Sherlock Holmes

Štýlové, svižné a technicky dokonalé kriminálne dobrodružstvo. Dialógy zábavné a dobre napísané, akcia nápaditá, hravá a našlapaná, ústredná dvojka sympatická a hudba perfektná. Je len veľká škoda, že Mark Strong nedostal viac priestoru (záporákov on vie na jednotku) a zápletka mohla byť vymyslená aj lepšie. (16.04.2012)

Pro někoho možná zneuctění legendy Sherlocka Holmese a rouhačský tanec na hrobě A.C. Doyla, pro většinu ale v prvé řadě hodně solidní zábava. Atmosféra starého Londýna dýchne z plátna/televize/displeje (nehodící se škrtněte) až k divákovi, Holmes krom pro něj typické geniality okouzlí i bojovými schopnostmi, Watson je mu zde určitě rovnocennějším partnerem, než v knihách a navíc se kolem obou točí pohledné ženy... Příběh má napětí, odpovídající době, kdy se příběh odehrává, celé je to dobře podkresleno Zimmerovou hudbou (byť od něj známe lepší majstrštyky), herci nepřehrávají, scénář nemá díry, navíc obsahuje i pár povedených vtípků - prostě taková pohodová detektivka na příjemný večer. ;-) Vidím to na 75%. (14.05.2013)

You know my methods. Apply them. Trochu Brokeback Baker Street. Doyleovské přízraky staré dobré Anglie. Známé a účinné detektivní pasti. Špetka robustního, zpomaleného Rockyho. Subtilní humor a povinné holmesovské propriety. Londýn v mlze. Dedukce, obstrukce, rekonstrukce. A zpovykané charisma toho zatraceného Downeyho, který ve mně zašlapal nesmělé výtky oddaného holmesologa. S Judem Lawem mají mezi sebou tolik náboje, jako kdyby stáli uprostřed Menlo Parku. A ačkoli zasloužilý čtenář vidí od počátku onu krimitrojčlenku jak na papíře, napětí to Ritchieho akční verzi muže s houslemi nijak neubírá. Logika je totiž neobyčejně dobrodružství. Coby čtenář klobouk dolů, coby dívka ruce nahoru:) 90 procent. P.S. My zasloužilí doyleovci víme, že obecná představa Sherlocka coby páprdy s lulkou je ACD předloze vzdálená rozhodně víc než zemitě chlapská Ritchieho reinkarnace, a v podstatě si myslím, že jde o nejvěrnější adaptaci vůbec. (18.12.2009)

„Prečo si taký podozrievavý?“ – „Chceš to chronologicky alebo podľa abecedy?“ Nie je to moja šálka kávy (bola by, ak by Ritchie takto špecificky sfilmoval Psa Baskervillského), ale vďaka buddy dvojke Downey/Law to šliape ako má napriek prestreleným dvom hodinám, zbytočnou trikovou smršťou (načo došlo k zničeniu lode? Aby Joel Silver ukázal, že zasa zohnal veľký rozpočet?) a fajn, ale zbytočnými akčnými scénami. Potešili ma dialógy, potešili ma hlášky, potešila ma atmosféra a aj to, že sa v prekombinovanom scenári nakoniec na nič (aspoň myslím) nezabudlo a bolo vysvetlené všetko. Aj keď to nejaký čas vyzeralo, že sa na pár kľúčových drobností zabudlo (obesenie). Ale nezabudlo. Najviac sa mi páčilo, že vzťah medzi Holmesom a Dr. Watsonom bol líčený ako homosexuálny, čo mi pripadalo strašne vtipné. Bohužiaľ Ritchie sa namiesto chémie medzi nimi rozhodol uprednostniť CGI, akciu a nečakané zvraty. (27.05.2011)

Boys will be boys. I když Downey hraje znovu Tonyho Starka, i když na Ritchiem Madonna napáchala zřejmě nenapravitelné škody, přesto je Holmes uvědomělým popcornem, který neztrácí kontakt s předlohou ani s cílovým publikem. Akční scény střídá pomrknutí na čtenáře, kočkování hlavních hrdinů (zní to gay, ale... však uvidíte) táhne diváka skrz pomalejší pasáže a starý dobrý (skrz naskrz neviditelně digitální) Londýn vás vtahuje do svých ulic se stejnou elegancí, s jakou Holmes střílí z rukávů své dedukce. Je to lehké, trochu povrchní, ale s rafinovanou příchutí, dlouhým ocasem, který žádá opakované zhlédnutí. K čertu s pobouřenými holmesology, tenhle update jiskří jak obloha o Silvestru a když Zimmer hrábne do synťáků a Downey v hlavě zkalkuluje, jak poslat protivníka na šest měsíců do nemocnice, je vám jasné, že tenhle Sherlock má nejen pohnutou minulost, ale i světlou budoucnost. (11.01.2010)