: 75%. P.P.S. Český dabing je tragikomický, Iron Man mluví jako sedmnáctiletý mutant. Skoda, hlasově patří Downey k mým sexuálním ikonám. Vzhůru na titulky. (27.04.2010)

"Úspěšně jsem privatizoval světový mír. Co ještě chcete?" Do létajícího kusu plechu bylo málokdy při výrobě naválcováno tolik egoistického sarkasmu, jako do toho ze Stark Industries a to je dobře. Druhé poletování tryskami překypujícího týpka se mi totiž líbilo ještě o pár úderů bičem do formule víc, než seznamovací pokus a jako nenáročný konzument si dovolím vyjádřit spokojenost s duněním beden, využíváním všech barev světelného spektra i s úrovní ruského inženýrství. (15.04.2016)

Vše při starém. Dokud je Downey sám sebou (a nebo Starkem, chcete-li) je to většinou zábavné, jakmile nasadí hledí a dojde řada také na jinou než slovní akci, tak začíná nuda, rutina a... jedna nuda navrch. Příště by to chtělo podstatně více podobně "tokavých" komediálních scén v duchu té ve Starkově bývalé ředitelské kanceláři a mnohem méně akce. Nebo režiséra, který ji umí. (03.05.2010)

Kde je ta uzavřenost a spád jedničky? Kde je Starkovo silné osobní kouzlo? Dvojka je rozbředlý, roztěkaným a strašně nezáživným blábolením hvězdně obsazených postav, jejichž dialogy a vtípky mnohdy působí jako z pera pětiletého dítěte (přiznávám, že vina může být na straně dabingu, ale to bohužel jen těžko můj dojem změní, dokud neuvidím titulkovanou kopii). Favreauovi jsem v první díle jeho rutinérství odpouštěl, protože Downeyho charakter měl šťávu. Ve dvojce je většina krásného pryč, zbývá jen plkání, vyšeptalý humor a překvapivě Downey, který jakoby byl tak přesvědčený o vlastní neodolatelnosti, že úplně ignoruje prázdnost svých výroků. Na komiksáku, který mě během dvou hodin nenadzvedne ze sedadla ani jediným kulervoucím momentem, není něco v pořádku. Víc než jednu hvězdu dabované verzi dát nemůžu... (27.04.2010)

Tak takhle to dopadá, když se snažíte vytunit formuli, která už je sama o sobě skvělá. Zkusili na ni přimontovat více vtipu, připevnit více akce, nechat nainstalovat autorádio, co hraje jen samé pecky, dovnitř posadit další oblíbené herce a nechat káru projet exkluzivními lokacemi. Výsledek je tak na půli cesty - a to zamrzí, obvzlášť proto, že jedničku mám hodně ráda.. Strýček fašírka! [28.5. 2010, Slovanský dům, titulky. (Zásadně).] (28.04.2010)