Žena v Berlíně

Myslím, že pohled Němce na německé dějiny, nebude nikdy objektivní. Ani se nedivím, kdybych byla Němec, taky bych si nerada nastavovala zrcadlo. Nebudu to rozebírat, my Češi toho máme taky dost na zametání před vlastním prahem. Ale do hodnocení německého přínosu Evropě a světu je neradno se pouštět: Německo před 1. světovou válkou, Německo v 1. sv. válce, Německo po 1. sv. válce a ve válce druhé... Německo po 2. sv. válce. Německo v současnosti - raději nemluvit. 1) Film se mi nezdá objektivní a na tom trvám. 2) Film má neskutečně, přehnaně dlouhou stopáž. 3) Na hlavní hrdinku je dobré pokoukání, ale tím její přínos tomuto filmu nejen začíná, ale i končí. Vidím to na 3 ztracené *. Ale přesto tu moji třetí * ještě zachránilo, že se režisér nad očekávání vyhnul nechutným scénám. - Jinak válka je rozpoutané peklo, roztočená spirála zla, posunutí hranic morálky, vzdálení se od Boha. Každá válka uvolní zlo, které se už nikdy nedá z povrchu země smazat, zavřít do Pandořiny skříňky. (27.09.2015)

"Wie sollen wir leben?" se všemi významy, jež daná věta může nést, nás v závěru citelně rozechvěje. Známé zmizelo, nebo se rozpadlo. Věřit už se nedá ani slovům, když tolik nesouzní se skutečností. Co je láska? Redefinovat. Co je zlo? Redefinovat. "Was? Was? Keine Antwort."// (Navíc mám slabost pro lásky à la Markéta Lazarová.) (13.03.2011)

Velmi rozporuplný film. První polovina filmu je slabá, místy nudná, chaotická, v polovině se to jakoby zlomí, přichází skvělá hudba, uvěřitelnější herecké výkony, smysluplnější scénář. Stejně ale tato tématika nabízela mnohem více, zdaleka nebyla využita. Zajímavé by bylo natočit film o vypořádání se s německou ženskou otázkou z české pohledu, při odsunu Sudet. Zde se rovněž nebraly servítky. Líbí se mi ovšem oboustranný pohled, který neglorifikuje Němce, nehází Rusáky do stejného pytle. Za tři málo, čtyři hodně.. Ale budiž. (10.04.2015)

Sú témy, o ktorých sa filmy veľmi netočia, ale vie sa o nich. Mňa tento film zaujal ešte pred premiérou a veľmi som sa naň tešil. O tejto neslávnej časti histórie som niečo málo počul a čítal, preto som dúfal, že pohľad bude nestranný a čo možno najviac autentický a vierohodný. To všetko sa mi splnilo a film je ešte kvalitnejší ako som očakával. Scény znásilnení sú podané iba v náznakoch, divák bol ušetrený, ale po psychickej stránke si to vytrpíte spolu s nimi. Hlavná predstaviteľka N. Hoss (taká nemecká H.Swank) je neuveriteľne talentovaná herečka a prial by som jej viac takýchto silných filmov. Film je napoly v nemčine a ruštine a má to veľký podiel na vierohodnosti. Jedna kratšia vojnová scéna, ktorá sa filmom prevalí má slušné grády, ale ďalej vám chýbať nebudú, pretože postavy prežívajú naozaj vypäté chvíle. Zverejnenie denníka a vydanie knihy sa v nemecku stretlo s veľkým pohoršením a možno aj preto sa kniha stala bestsellerom. Prečo sa autorka rozhodla utajiť svoje meno ste asi pochopili, tí ktorí nie, pochopia po filme. Veta v závere : "Ako máme žiť"? vystihuje dokonale celý film. Vážim si film, ktorý núti aj po skončení ešte chvíľu rozmýšľať. Toto je jeden z nich. 90%. (11.04.2010)

Když se válka vrátila, odkud přišla, byli Němci překvapení, že je tak necivilizovaná a že na ně nebere ohled. Jistě, že ti nejméně vinní trpí většinou nejvíce, často více než různí prominenti režimu (u kterých by v tomto případě větší spravedlností byla stará dobrá pomsta, a ne Norimberský proces). Ani nemyslím, že by zde byl záměr pomlouvat rudoarmějce, ta vlna znásilňování prostě byla. A ani zde nejsou všichni vykresleni jako primitivní mongoloidní mužici, a i zde je připomenuto, že kdyby se rudoarmějci chovali tak, jak Němci na východě, brzy by už zde žádný Němec nebyl. Hrdinka prostě chtěla žít, tak se chovala pragmaticky. Nakonec nebyla sobecká, pomáhala slabším, takže těžko ji odsuzovat. V extrémních případech mají morální pojmy trochu jiný obsah. Jen mi připadalo, že postupně se ten film nakazil ruskou filmovou chorobou – rozvláčností, dlouhými záběry, pohledy do nikam. No, nejvíc mne pobavila ta závěrečná informace, že když kniha vyšla v r. 1959 v Německu byla zuřivě odmítnuta a bylo řečeno, že je to „potupa pro německou ženu“. To je přece slovník III. říše, ať pak našinci někdo něco říká o úspěšné denacifikaci. Zřejmě měly všechny ty ženy spáchat sebevraždu, aby si zachovaly čest německé ženy. A přitom mají Němci takové přísloví (tuším od B. Brechta): Erst kommt das Fressen, dann die Moral. (07.04.2014)