Iron Man 2

Ach, tak tohle bolelo. Navíc jsem si uvědomila, že už jsem se na to snažila jednou koukat někdy předtím, ale po začátku jsem to vzdala s tím, že každý film má svého diváka a já nejsem divák pro tento film. Ale když už jsem se tomu odevzdala, tak jsem si také slíbila, že začnu něčím pozitivním. A to jsou vlasy Černé vdovy. Ó božíčku, tu jednu scénu, kdy je při otočce v chodbě snímána ze shora a její kadeře se kolem ní na svítivě bílém pozadí podlahy zatočí a zavlní, jsem si užila víc, než celou trilogii dohromady. Vím, že je to dost povrchní a že většina žen, které se mi líbí, má velký nos, ale přesto, kdybych někdy sestavovala seznam bohyní (jako že ho sestavuji), tak Scarlett na něm určitě bude. A potom k filmu, já vím, že to má být vtipné, ale v některých momentech mi zatrnulo: Je to vážně komedie? Úvod je vážně děsivý, strašidelný. Potom ten odér americké vlajky vlající na každém monitoru trochu vyvane, respektive není tak explicitní, ale vážně, brrrr. Je to tak zvrácené, jako stavět uprostřed vybetonovaného města pavilon s umělou zahradou. Nejlépe to symbolizuje Pepper a její boty. Já osobně sice trpím tím, co se ženám často přisuzuje, a totiž jakousi primární a nepřenosnou posedlostí botami, ale jehlové podpatky se mi nelíbily nikdy a film nabízí několik krásných ilustrací proč. Když v nich chodí, a jsou to docela důležité momenty, tak to vypadá, jako by se soustředila na jednu jedinou věc - a to na chůzi v těch botách. Její kroky vypadají úplně jinak než lidí v pohodlnějších botách, kteří chodí kolem ní, její tempo je pomalejší, její nohy jsou neustále pokrčené v kolenou. A to trochu ubírá na uvěřitelnosti její postavy, která jde právě zachránit někoho, koho miluje, a tak podobně. Respektive ona jako postava neexistuje. A potom je tam ta nebetyčně děsivá scéna, ve které jdou do schodů obě, Pepper a moje bohyně. Obě mají pouzdrové sukně ke kolenům a lodičky na jehlách, obě se dívají pod nohy a obě trochu vyvrací nohy, aby vůbec v těch sukních zvládaly dělat ty kroky, Scarlett s tím má tedy větší problémy. A aby toho nebylo málo, následuje střih na na Sama Rockwella, který tančí. Tančí! Kde jsou všechny feministky světa? Jestli tohle není peklo, tak nevím. (A abych tedy nevypadala příliš vyšinutě, tak ještě poznámka k Tonymu: jeho figura v tomto filmu trpí častým scenáristickým nešvarem, a to totiž tím, kdy z nutnosti vytvořit drama a napětí mezi postavami se jedinec začne chovat nekonzistentně/křečovitě/nebo-zkrátka-jako-idiot. Když Bruce Wayne na svém večírku předstírá opilost, tak to dělá proto, aby vyhnal lidi a tím je dostal z nebezpečné zóny. Když je Tony Stark na svém večírku doopravdy opilý a dělá bordel - místo aby dělal věci, které chce, s těmi, se kterými chce - tak ho vnímám jako slabocha a ztrácí můj respekt.) (24.11.2014)

Vše při starém. Dokud je Downey sám sebou (a nebo Starkem, chcete-li) je to většinou zábavné, jakmile nasadí hledí a dojde řada také na jinou než slovní akci, tak začíná nuda, rutina a... jedna nuda navrch. Příště by to chtělo podstatně více podobně "tokavých" komediálních scén v duchu té ve Starkově bývalé ředitelské kanceláři a mnohem méně akce. Nebo režiséra, který ji umí. (03.05.2010)

Sexy Robert Downey si podruhé oblékl kovové brnění coby Iron Man, pustil AC/DC a k tomu si přizval bouchače Mickeyho Rourka, který tu ještě vypadá zatraceně dobře, než se mu ještě víc povedlo z*urvit se plastikama. Whiplash mohla být perfektní postava, stejně jako Justin Hammer (sakra, měli jste Sama Rockwella!!:), jenže Iron Man 2 se nese více v duchu komedie. A to je také možná hlavní důvod, proč oba dva nejvýraznější charaktery budí spíše rozpaky a úsměv na rtech, než aby si člověk pomyslel, jak jsou drsní. Dramatických scén je zde sice také mnoho a fungují výborně, ale celkově je příběh namočen do humorné limonády:) Then again... už se tady začíná rozjíždět to monumentální MCU, máme tu Nicka Furyho, poznali jsme Natashu Romanoff a jsme opět rádi, že vidíme i agenta Coulsona:) (04.02.2017)

Takhle by to nešlo, pánové. Schematická užvaněná komiksárna s nulovým počtem zajímavých scén. On ani první Iron Man mě nijak zvlášť nenadchnul, ale jako sympatickou oddychovku jsem jej strávil bez problémů. Hlavně mě bavily dialogy a interakce mezi postavami, což o dvojce říct bohužel nemůžu - proto ten propad v hodnocení. A vůbec nejhorší je, že když se konečně začala nějaká akce, tak jsem se již po chvilce přistihl v toužebném očekávání, aby zase rychle skončila. Nemastné, neslané, bez jiskry a bez nápadu. (04.09.2010)

Downey sa snazi co mu jeho sarm staci, ale ani jeho vykon nedokaze zakryt scenarom slabo vyuziteho zaporaka v podobe Rourkea a neschopnost rozhodnut sa, o com vlastne dvojka ma byt. Ci v trende druhych dielov nacriet viac do duse i minulosti hlavneho hrdinu a priniest tak temnejsi a vaznejsi pribeh (s reflexiou na stav americkych vojenskych sil), alebo nezavazne blbnut a vytesovat sa, ze v hlavnej ulohe mame skveleho chlapika improvizatora. Vysledok nie je ryba ani rak, ale ako tak dychajuci morsky hybrid, kde uz nefunguje ani vztah Tonyho s Pepper. Nevadi mi malo akcie, vadi mi, ze jej absencia nema adekvatnu nahradu. (13.05.2010)