René

Takový časosběrný dokument, představující pomalou, 20 let trvající přeměnu – v tomto případě z kluka, která může dělat v životě ještě cokoliv, na starou trosku – je samozřejmě mnohem zajímavější, než sledovat jen jednorázový žblebt nějákýho lojzy z prasečáku. Zbytek pak už závisí na subjektu, který bude pitván. S Rendou, chronickým zlodějem a lemplem, tolik srandy není. Skoro to vypadá, jako by mu bylo jedno, jestli lahváče chlemptá před mřížema nebo za. Není extrémně neštastný, a tak dokument s divákem zas tolik nezacloumá, jako kdyby se do podobných problému dostala žena. Je zajímavé sledovat, jak se mění jeho pohled na život a nedá se filmu upřít obrovská výpovědní hodnota. Podobný dokument Katka má přesto ohledně „procítění“ více, co nabídnout. Alternativa: Katka, Marcela. (23.10.2010)

Můžeme mít co chceme ale nemůžeme chtít co chceme..... Je možné změnit života běh, když něco v nás nás znovu a znovu vrací zpět ? Život bývá nejlepším scénáristou...... S určitou nadsázkou film René vyznívá jako dokumentární analogie Jarmuschova Dead Mana a hudba, kterou složil Tadeáš Věrčák, připomíná hutné kytary Neila Younga ze zmíněného filmu. Ale nejen to. Jarmuschovo mrtvý muž je válcován osudem a podobné jako Reneho vede ho k neodvratné záhubě... 80 % (14.04.2009)

Těžko říct jestli se tento dokument dal vůbec natočit špatně a těžko říct na jeho základě zda je paní Třeštíková skvělá režisérka dokumentarních filmů. Bohužel jsem od ní nic jiného neviděl, tak to nemůžu pořádně zhodnotit. Nepochybuji o tom, že metoda časosběrného natáčení je velmi namáhavá a vysilující při velké nejistotě úspechu. O mravenčí práci apiplačce ani nemluvě. Film René je nejsilnější na začátku, kdy sledujeme mladého naivního kluka, kterého postupně ničí pobyt v nápravném zařízení a pak na konci kdy můžeme porovnávat právě ten obrovský rozdíl v jeho vývinu. Člověk René, podle předloženého materiálu, je slabý muž a rozhodně vůbec ne osobnost hodná natáčení. Navíc musím bohužel konstatovat, že bych s ním na pivo nešel. Tak mě znechutilo jeho jednání. Každopádně jeho příběh skýtá celkem slušný zážitek, který jen tak lehce nevyprchá. I to se musí umět ocenit. (14.12.2008)

Tak tenhle časosběrný dokument se paní Třeštíkové v mých očích povedl dokonale. Nemám pocit, že něco by chybělo či snad bylo navíc, nebo že by snad příběh nijak nekončil. Dokument přesně zachycuje a doslova svou stavbou i vyznívá v "nicotu" jednoho lidského osudu. Nemožno vystoupit z neustálého kruhu nezvládnutých překážek, nezařazení se do společnosti, pokřivené hodnoty.... a pořád dokola a dokola a doblba.....Jedna věc mne, ale doslova uzemnila. Jsem z ČB a Reného neznám, ale můj život se na chvíli potkal s životem Peti, o kterém jsem se až dnes z dokumentu dozvěděla že je Reného syn....dnes je mu 16 let a znám ho od jeho 3....měl těžký osud a taky dostal spoustu pomocných lan, která zatím úspěšně pálil ...... Jedna fylozofie říká, že si své rodiče vybíráme. Opravdu? Nesklízí spíše rodiče to co zaseli? (17.03.2009)

Jsem šťastná, že existuje někdo jako je Helena Třeštíková a hluboce před ní smekám. Díky jejímu nápadu tvořit dokumenty po několik dlouhých let a neustávat, i když se zrovna nedaří. Díky její vytrvalosti tu máme skutečné poklady. Není nic zajímavějšího než sledovat něčí život po několik let, to jak se mění s časem nejen vzhled, ale hlavně smýšlení, názory, že se žádný život prostě neobejde bez tragédií, bez občasných úspěchů. I když se musí brát v potaz mnoho různých okolností, každý život lze prožít kvalitně a podle našich představ. A hlavně, jaký si to uděláme, takový to máme. Hodnotit Reného jako člověka mi nepřísluší. Přesto se tomu nevyhnu, musím se totiž pozastavit nad jednou věcí. Copak ho nikdy nelákalo něco víc? Někam se podívat, něco zažít, copak nikdy neměl žádné sny? I když nepatřím k těm, kteří by se topili v penězích a mohli si dopřát cokoli by si jen přáli a musím každé ráno vstát a jít do práce, musím v té práci být a když přijde jednou v měsíci výplata, neskáču nad ní radostí, přesto jsem spokojená. Že alespoň občas jsem pánem svého času a svých rozhodnutí. Že se můžu kdykoli sebrat a jít se projít, pobavit, zasmát se. Že můžu být s tím koho miluju a trávit s ním čas. Tohle pro mě znamená víc, než s trochou adrenalinu v těle přijít k hromadě peněz, pár lidem tím ublížit a zkomplikovat jim život, nabyté peníze rozházet pochybným způsobem a jít si zase sednout do chládku. Neupírám Renému jisté kouzlo, takový ten zločinecký půvab. A ve své podstatě on žije život jaký si přál, proto se moc divím tomu, proč mě celý ten dokument spíš rozesmutnil než naštval. (18.11.2009)