Žena cestovateľa v čase

Zakletý v čase není takový žihadlo, za který jsem ho měl. Je to jako kdyby Rosamunde Pilcherová už nevěděla o čem psát, což je dost možný a rozhodla se hlavnímu hrdinovi naordinovat neexistující generační nemoc, že kvůli nějakým špatně fungujícím článkům v mozku cestuje v čase. A ve filmu to prosím hází na nějakou obyčejnou, vymyšlenou nemoc. Tak je potom ihned nový příběh na světě, hodí do toho sci-fi a hned je to o to zajímavější. To je jako když v Tak jde čas už nevěděli, o čem mají po desetitisícím díle a tak se rozhodli do příběhu zamotat nejdřív ďábla, který pozabíjel půlku rodiny a z tý rodiny se pak stali zombíci, kteří povraždili druhou půlku rodiny... (04.07.2010)

Zatímco sci-fi část mě zaskočila překvapivě výraznými logickými dírami, slepými dějovými uličkami a nedořešenou "mytologií" časových skoků, u romanticko-dramatické roviny jsem Schwentkemu zobal z ruky, Henrymu fandil a film pro sebe překřtil na Zakletý v lásce. Dlouho nikdo nebyl tak zbožňováníhodný jako Rachel McAdams coby Clare. 70% (20.11.2009)

Originální a zajímavou atmosférou prodchnutá romantika, jejíž hlavní devíza jí zároveň totálně podráží nohy. Ono totiž jakmile se někde začne cestovat časem, přestává veškerá sranda a scénárista musí začít sakra přemýšlet. A to se nestalo, ba ani nemohlo, snímek, kde hlavní hrdina žije ve své době, ale téměř neustále mizí a objevuje se na místech a v dobách různých jiných minulých i budoucích a to vždy v blízkosti svých blízkých, totiž dokonale promyslet z hlediska teorie chaosu opravdu nelze. Jde ale především o přístup k onomu jevu cestování v čase. To, že snímek naprosto ignoruje byť jen minimální vědecká vysvětlení toho, že člověk si jen tak sem tam poskakuje časoprostorem (jediná zmínka o původu onoho „onemocnění“ je, že je to genetické), budiž, je to romantika, nechtěli z toho dělat sci-fi. To, že všechny zúčastněné to nechává chladné a chovají se jako kdyby hlavní hrdina necestoval časem, ale měl střevní potíže a čas od času musel urychleně a bez varování „zmizet“, to už působí docela úsměvně. Ovšem pravá sekyra do zad příchází právě v samotném cestování v čase, nad kterým pokud se jen maličko zamyslíte, najdete v něm víc logických chyb a nedotažeností než ve všech timetraveling filmech co jsem viděl dohromady („zkoušel jsem zabránit smrti matky, ale nejde to, stejně se to stane“ – tím končí veškeré vysvětlování toho, jaké má hlavní hrdina na svých výletech možnosti osudových zásahů) . Čili z romantického hlediska výborné, neotřelé a svěží, mezi Banou a McAdams to funguje (ačkoliv takový vztah by těžko vydržel) . Chraň vás ale Alláh nad tím přemýšlet a hledat nějaké souvislosti a teorie. (10.03.2010)

Tak tohle byl romanťák, jak fusakle pro žirafu s odhalenou prdelkou Rachel jako velebonusem. Filmu rozhodně nemůžu upřít originalitu na poli sektoru pro romantické filmy, ale z toho nám zase pramení určitý legrační záamotky, ale co hlavně že Rachel je krásná i když začínám mít pocit, že pokud chlap neumí cestovat v čase, tak se u Rachel nečape. (09.11.2013)

Tento sci-fi prvek mě skoro vždy dokáže zaujmout, ale v tomto případě je to naopak. Celé je to zmatečně natočené, téma cestování časem je tu spíš otravné, jednotlivé části na sebe divně navazují a celkově mě to prostě moc nezaujalo. Naprosto přesně vyjádřil veškeré mé pocity z tohoto filmu ve svém komentáři foundation! 50% (27.10.2011)