Iron Man 2

Zrovna od filmu, jehož hlavní hrdina polovinu filmu jenom chlastá a dělá voloviny, bych nečekal varování před mocí (mediálního) obrazu. Stark je stejně amorální postavou jako druhý zbrojařský magnát Hammer, jen umí působit na lidi a udělat si ze sebe srandu, což je vlastnost charakterizující celý film a odlišující Iron Mana od potemnělých komiksových adaptací á la Temný rytíř, jež superhrdinský mýtus nezlehčují. Favreau trend psychologičtějších komiksáren nenásleduje. Temnější je dvojka výhradně tím, co se děje se Starkovým tělem, nikoliv tím, co prožívá. Právě soustředění na povrch přitom lze vnímat jako příčinu popularity Starka a jemu podobných, jež vědí, jak vystupovat před televizními kamerami (skrze něž na protagonistu také několikrát nahlížíme). Soustředění na povrch je zároveň důvodem, proč dostala ve filmu vcelku nadbytečnou roli Scarlett Johansson, jejíž křivky jsou manou pro oči. Radost udělá také Mickey Rourke, který nemluví moc, ale mluví k věci, Gwyneth Paltrow, jejíž slovní přestřelky s Downeyem dvojsmysly a timingem připomínají klasické screwballové komedie a radost nakonec udělají i ty cca dvě akční scény, přidané jakoby jen tak, pro radost (když už nám na ně dali prachy…). Vydatně zahláškovat, dobře u toho vypadat, a rychle zmizet z paměti. Splněno. 75% Zajímavé komentáře: Bluntman, FlyBoy, Theatis, ScarPoul, fmash, mcb,Deverant (06.05.2013)

Na konci prvního dílu se Tony Stark/Iron Man ustanovil jako "tak trochu jiný superhrdina", jenže druhý díl je završen tím, že se z hlavního hrdiny stává "hrdina jako všichni ostatní", a tak musí být utvořen heterosexuální pár, přijmut sidekick a je zaděláno na nového záporáka, přičemž nesmí chybět nějaká ta traumata z dětství a tvoření komplexního vesmíru. Poslední jmenované je klíčové, protože víc než o soudržnou podívanou s precizně motivovanými postavami a prvky ve vyprávění jde o sled pohromadě nedržících sitcomových scének, které neustále odkazují na jiné komiksy/filmy podle komiksu/filmy, ve kterých si zahrál herec hrající zde. To vede k neustálému srovnávání, z něhož IRON MAN 2 vychází jako ten slabší, co se týče svých dvou hlavních vzorů - SPIDER-MANA 2 (vyrovnání se se svým "superhrdinstvím" pomocí odložení masky) a TEMNÉHO RYTÍŘE (potemnělost a záporák). Významová rovina snímku je sice bohatší než u prvního dílu (reflexe toho, jak média prezentují americkou zbrojní a válečnou politiku, zároveň reflexe mediálního obrazu obsazených hvězd), ale svou americko-ruskou zápletkou archaičtější. Výše zmíněné jsou důvody, proč je dvojka horší díl než jednička, což ještě neznamená, že by se jednalo o průměrný či dokonce špatný film, protože na to je svým neustálým vybočováním ze stylistického rámce obzvlášť v úvodní půlhodině nesmírně opojná a v akčních scénách posílením vnímání Tonyho (zesílení zvuků, zpomalení) vtahující. (29.04.2010)

Měkký Bobo, starýho Měkkýho Boba syn, tohle konverzační melodrama utáhl jen svým charmem. U dvouhodinového akčního filmu by jeden logicky předpokládal nějakou tu akci. A čeho se dočká? Podivného bezpohlavního jiskření s asexuální zrůdou paní Paltrowovou, homopošťuchování s panem Čidlem, plýtvání obstarožním Wrestlerem a pár minut lisování těžkých kovů. Naštěstí je dnes výkupní cena železa na vrcholu romského blahobytu, takže když australští elektrikáři ještě přihodí pár drobných za předražený videoklip, chlapci snad naškrábou aspoň na náklady a nízkorozpočtový seriál Avengers! (07.09.2010)

// Více Tonyho, více humoru, více odlehčenosti. Méně akce, méně smyslu, méně Iron Mana? Možná. A možná je to i dobře, nejspíš bych zkousnul koukat na to samé, ale proč, když to jde i jinak? A ono to opravdu jde. Dříve jsem si to nemyslel, po x-tém shlédnutí už jsem k tomu ale přistoupil jinak, uvědomil si, kudy se film vydává, přijal to a zkrátka se bavil. Víc jsem ani nechtěl, takže ano - mise splněna - nezbývá než počkat, co na to Iron Man 3. (01.05.2013)

Tak daleko jako poprvé Iron Man nedoletěl, přesto předvedl to, co se tak nějak obecně čekalo. Ne uplně blbý popcorn, perfektní akci, nějaké to satirické rýpnutí a svěží nápad. Což ve světle nebetyčné sterility posledních blockbusterů nakonec vůbec není málo. Věčná škoda té občasné ztráty energie a tempa, pád na hubu někdy v polovině je skoro smrtelný. Ty tři a půl hvězdy dávám neviděné originální verzi, dabing to pohřbívá takřka dokonale (aneb slyšet diskuzi Rockwella a Rourka o ptáčcích a svíjet se v bolestech). Zatím 70% s potenciálem klesat. (01.05.2010)