Nech vojde ten pravý

I na chladném švédském zašedlém maloměstě se dá úspěšně pít krev. Nová příchozí upoutá pozornost nejen Oskarovu, ale i moji a když jde do tuhého, umí Tomas Alfredson vzít atmosféru pořádně do ruky a překvapit. Přesto z téhle opatrné upírské romance zůstávám silně zklamaný. Upoutat totiž umí výhradně scény s Oskarem či Eli a veškeré počínání vedlejších postav se děje jen mimoděk a v důsledku působí jen jako nicneříkající výplň, ať už se jedná o vystrašené povídání o zvláštních událostech nebo rutinní pokusy o naznačení upírského základu. Bezprostředně pozitivní dojmy tak navzdory několika ostudně nezvládnutým momentům (kočičí útok) zachraňuje jen a pouze fenomenální závěr, bez nadsázky jedna z nejhypnotičtějších scén, co jsem kdy viděl. Jinak je ale tahle adaptace chladná přesně tak, jak slibuje všudypřítomný sníh. (23.01.2011)

Zasnežené sídlisko, 80. roky, pach smrti a prvé nežné bozky s príchuťou krvi. Ach, tie prvé lásky! To klišé so šikanovaním spolužiakmi (prečo musí byť v každom filme o deťoch?) ma mierne otravovalo, ale na druhej strane, bez neho by film prišiel o vynikajúcu záverečnú scénu na plavárni. Výborná atmosférická záležitosť, ktorá ukazuje, že podžáner upírskeho hororu nikdy neprestane prichádzať s niečím novým. No a samozrejme by som to povinne dávkoval deckám zblbnutým Twilightom. Skôr, než príde americký remake. (03.02.2009)

Už od prvních kladných ohlasů a počátku filmu jsem byl zvědavý, co nám Tomas Alfredson po trochu výstředním Fyra nyanser av brunt přichystal. Filmů s upíří tématikou je sice nepřeberné množství, ne každý je však stylizován v takové formě jako je právě švédský snímek Låt den rätte komma in. Na první pohled zaujme skandinávská vizuální stránka, především brilantní souhra světel a stínů nebo kontrast krve a sněhu. V místě zasněženého sídliště vznikne neobyčejné přátelství mezi osamělým a šikanovaným dvanáctiletým Oskarem s přezdívkou “piggy” a novou sousedkou Eli, která se na scéně objevuje pouze v noci neboť je bytostí živící se krví ostatních lidí. Vše je natočeno s takovou grácií, že je výsledný dojem syrově realistický a ve filmu neuvidíte ani žádné nebušené speciální efekty dnešního předigitalizovaného světa a za to patří snímku mé velké díky. Zajímavá je také implementace nových upírských vlastností, jako je např. svolení pozvat upíra do svého bytu nebo útočící kočky, které jej vycítí. Hlavní zápletka se sice odvíjí kolem vztahu mladých bytostí a film není přímo zaměřen na akční či hororovou stránku věci, ale kombinuje prvky lásky, hororu a komedie zároveň. Postupně však nabývá na intenzitě a tak i na krvavosti a jeho výborné vizuální zpracování je doplněno o neméně kvalitní a ponurý hudební doprovod. Na závěr bych podtrhl skvělé herecké výkony obou mladých představitelů, které zaslouží pochvalu. (8/10) [MFFKV 2008] (12.07.2008)

Neuvěřitelně rozsáhle rozpracované upírské milostné drama. Nejsem expert na upírská témata, ale myslím, že film si držel svoje základní tématické niance a přitom byl zasazen do příběhu, děje a atmosféry pro nás velice nezvyklé, o to víc přitažlivé, ale také mrazivé ... chvílemi dojemné, chvílemi tragicky pesimistické a chvílemi až zvířecky brutální a nekomprosmisní ... Nekompromisní je pak obecně celý film a povodí si diváka jako malého caparta, špičkově odvedená práce, ke které v podstatě nemohou být výhrady. Jen toto není přímo šálek mojí kávy ... přesto se mi film velmi zamlouval. (03.05.2009)

Rudá krev nejlépe vynikne na čerstvě napadaném sněhu, stejně jako vynikne něco brutálního vedle něčeho něžného. V tomto netradičním švédském filmu, který si nezaslouží být škatulkován (jenom) jako horor, toho vyniká spousta, asi i proto jde o vynikající podívanou. Atmosféra vytvářená delšími záběry, mrazivým severským podnebím a „sídlištním feelingem“ funguje perfektně, na samou mez únosnosti je vyostřena v podstatě nonstop. K těm největším zvrhlostem povětšinou dochází mimo kameru, čeho tvůrci velmi mazaně využívají ve svůj prospěch (nejvíce při finálním masakru v bazénu). Jindy jdou proti očekávání hororového diváka a předpokládanou lekačku oddalují tak dlouho, až se celá scéna vyvrbí v něco docela jiného. Ačkoliv mezi klíčová hesla Ať vejde ten pravý patří strach, zlo, krev, vnímal jsem jej jako krásný film. Nejen vizuálně. Soucit s těmi dětmi, které nebyly bledé bezdůvodně, mi přišel normálnější než lítost nad jejich oběťmi. Věčný hlad málokde vítaného upíra a věčný strach školního otloukánka posloužil jako základ příběhu o věčném přátelství. Když jsou v něm navíc přítomny stopové prvky černého humoru, nenapadá mne, co více si přát. 85% Zajímavé komentáře: Cervenak, Mahalik, Nick Tow, FlyBoy, wipeout, Morloth, Freemind, Traffic (07.07.2008)