Iron Man 2

Kdo nemá rád zbraně? Kdo nemá rád techniku? Kdo nemiluje slávu vyleštěnou penězi? Amerika vládne světu v blockbusteru, který odráží jednu tvář vlastního publika a stejně se tomu každý nechápavě směje. Akce rozhodně přibylo, je zajímavější, originálnější, i když někdy řešená (třeba final battle) hrozně urychleně. Je ovšem dobře, že Favreau buduje půdu pro Avengers opravdu solidním způsobem. Robert Downey jr. zase filmu vládne, i když prsa a rty Scarlett jsou rozhodně nebezpečné zbraně... Co bude dál? Nevím, ale dvojka mě dokázala opět pobavit na příjemné dvě hodiny, ale kromě toho skryté americké posedlosti nenabídlo nic, co bych musel vidět znovu. Klasických slabé 4*=70% s očekáváním, že ve trojce bude všeho třikrát tolik:). (13.09.2010)

Prvý Iron Man bol osviežujúci. Problém nebol ani v nedostatku akcie, lebo neakčné pasáže boli veľmi zaujímavé. V novom pokračovaní to už tak neplatí. Akcie je stále málo a keď akcia nie je, už je to nuda. Nezachraňuje to ani plejáda hercov v cameách. Napríklad taká Scarlett Johansson je stále viac a viac otravná. Hlavný záporák je síce vymyslený dobre, ale je menej charizmatickejší ako Jeff Bridges z jednotky, ten bol až démonický. Celé to je o triedu slabšie ako jednotka. 6/10 (10.09.2010)

[imdb: 7.9/10] | me: Výborná zábava. Pokračovanie, ktoré sa nestalo iba superakčnou naháňačkou. Celkový náboj a spirit filmu ostal nepokazený. Áno, viac akcie so sebou síce prináša viac nelogických brejkov, ale toto je komixovka a preto to až tak neprekáža. Dôležité je, že celkový balans medzi akciou, dejom a humorom je dokonalý a tak sa jedná o parádnu dvojhodinovú zábavu. Robert Downey je jednoznačne opäť hlavným faktorom a korením filmu. Ostatné herecké obsadenie mu výborne sekunduje a tak je celková atmosféra príjemná. Je to proste film, ktorý baví svojským humorom a výbornou akciou v presne kalibrovanom pomere. (03.05.2010)

Ach, tak tohle bolelo. Navíc jsem si uvědomila, že už jsem se na to snažila jednou koukat někdy předtím, ale po začátku jsem to vzdala s tím, že každý film má svého diváka a já nejsem divák pro tento film. Ale když už jsem se tomu odevzdala, tak jsem si také slíbila, že začnu něčím pozitivním. A to jsou vlasy Černé vdovy. Ó božíčku, tu jednu scénu, kdy je při otočce v chodbě snímána ze shora a její kadeře se kolem ní na svítivě bílém pozadí podlahy zatočí a zavlní, jsem si užila víc, než celou trilogii dohromady. Vím, že je to dost povrchní a že většina žen, které se mi líbí, má velký nos, ale přesto, kdybych někdy sestavovala seznam bohyní (jako že ho sestavuji), tak Scarlett na něm určitě bude. A potom k filmu, já vím, že to má být vtipné, ale v některých momentech mi zatrnulo: Je to vážně komedie? Úvod je vážně děsivý, strašidelný. Potom ten odér americké vlajky vlající na každém monitoru trochu vyvane, respektive není tak explicitní, ale vážně, brrrr. Je to tak zvrácené, jako stavět uprostřed vybetonovaného města pavilon s umělou zahradou. Nejlépe to symbolizuje Pepper a její boty. Já osobně sice trpím tím, co se ženám často přisuzuje, a totiž jakousi primární a nepřenosnou posedlostí botami, ale jehlové podpatky se mi nelíbily nikdy a film nabízí několik krásných ilustrací proč. Když v nich chodí, a jsou to docela důležité momenty, tak to vypadá, jako by se soustředila na jednu jedinou věc - a to na chůzi v těch botách. Její kroky vypadají úplně jinak než lidí v pohodlnějších botách, kteří chodí kolem ní, její tempo je pomalejší, její nohy jsou neustále pokrčené v kolenou. A to trochu ubírá na uvěřitelnosti její postavy, která jde právě zachránit někoho, koho miluje, a tak podobně. Respektive ona jako postava neexistuje. A potom je tam ta nebetyčně děsivá scéna, ve které jdou do schodů obě, Pepper a moje bohyně. Obě mají pouzdrové sukně ke kolenům a lodičky na jehlách, obě se dívají pod nohy a obě trochu vyvrací nohy, aby vůbec v těch sukních zvládaly dělat ty kroky, Scarlett s tím má tedy větší problémy. A aby toho nebylo málo, následuje střih na na Sama Rockwella, který tančí. Tančí! Kde jsou všechny feministky světa? Jestli tohle není peklo, tak nevím. (A abych tedy nevypadala příliš vyšinutě, tak ještě poznámka k Tonymu: jeho figura v tomto filmu trpí častým scenáristickým nešvarem, a to totiž tím, kdy z nutnosti vytvořit drama a napětí mezi postavami se jedinec začne chovat nekonzistentně/křečovitě/nebo-zkrátka-jako-idiot. Když Bruce Wayne na svém večírku předstírá opilost, tak to dělá proto, aby vyhnal lidi a tím je dostal z nebezpečné zóny. Když je Tony Stark na svém večírku doopravdy opilý a dělá bordel - místo aby dělal věci, které chce, s těmi, se kterými chce - tak ho vnímám jako slabocha a ztrácí můj respekt.) (24.11.2014)

Kde je ta uzavřenost a spád jedničky? Kde je Starkovo silné osobní kouzlo? Dvojka je rozbředlý, roztěkaným a strašně nezáživným blábolením hvězdně obsazených postav, jejichž dialogy a vtípky mnohdy působí jako z pera pětiletého dítěte (přiznávám, že vina může být na straně dabingu, ale to bohužel jen těžko můj dojem změní, dokud neuvidím titulkovanou kopii). Favreauovi jsem v první díle jeho rutinérství odpouštěl, protože Downeyho charakter měl šťávu. Ve dvojce je většina krásného pryč, zbývá jen plkání, vyšeptalý humor a překvapivě Downey, který jakoby byl tak přesvědčený o vlastní neodolatelnosti, že úplně ignoruje prázdnost svých výroků. Na komiksáku, který mě během dvou hodin nenadzvedne ze sedadla ani jediným kulervoucím momentem, není něco v pořádku. Víc než jednu hvězdu dabované verzi dát nemůžu... (27.04.2010)