Julie a Julia

Dnes vaříme s Norou Ephron a jejími dvěma speciálními hosty Julií a Julií propojené spolu přes historický telemost a za pomocí tohoto snímku, který se snaží tvářit jako kulinářská hříčka o tom zda mohla reálně Julie potkat Julii. Julie and Julia je zvláštním snímkem snažícím se trošku nemotorně sdělit, že láska prochází žaludkem a na pomoc je povolána příjemná retro atmosféra, jenž prezentuje Streepová v konfrontaci s uspěchanou moderní dobou za níž kope Amy Adams. Podmanivý byť nevyvážený double-feature snímek spojený několika prvky, které by měly rádoby propojit oba životy v jeden osudový dotek. Ale daří se to jen napůl. Příjemné posezení u něhož zrazuje prázdný žaludek, který se přeci jen při odchodu z kina zaručeně ozve. 7/10 (30.11.2009)

Mám rád jídlo. Mám rád Meryl Streep. Mám rád Amy Adams. Takže pro mě ideální film, kterému jsem ochoten odpustit mnohé. I ty dvě odlišné a nesouvisející dějové linie, které spojuje pouze kniha kuchařských receptů a radost z vaření. Streepová opět předvedla svou schopnost být chameleon a současně Meryl a ještě přitom zahrát Julii Childovou lépe než by to zvládla Julia Childová. Amy Adams je milá a okouzlující a i když její Julie zůstává vedle Childové poněkud nevýrazná, zabrala si pro sebe mnohem víc mých sympatií. Možná pro svou všednost a odhodlání vydržet ve více méně nesmyslné sázce, kterou uzavřela sama se sebou. Občas se zadaří vtípek, občas dialog, některé scény jsou výborné a nad některými pokrmy se sliny sbíhají. A celé dohromady to má příjemné pozitivní a optimistické aroma. (02.12.2012)

Parazitismus par excellence, zjemnělý diblíkovitou Madame Cuisine v podání teatrálně praštěné Meryl Streep. Jako celek místy nefunkční, protože propojení přes sporák působí dosti nepřirozeně a nevěrohodně- když dvě dělají totíž, není to totéž a na kopie Mony Lisy se, pokud vím, fronty nestojí. Zatímco biografie americké ambasadorky žabožroutích lahůdek Julie Child jest staromódně příjemná osmdesátka, falešná blogosféra nesympatické hysterky Julie Powell tahá kulinární duet Nory Ephron do průměrných vod. Motivace "učit lidi vařit francouzskou kuchyni a hledat nové cesty" a plán "zvládnout x receptů za x dnů a dokonale je okopírovat" mi připadá i jako roztomilá metafora na starý a nový Hollywood:) (04.10.2009)

Jsou krajiny, kde se vaření považuje za umělecký obor a autoři jsou vyznamenáváni řády. Jestli jsou to řády zlaté vařečky nebo zlaté šunky, to nevím, ale kdykoli sleduji nějakého kuchyňského kreativce, který nehraje na kvanta, ale tvoří skvost a dělá to s vášní, zaplaším v sobě letitý postoj k této dobrovolně povinné činnosti - že je to vopruz, a oddám se vizi, že od zítřka si zakuchtím už jen políbena múzou. Vydrží mi to asi den. Julie se zavázala k roku a to nikdy nic nedotáhla, ale fluidum jejího idolu bylo tak silné, že se bobřík z frustrace změnil v životní radost. Kuchyňské Hodiny, tentokrát jen o dvou vzájemně prošpikovaných dějstvích, jsem dobře načasovala, blahořečím si, vždycky se to nepovede, možná i proto mi tahle lehoučká delikateska moc chutnala. (13.03.2010)

Hodnocení je možná nadsazené neboť píši hned po shlédnutí filmu a jak říká klasik: "jsem pln dojmu, ale něco malého by se do mě vešlo". I ta připálená vánočka, kterou jsem u filmu okousávala chutnala jako z kuchyně Julie Child. Osvědčená dvojice z filmu Doubt opět excelovala. Poslední dobou mi přijde, že se filmoví tvůrci snaží dokázat (a celkem úspěšně) že Maryl Streep není krásná jen s pomocí dokonale upravené tváře a vychytaného stylu /Prada/, ale i jako jeptiška /Doubt/ či bývalá státní úřednice a kuchařka z poválečných let s vizáží poplatnou své době - Julia Child. A byť chudák mluvila ve stejné oktávě jako ten nebohý humr snažící se dostat z horké lázně - stále byla dokonalá. Pasáže vyprávějící životní příběh Julie Child byly přeci jen lepší a zajímavější než příběh ze současnosti, ale kombinace obou se měnila v dokonalost (ale, no ale ta současná část mohla být o něco kratší). Je to prostě takový milý příběh o marném boji naučit Američany používat celý příbor a mezi něj vkládat opravdové, chuťově rozmanité a geneticky nemodifikované potraviny. Pozn.: Divím se, že Julia Powell neměla druhý den pod okny demonstranty obhajující humří práva. (10.01.2010)