Réžia:
Veiko ÕunpuuScenár:
Veiko ÕunpuuKamera:
Mart TanielHudba:
Ülo KrigulHrajú:
Taavi Eelmaa, Ravšana Kurkova, Denis Lavant, Rain Tolk, Andres Puustusmaa, Katariina Unt, Evald Aavik, Hannes Kaljujärv, Raivo E. Tamm, Juhan Ulfsak (viac)Obsahy(1)
„V čase, kdy život je vpolou své pouti, jsem zabloudil, kolem byl hustý les, já z pravé cesty zabředl v houšť proutí.“ Citát z Dantova Pekla přesně uvozuje stav hrdiny filmu, manažera, stiženého krizí středního věku, jehož existence uprostřed materialisticky vyprázdněného, dekadentního světa novodobého estonského kapitalismu se krok za krokem začíná rozpadat. Na počátku byl pes, omylem přejetý cestou z otcova pohřbu, a útěk do lesa, kde ho chtěl Toník ukrýt. Desítky uťatých rukou, které tu našel, byly ale jen začátkem jeho cesty ke kořenům vlastní morálky, začátkem fantaskní, halucinogenní odysey, během níž se ubohý Toník postupně vzdaluje konkrétním osobám a vztahům svého života a noří se hlouběji a hlouběji do (sur)reality symbolů a alegorií. Režisérova obrazově fascinující černobílá úvaha o skutečné povaze dobra je stejně intelektuálně stimulující jako hravě úsměvná a peklo, do nějž ústí, je nevyhnutelné. (MFF Karlovy Vary)
(viac)Recenzie (50)
(CINEMA MUNDI 2011) Nejlepší film z necelé dvacítky titulů, které jsem na letošním ročníku zhlédnul, je zároveň nejhůře převoditelný do slov. Nejde o to, že by se jednalo o tak nepřístupnou podívanou, ačkoliv je dobré vědět, do čeho se jde (název podle Dáliho malby, zároveň odkaz na duchovního, závěrečná dedikace mj. Buňuelovi). Spíš jde o to, že pokud se převede bohatá významová rovina do slov, ta vyzní banálně (např. úpadek duchovních hodnot v materiálním světě). Přitom POKUŠENÍ SVATÉHO TONÍKA se vyjadřuje prostřednictvím obrazů, které jsou evidentně inspirovány zásadními kinematografickými díly minulých dekád, což bezpochyby potěší nejednoho cinefila, kterému je blízká poetika Lynche, Herzoga, Pasoliniho, Buňuela... a tak by se dalo pokračovat v podstatě do nekonečna. ()
Püha Tõnu kiusamine je surrealistická, symbolická alegorie dekadentního, prohnilého světa (houšť proutí), ve kterém hl. postava filmu světec (Toník) bloudí ve snaze nalezení nové životní cesty. První cesta Toníka neustále vábí do života luxusu, druhá naopak do duchovních hodnot. Film je natočený mistrně s bohatými konstrukčními postupy a stavbou příběhu. Od kamerových záběrů, rámování samotného obrazu s hrou se světlem a stíny pro navození pocitu stísněnosti, až po symbolicky černobílé podání barev jako významu putovních cest. [9,5/10] ()
A tento poznáte? Buñuel, Bergman, Lynch, Wenders a Kaurismäki sa strednú za účelom natočenia spoločného filmu. Aki má z toho brainstormingu však jediný hovno, pretože ostatní komunikujú telepaticky. Tak aspoň exne fľašu vodky a pomaly začína chápať. Asi taký je tento film. "Ten plot chcete diagonálne? Čo, aký plot? Chcete povedať, že tu nie sme? Ale ja som si žiadny plot neobjednal. Možno tu teda nie sme. Ani táto dodávka, ten dom a záhrada. Možno tu nie je ani táto planéta." Ach to transcendentno, nemôžeš žiť s ním, ale bez neho to nejde. :D ()
Pohrebom začína film. Večierok je prapodivnou čiernou omšou. Kňaz pustého kostola v Boha už dávno neverí, no napriek tomu levituje. Frajerka odoláva sexu, no nakoniec ju zavrú do bordelu pre vyvolených. Polícia koná úplne proti svojmu zmyslu. Biznismeni sa zapájajú do hedonisticky odpudivých rozkoší tela. A tak podobne a tak ďalej. Plus neskutočne priliehavá hudba. ()
Režie a scénář: Veiko Õunpuu. Kamera : Mart Taniel. Hudba : Ülo Krigul. Hrají : Taavi Eelmaa jako Toník. Někdy jsem si myslel, že i tvůrci jsou při natáčeí v delíriu a mají v sobě moc halucinogenních látek. Jinak, ale " ruce " pryč od negací, to není zápor, to je to, co udělalo z tohoto filmu unikát. ()
Galéria (16)
Fotka © Homeless Bob Production
Zaujímavosti (1)
- Jedná se o spolupráci Estonska, Finska a Švédska, přesto byl celý film natočen v Estonsku. (Terva)
Reklama