Temné tiene

Už dlouho jsem neviděl žádný novější film Tima Burtona, tak jsem risknul kontroverzně hodnocené Temné stíny. Myslím, že hlavním problémem filmu je to, že Johnny Depp zde vypadá jako debil. Jelikož je to ústřední postava, která myslím nemá na první pohled vypadat jako debil, je to problém opravdu velký. Deppovi to však nelze dávat za vinu - hraje jak nejlíp to jde. Co je to ale platné, když ho jeho maska přehrává. ... Kdo rozhodně nevypadá jako debil, je Michelle Pfeiffer, mému oku nejvíce lahodící ženská postava. Také je to jediná žena ve filmu, která působí skutečně důstojným dojmem. Ostatní ženy jsou loutkové postavičky; hlavně tedy ty dvě, které se pořád motají kolem Johnnyho Deppa. Je to hodná loutka a zlá loutka. Hodná je překousnutelná, ta zlá je zcela nevydýchatelná. (Proč Johnny Depp se zlou loutkou provádí sex, místo aby jí hned ze startu uštědřil pořádnou ránu pazourou, je mi záhadou.) Pak je tu ještě holčička z Kick-Ass, která ujde, a ze všech loutek působí nejlidštěji. ... Pročítal jsem si některé komentáře, a chtěl bych se vyjádřit k postřehům, které se nalézají ve dvou z nich. Tak tedy: "Demoliční soulož" je bez skurpulí obšlehnutá z jedné pozdní epizody seriálu Buffy the Vampire Slayer. Proti tamnímu demoličnímu sexu je ovšem ten burtonovský pouhým čajíčkem. Zatímco v Buffy má tato scéna alegorický význam, v Temných stínech nemá význam prakticky žádný. Zbytečná, čistě pro efekt zařazená scéna, která dělá z Deppovy postavy debila nejen od pohledu a z Burtona pak zmateného kleptomana. ... Pak je tu "WTF moment" vyvraždění mírumilovných hipíků, zmíněný v jiném, sympaticky působícím komentáři. K tomu se dostanu hned jak si pokecáme o Alici. (A nemyslím tím teď Burtonovu Alice in Wonderland. Tu a Ďábelského holiče jsem si raději nechal ujít.) Tak tedy: V roce 1972 nebylo v rockové Americe nic, co by bylo více in, než právě Alice Cooper. Tamní budoucí sedmdesátková rocková monstra měla na kontě buďto teprve debutová alba (Aerosmith, Blue Öyster Cult) nebo ještě ani nevznikla (např. budoucí úspěšní Cooperovi epigoni KISS se tehdy jmenovali Wicked Lester, a o nějakých maskách ještě ani nepřemýšleli). Alice měl v té době na kontě už tři velké albové trháky (Love It to Death, Killer a School's Out) a čtvrtý (Billion Dollar Babies, z něhož zde zazní hit "No More Mr. Nice Guy") byl v přípravě. Mládež (zastoupená zde holčičkou z Kick-Ass) jej milovala, umělci (např. Salvador Dali) ho uznávali, a nechali se jím inspirovat (David Bowie, později KISS a mnoho dalších). Je lehce pochopitelné, proč Tim Burton svůj mládežnický idol zatáhl do filmu, který je zřejmě filmovým zpracováním jeho oblíbeného seriálu z dětství. I když je samozřejmě trochu bizarní, že tu čtyřiašedesátiletý Alice hraje sám sebe ve věku 24 let. (Dobrý je moment, kdy Deppova postava - Barnabas Collins - říká: "Myslím, že jsem kdysi znal jednu Alici Cooperovou...". Jak známo, zpěvák Alice Cooper je reinkarnací čarodějnice stejného jména, která byla upálena v 18. století, z něhož pochází i Barnabas.) A nyní se konečně dostáváme k vraždění hipíků. Hnutí a myšlenky květinové generace 60. let, z jejichž psychedelického kvasu vzešlo tolik revolučního v mnoha uměleckých a společenských sférách, se stále tvrději střetávalo s realitou, a ideály hippies už do 70. let, plných terorismu, sériových zabijáků, zbrojení a masových vražd, příliš nepasují. Mládež si žádá nových, zábavnějších, temnějších a šokantnějších idolů, což reinkarnovaná/ý Alice se svou umrlčí maskou a jedinečným spojením rocku a divadla dokonale naplňuje. A není sám. Po něm přicházejí další, kteří místo mírumilovného filozofování o bratrství a míru, nabízejí vstup do horrorových fantazií a krvavě romantických mystérií. Jak zpívají Blue Öyster Cult: "Tohle není léto lásky." A byl to právě Alice Cooper, kdo řekl: "Byli jsme dýkou vraženou do srdce generace dětí květin." Nahlíženo v širších souvislostech má tedy (mimo záběr se odehrávající) vyvraždění skupinky hippies dvousetletou upírskou kreaturou symbolizovat výše nastíněné (pop)kulturní změny, a onen "WTF moment" tak získává své opodstatnění. ... I když se Temné stíny díky podobným jednotlivostem mohou jevit zajímavě (a vizuálně typicky burtonovský úvod rozhodně navnadí), ztroskotávají na tom, že jde o takovou strašnou zplácaninu všeho možného, co se Burtonovi zrovna zdálo dobré do nich narvat, že i kdyby to nějaký zanícenec všechno hloubkově analyzoval a obhájil, pořád to nebude fungovat jako celek. A i kdyby náhodou ano, tak ten naprosto uncool namaskovaný Barnabas to nakonec stejně pošle do háje. Řeknu to naplno, protože mi to beztak celou dobu bliká v hlavě: Takhle nějak vypadal můj spolužák, čistý outsider, jemuž se říkalo Blázen Miki. (Ta podoba mě praštila do očí hned jak jsem v TV náhodně zhlédl ukázky z filmu.) Měl jsem Mikiho docela rád. Než se dal k jehovistům, dokázal říct i několik souvislých slov o rockové muzice, kterou jsme oba poslouchali. Ale žádný idol paní a dívek to rozhodně nebyl, a jako důstojné horrorové monstrum by neobstál ani omylem. Tím větší obdiv zaslouží Johnny Depp, který zde navzdory svému handicapu (Mikiho maska) udělal při ztvárnění Barnabase maximum. (20.04.2013) (menej) (viac)