René

Příběh Reného mě po některých epizodách z Manželských etud zaujal asi nejvíce. Možná proto, že se jako v jednom z malá dokumentů zaměřuje Třeštíková také na muže. Sledovat člověka, jak se z mladého recidivisty mění za dlouhá léta v base stává filosofující stárnoucí muž je prostě neskutečně zajímavé a pohled do Reného mysli dává určitý obrázek o lidech z okraje společnosti neschopných se zařadit mezi stádo pracujících ovcí... (16.04.2023)

Velice plastický zážitek. Paní Třeštíková nám tohohle pána kluka dokázala představit jako jednoho z nás, velice intimně, ve velice povědomých kulisách (inaugurace a abdikace prezidentů, cinkající klíče a hroutící se mrakodrapy tady nejspíš slouží především k tomu, abychom se s příběhem ještě více ztotožnili) a přitom není pochyb o tom, že tady sledujeme život někoho výjimečného. Pochmurný, otevřený "konec" příběhu tuto plastičnost ještě umocnuje, jelikož efektivně propojuje svět, který chceme pořád vnímat jako fiktivní a uzavřený s tím naším... Třeba Reného potkáte na cestě z kina. 80% (14.05.2009)

Nevím, co všichni pořád na té Třeštíkové vidí. René je sice pičus, ale zkusil jsem jeho chování pochopit. Ani ona ani on mě nepřesvědčili o tom, že René pičus není. Ono to tak asi ani nemělo být, někoho přesvědčovat o opaku, ale celkem lituju toho, že jsem na to koukal, protože to není ani nějak moc zajímavý a pak se to tak nějak utne bez závěru a s bezeslovným souhlasem, že René je pičus. Doufám, že je to fakt jenom zloděj a podvodník, a ne vrah, aby si mě za můj komentář nenašel. Časosběrný dokumenty mě nikdy nějak moc nebraly... (19.07.2009)

Neznám nikoho jiného, kdo by se v naší republice zabýval časosběrnými dokumenty v takovém rozsahu a s takovou publicitou, jako to dělá Helena Třeštíková. Až už jsou to osudy rodinných vztahů v manželských etudách nebo příběhy jednotlivců (Soukromý vesmír, Máňa, René, Marcela), vždycky odvádí profesionální práci. Přitom ve výsledku vidíme jen střípek jejího úsilí. V případě Reného jde o velmi cenou studii jednoho zpackaného života sice nadprůměrnéně inteligentního, ale k životu nepoužitelného recidivisty, který kradl za Husáka, za Havla, ve federaci i v České republice, v Evropské unii, za Klause a zřejmě nikdy krást nepřestane. Naštěstí je díky Heleně Třeštíkové známá jeho tvář a tak můžeme rychle přejít na druhou stranu chodníku, když ho potkáme na ulici. (20.01.2016)

Divák je u podobných filmů na rozpacích - má hodnotit práci režisérky, komentovat hlavní postavu nebo oboje...? Třeštíková samozřejmě opět odvádí úžasnou práci - V průběhu dvaceti let (rámovaných korunovacemi dobových panovníků) skvěle zachycuje osudy a vývoj recidivisty, kterého neustále svrbí ruka, nechce se mu pracovat, dělá voloviny a většinou tráví čas za mřížemi. Proti filmařině jako takové bych měl výtek minimum, ale jak hodnotit hlavního hrdinu - člověka, kterého blíž neznáte a jediný kontakt s ním zprostředkovává toliko kamera? Nabídnout můžu pouze dojem, který jsem při sledování filmu nabyl - a ten není nijak lichotivý. Viděl jsem člověka, ze kterého čišela ublíženost, alibismus a nesnesitelná dávka egoismu. Za svým zpackaným osudem vidí kdekoho, ale reflexi vlastních chyb se raději vyhýbá. Společnost obviňuje z pokryteckého moralizování, ale to jen proto, že jemu samotnému je jakýkoli koncept morálky cizí (jeho myšlenkové pochody neustále oscilují kolem hrany zákona - viz jeho podnikatelské pokusy). Celou dobu na mě působil dojmem, že si na něco hraje. Neustále se v recenzich a komentářích vyzdvihuje jeho inteligence a "schopnost formulovat svá stanoviska/pocity", ale upřimně řečeno... Viděl jsem jen výkřiky a nepříšliš podnětné myšlenky, které většinou směřovaly k sebeobhajobě... Žádné úvahy, které by omračovaly pronikavostí (viz jeho dopisy Heleně a ukázky z knih). René je sečtělý a má skvělou paměť, ale z jeho slov čišela spíše snaha nadřadit se nad ostatní vězně a bachaře než nějaká přílišná chytrost... Určitě to není nějaký český Cyrus Grissom :D Prostě klasická póza. Takových lidí mezi námi žije nepočítaně, jen třeba už v šestnácti neuklouzli na šikmé ploše. René měl bezpochyby smůlu - na rodiče, na prostředí, ze kterého pocházel.. ale na to se nedá všechno svést. Omlouvám se za tu dojmologii, ale to je moje interpretace portrétu, který se Třeštíkové opravdu povedl! Určitě stojí za vidění. (11.03.2009)