Žena v Berlíně

Ty čtyři hvězdy nejsou za to, že by se mi ten film líbil. Naopak, nelíbila se mi snad ani minuta, pociťovala jsem odpor snad po celou dobu. Ale ten film mi v jistém smyslu otevřel oči. Jednak jsem donedávna o tom chování RA vůči ženám poraženého státu moc nevěděla (zvlášť ne o tom, že se to snad mělo týkat až 2 mil žen a průměrně to jedné provedli 12x), ale ten film mi pomohl to chování pochopit. Ne omlouvat, ale prostě pochopit. A uvědomit si něco o své dosavadní naivitě. Zpět k filmu: oddychovka to pro mě nebyla. (26.05.2020)

Suchá věcnost je hlavním rysem poněud nevýrazného snímku. 1) Jedna rozbitá polská ulice kupodivu stačila vyvolat autentický dojem zničeného Berlína. 2) Stále se mi dralo na mysl, že si to Němci způsobili sami. Ach ta prokletá generalizace. Jak píše mm13, jediným víťazom je vojna sama. 3) Výstižný koment: mm13, Big Bear. (29.07.2015)

Natočit dnes něčím překvapující film o druhé světové válce, podívat se na tuto etapu dějin nějak jinak, nově, překvapivě, to je téměř nemožný úkol. Vše již bylo pojmenováno, vyřčeno, zdokumentováno... Přesto se čas od času někomu podaří vytvořit mimořádné dílo, které vyráží divákovi dech objevností tématu. Německý režisér Max Färberböck to svou adaptací kontroverzních pamětí ,,Žena v Berlíně" záměrně anonymní autorky ovšem dokázal. Pohled na válku z perspektivy ženy (je v podstatě jedno, jaké je národnosti, i přímo ve filmu zaznívají sugestivní pasáže dokumentující fakt, že pohled například ruské ženy by byl ještě mnohem drastičtější, proto odsuzovat slepě jen ruské vojáky a ruskou stranu je tragický omyl...) je skutečné novum a při jeho percepci mrazí. Válka a o to paradoxněji její konec není synonymem radosti a pozitivních nálad, ale jen a pouze strachu, potupy, pohany, znásilňování...(oč paradoxněji by popisované události vyzněli posunuty k skutečně vnímanému osvobození, kupříkladu do prostředí polského či pobaltského, eventuálně i našeho), neboť slovo válka je ve všech jazycích v podstatě jen eufemismem...její skutečné hrůzy se do žádného slova nevměstnají... ,,Válka změnila význam slov." (20.12.2009)

Historický film, který má zajímavé téma, jež mě ale nedokázalo dostat tak, jak by možná mělo. Přijde mi, že už jsem opravdu nějak hodně otupený, přitom ten osud žen je zde prezentován celkem krutě. Přesto mi ale přišlo, že na konci se z toho stává melodrama, nehledě na spojitost s tragickými historickými událostmi. (08.06.2016)

Nie je pravda, že tento film vykresľuje ruských vojakov ako odporné hovädá a už vôbec nie, že im týmto krivdí. Akurát v úvodných scénach ukazuje ich vyčíňanie bez upozornenia na širší kontext - berlínske ženy sú obete, ruskí vojaci psy z reťaze pustené. Nie je to zavádzajúce, je to holá pravda, avšak podaná z vyhraneného uhla pohľadu. Z pohľadu ženy. Berlínčanky. Autorky denníka, ktorého adaptáciou je tento film. Ako inak to teda má pôsobiť? Taký je však len úvod, akonáhle chytí hrdinka svoj osud do rúk a začne podnikať konkrétne kroky, aby nebola len tŕpne vyčkávajúcou obeťou, ale mohla čo-to sama ovplyvniť, v tom momente sa obzor neporovnateľne rozšíri a divák dostane nemálo príležitostí premýšľať nad relativitou hodnôt, neurčitosťou kategórií ako sú dobro, zlo či spravodlivosť, nad ospravedlniteľným a neospravedlniteľným, odvahou a zbabelstvom, vernosťou a zradou. Rus aj Nemec sú si každou ďalšou scénou rovnejší, jediným víťazom je vojna sama aj s jej dopadom na životy každého jedného z nich. Zničené životy, ktoré sa v túžbe za šťastím a v presvedčení, že si to po všetkej tej biede zaslúžia, ničia ešte viac. Pretože v zbláznenom svete to inak ani dopadnúť nemôže. ...Silný a autentický zážitok, ktorý si ale od diváka pýta strašne veľa empatie. Súčasná nemecká kinematografia čoraz hlasnejšie pochoduje svojim vlastným smerom, verím, že ešte len naberie na intenzite a jej dupot jedného dňa svetom filmu otrasie. Nie je ani jednoduché ani príjemné sledovať filmy ako Anonyma či Baader-Meinhof Komplex, je ale dobré vedieť si k nim nájsť cestu. (18.04.2010)