Funny People

Možno príbeh zo života, depresívne, pomalé, prázdne... nebavil som sa, síce neviem či práve toto bolo účelom tohto snímku, ale ja osobne som sa v niektorých častiach vážne nudil. Jasne film je plný známych tvári a občas je važne fun, avšak ako celok veľmi pomalé, pochmurné a nerád sa opakujem ale nudné "vtipkovanie" hlavných aktérov, ktoré ma nedostalo no... 6/10 Inak príbeh o priateľstve, láske, nenávisti v otravnom obale. (14.11.2009)

Nebál bych se označit Funny People za film mimořádný. Otázkou je, kam dal může Apatow tematicky zajít, protože se mi zdá, že uzavřel jednu kapitolu a vícekrát se toutéž cestou ubírat nemůže. Hořím zvědavostí už teď. ____ V kinematografii začíná podle všeho převládat tendence pohledů do zákulisí, známá z Wrestlera, Karamazů nebo JCVD. Moderní filmy prostě nemůžou ukazovat již jen plátno, ale i dění za plátnem. Film ožil a chce se nám ukazovat celý. Usiluje o totalitu. Vedle setření hranice soukromého a veřejného zásluhou vpuštění kamery k šukačkám i na stage tuto rovinu nastoluje ve Funny People druhá půle, kde se střetává obyčejná rodina Laury a slavný komik Simmons. První půle je naproti tomu autoreflexí vývoje v tvorbě samotného režiséra, ve které vyjednává starší a přisprostlá verze Apatowa ze 40 let panic, zastoupená Sethem Rogenem, s vyspělejší verzí Apatowa z Funny People, kterou ztvárnil Adam Sandler. Psychologičtější výklad by se možná snažil naznačit, že postava Rogena je stínovou postavou v nevědomí Sandlera, jeho odštěpeným komplexem: minulostí komunikující v nitru člověka do té míry s jeho přítomností, že je schopna zcela nově ukázat lidský život. (17.11.2009)

Judd Apatow pohřbil veškerý komediální potenciál v při nejlepším vlažně úsměvných, zbytečně perverzních štěcích bez pointy (ne, nezasmál jsem se snad ani jednou a to jsem bezmezný milovník Kevina Smithe) výměnou za slušivé, avšak nijak extrémně oslnivé drama o staré lásce, která nerezaví a patolízalském přátelství na vedlejší koleji. Postava Sandlera, jeho profilování a následný psychologický vývoj je na filmu nepochybně to nejzajímavější, s ním dostává proces vyrovnávání se se smrtí/nesmrtí i vztahová linka uvěřitelný a vyspělý dojem. Zde Apatow zabodoval, ovšem ostatní materiál už jaksi sklouzl do nijakosti, ve níž byl navíc ušlapán obří stopáží. 6/10 (14.11.2009)

Často, když se dočítám stesky stran stopáže, obrací se mi kudla v kapse, ale zrovna Komici jsou příkladem mučivě dlouhýho (návštěva u ex je na prahu výdrže), nevtipnýho a žánrově nedomrlýho filmu, což je dost výhrad najednou, ale nemužu si pomoct. Tim upachtěnym maglajsem tentokrát Apatow úplně zapikává, co tim vším chtěl vlastně říct. (17.12.2009)

Chce se mi ve stylu Chandlera skákat, máchat rukama nad hlavou a křičet "proč, proč, proč, proboha proooč?!" Já sice miluju filmy, které začínají po snídani a končí, když trubač na návsi oznamuje půlnoc, ale zrovna tak rád obědvám, svačím a večeřím. Takže mi pánové do pošty hoďte adresu a já vám z další výplaty koupím prášky na hlavu a nůžky. (19.12.2012)