Dvaja na ceste

Tvůrci tohoto nevšedního britského romantického filmu nezapřou silnou inspiraci Claudem Lelouchem, jehož filmy Muž a žena a Žít a užít aktuálně slavili obrovský úspěch po celé Evropě i za oceánem. Ještě i ta Manciniho hudba silně připomíná Francise Laie. A byť mě Lelouchův zmíněný film ze stejného roku oslovil o něco víc, i zde ono vyprávění vztahového příběhu na přeskáčku ve dvou vrstvách funguje krásně a navíc jde svou vlastní cestou. Komedie z minulosti hlavní dvojice, tvořena příběhem mladého zamilovaného páru, jejich veselých zážitcích kolem seznámení a společných radovánek na cestách, se zde působivě prolíná s dramatem z jejich současnosti po více než 10ti letech společného života. V obou rovinách režisér s oběma hercema (velmi vydařené spojení Audrey Hepburnové a Alberta Finneyho!) doslova naplnil film silnými emocemi, aniž by tlačil na pílu a stejně jako u Lelouchových snímků, i Donenův film ve vás místy vyvolává ten dojem... že nesledujete hraný film, ale jakoby kousek nafilmovaného života samého. 80% (03.01.2021)

Tohle byla jízda. To střídání jednotlivých etap vztahu dvou lidí bylo vynikající a nádherně to na sebe navazovalo. Film přesně ukázal, jaké radosti i strasti můžou ve vztahu a manželství přijít a že je vždy možné se s nimi vypořádat. Audrey Hepburn byla okouzlující v každém svém outfitu a Albert Finney jí byl velmi obstojným partnerem. A jakou měla Audrey nádhernou postavu!! (Ve filmu se objeví v plavkách..) Příběh byl vtipný a romantický, chvílemi i takový laškovní, řekla bych.. To vůbec nebylo na škodu :) Hudba byla poněkud zvláštní, ale skvěle se do situací, v nichž byla využita, hodila, takže musím Manciniho opět pochválit, nezklamal :) Vlastně celý příběh mě ani náhodou nezklamal, rozhodně jsem čekala mnohem, mnohem méně! :)) (25.02.2012)

,,Čo sú to za ľudia, čo dokážu sedieť oproti sebe a nerozprávať sa?" ,,Manželia." Romantická tragikomédia, obsahovo a herecky precítená, odvíjajúca sa v sympatických retrospektívach, ktoré nám umožňujú nazrieť do kľúčových životných okamihov ústredného páru. Zručne a zároveň ľudsky predostiera základné stupne vývoja vzťahu – od spontánnej, mladistvej lásky cez dozrievanie a prehĺbenie citov až po odcudzenie a sklamania prameniace z nevery či odlišných životných očakávaní. Vďaka sviežej forme využívajúcej prelínanie časových rovín má divák možnosť intenzívnejšie vnímať zmeny v charakteristike a správaní postáv, sleduje variabilitu ich vzťahu a vzájomných citov. Pôvabný, iskrivý film s vycibrenými dialógmi, presvedčivými hereckými výkonmi Audrey Hepburn a Alberta Finneyho, ktorý napriek zmesi horkosti a melanchólie vyžaruje úžasné fluidum a pozitívnu energiu. (23.05.2009)

Tuto spíše dramatickou road movie jsem stále odkládala, dobře si vědoma toho, že to bude bolet, a taky že jo. Ne že bych si dělala nějaké iluze o manželství, ale oba hlavní představitelé tu nádhernou chladnost, nevraživost a odcizenost zahráli tak dobře, že mě popadla deprese. A z té deprese mi ještě vosk ze svíčky vytekl na postel a já teď zaboha nevím, jak/jestli to půjde dolů.. prostě dráma, ale vraťme se k filmu. Líbí se mi příznačný název, život jako cesta, dva lidi, kteří ví, že k sobě patří, ale musí si stavět do cesty různé překážky a... úžasně propletené dějové linky minulosti a přítomnosti. To poslední bych vyzdvihla asi nejvíc, neustálé střídání děje, jak manželé rekapitulují svůj život, hledají místo, od kterého to šlo do háje.. a přitom cítí, že nikoho lepšího k sobě nenajdou. Protože stejně tak, jako neexistuje bod "a žili spolu šťastně až do smrti..", neexistuje ani bod "a tady už to bude jen zlé a horší.." Tak to vidím já a Mancini to dopoví ;-). (12.01.2014)

Rok 1967 bol pre pani Audrey Hepburn dost komplikovany a tazky. Jednak sa rozvadzala s jej manzelom Melom Ferrerom, a jednak este hrala v dvoch filmoch : Wait Until Dark a Two for the Road. Tento film Two for the Road je vsak podstatne slabsi a ubohejsi nez Wait Until Dark. Rezie sa tu ujal Stanley Donen, a film tematicky pojednava o ceste autom po Francuzsku, a o rozbitom a znicenom manzelstve Joanny /A. Hepburn/ a Marka /Albert Finney/. Su tu sice pekne scenerie Francuzska, a jazda autom ma zaujala, ale Stanley Donen podla mna nema na Terence Younga a jeho Wait Until Dark. Ani reziserskym talentom ani snahou. Plus je tu vecna tematika medziludskych vztahov -manzelstvo - velka laska - rodicovstvo - manzelska kriza, a samozrejme, vzajomne odcudzenie sa. Celkovo vsak pozitiva prevladaju. Prelinaju sa dejove linie, jazda autom po Francuzsku je fascinujuca sama o sebe, a vyborne dialogy : "Preco sa dvaja ludia, ktori sedia pri spolocnom stole vobec nerozpravaju. Su to manzelia". 77 % (18.02.2014)