Žena v Berlíně

"Válka mění slova, láska už není tím, čím byla." Za mě má sice tento film poněkud dlouhou stopáž,  ale jinak přináší docela netradiční pohled na válku a její konec. Možná je pravda, co tvrdí ona německé novinářka (a anonymní autorka deníku), že mnohé z aktérek tohoto příběhu ony události, kterým se film věnuje,  "ocejchovaly" do konce života. Sama dotyčná to ostatně po letech, jak se dozvídáme v závěrečném titulku, pocítila na vlastní kůži...  Z dnešního pohledu bychom mohli říct, že ty ženy byly především obětmi násilí sexuálně vyprahlých rudoarmějců a v tomto směru jde o docela drsnou výpověď (ač bez zbytečně drastických závěrů). Snímek však rozhodně není natočen černobílé. Silná je třeba scéna, kde jeden ruský voják v domě plném německých žen a dětí vypráví, jak byl v Rusku svědkem toho, jak Němci vyvraždili celou vesnici (včetně dětí). Do některých scén pak filmaři vložili i humor (ač trošku drsný), třeba když si některé z žen (včetně těch již v letech) vypráví, jak se k nim ruští muži chovají v posteli. Ten popis "běžného" života německých žen v područí ruských vojáků mohl být možná méně rozvláčný, aby v něm více vyzněl ten osobní příběh "love story" novinářky a ruského důstojníka Andreje. I přesto jinak za mě povedený film. (01.02.2022)

Nechci a nebudu tady nějak zlehčovat historická fakta, uvedená Anonymou v jejím příběhu, protože každá válka sebou přinesla (přinese) různá zvěrstva páchaná na obou stranách a je úplně jedno zda šlo o Němce, Rusy, Ukrajince, Američany, Brity, Francouze, Italy nebo jakoukoliv jinou armádu (vojáky). Vraždění, mučení, znásilňovaní, mrzačení – to jsou holá fakta. Tento příběh nám nabídne špinavost oné doby (tedy „osvobození“ Berlína rudou armádou a co všechno si tam museli tamní ženy vytrpět a udělat aby přežily. A bylo úplně jedno, zda šlo o nezletilé, nebo stařeny. Hlavní hrdinka velmi záhy ztratí veškeré iluze a po několika nedobrovolných znásilněních si začne sama vybírat, komu dá a komu ne. Bohužel některé pasáže a dialogy byly zbytečně natahovány a nudily. Kvůli čemuž ubírám jednu hvězdu. I tak jde však o lehce nadprůměrnou záležitost. 60% (18.11.2018)

Sú témy, o ktorých sa filmy veľmi netočia, ale vie sa o nich. Mňa tento film zaujal ešte pred premiérou a veľmi som sa naň tešil. O tejto neslávnej časti histórie som niečo málo počul a čítal, preto som dúfal, že pohľad bude nestranný a čo možno najviac autentický a vierohodný. To všetko sa mi splnilo a film je ešte kvalitnejší ako som očakával. Scény znásilnení sú podané iba v náznakoch, divák bol ušetrený, ale po psychickej stránke si to vytrpíte spolu s nimi. Hlavná predstaviteľka N. Hoss (taká nemecká H.Swank) je neuveriteľne talentovaná herečka a prial by som jej viac takýchto silných filmov. Film je napoly v nemčine a ruštine a má to veľký podiel na vierohodnosti. Jedna kratšia vojnová scéna, ktorá sa filmom prevalí má slušné grády, ale ďalej vám chýbať nebudú, pretože postavy prežívajú naozaj vypäté chvíle. Zverejnenie denníka a vydanie knihy sa v nemecku stretlo s veľkým pohoršením a možno aj preto sa kniha stala bestsellerom. Prečo sa autorka rozhodla utajiť svoje meno ste asi pochopili, tí ktorí nie, pochopia po filme. Veta v závere : "Ako máme žiť"? vystihuje dokonale celý film. Vážim si film, ktorý núti aj po skončení ešte chvíľu rozmýšľať. Toto je jeden z nich. 90%. (11.04.2010)

Vskutku laciná proněmecká a protiruská propaganda. Nezlobte se na mě, ale divit se, že adrenalinem nabušení vojáci po dobytí Berlína pustili své choutky ze řetězu, by bylo podobné, jako se divit, že lev chytá gazely a pak je sežere. Válka není normální a lidé se nechovají normálně. A zvěrstva se děla na obou stranách. http://www.dvdextra.cz/dvd-kratke-recenze/zena-v-berline.html --- Vzkaz pro blbou hellstruck, kterou toto hodnocení popudilo: "Nechápu lidi, kteří neustojí jiný názor, než jen ten svůj. A ještě mají potřebu rozohněně dštít síru. Za dob inkvizice by tací nejspíše upalovali, protože jiný názor je neomluvitelný. "Něco načteného" neznamená prožito. Takže si stojím za svým komentářem i za tím, že je film vyděračsky natočen, a v demokracii nazdar. Na oplátku slibuju, že ti na žádný tvůj komentář nebudu psát rozohněně do pošty. Ach, já vlastně ani nemůžu, protožes mne zablokovala. To je odvaha! Bravo!" (05.04.2010)

Nie je pravda, že tento film vykresľuje ruských vojakov ako odporné hovädá a už vôbec nie, že im týmto krivdí. Akurát v úvodných scénach ukazuje ich vyčíňanie bez upozornenia na širší kontext - berlínske ženy sú obete, ruskí vojaci psy z reťaze pustené. Nie je to zavádzajúce, je to holá pravda, avšak podaná z vyhraneného uhla pohľadu. Z pohľadu ženy. Berlínčanky. Autorky denníka, ktorého adaptáciou je tento film. Ako inak to teda má pôsobiť? Taký je však len úvod, akonáhle chytí hrdinka svoj osud do rúk a začne podnikať konkrétne kroky, aby nebola len tŕpne vyčkávajúcou obeťou, ale mohla čo-to sama ovplyvniť, v tom momente sa obzor neporovnateľne rozšíri a divák dostane nemálo príležitostí premýšľať nad relativitou hodnôt, neurčitosťou kategórií ako sú dobro, zlo či spravodlivosť, nad ospravedlniteľným a neospravedlniteľným, odvahou a zbabelstvom, vernosťou a zradou. Rus aj Nemec sú si každou ďalšou scénou rovnejší, jediným víťazom je vojna sama aj s jej dopadom na životy každého jedného z nich. Zničené životy, ktoré sa v túžbe za šťastím a v presvedčení, že si to po všetkej tej biede zaslúžia, ničia ešte viac. Pretože v zbláznenom svete to inak ani dopadnúť nemôže. ...Silný a autentický zážitok, ktorý si ale od diváka pýta strašne veľa empatie. Súčasná nemecká kinematografia čoraz hlasnejšie pochoduje svojim vlastným smerom, verím, že ešte len naberie na intenzite a jej dupot jedného dňa svetom filmu otrasie. Nie je ani jednoduché ani príjemné sledovať filmy ako Anonyma či Baader-Meinhof Komplex, je ale dobré vedieť si k nim nájsť cestu. (18.04.2010)