Vem si mou duši
My Soul to Take
Réžia:
Wes CravenScenár:
Wes CravenKamera:
Petra KornerHudba:
Marco BeltramiHrajú:
Max Thieriot, John Magaro, Denzel Whitaker, Zena Grey, Frank Grillo, Nick Lashaway, Dennis Boutsikaris, Shareeka Epps, Hannah Hodson, Emily Meade (viac)Obsahy(2)
Děj hororu se odehrává v ospalém městečku Riverton ve státě Massachusetts, kde koluje legenda o sériovém vrahovi s rozpolcenou osobností - rivertonském rozparovači. V den, kdy zemřel, přísahal, že se vrátí, aby zavraždil sedm dětí, které se v noci téhož dne narodily (říká se jim Rivertonská sedma). Patnáct let to byla jen povídačka pro děti - až do šestnáctých narozenin dětí z Rivertonské sedmy, kdy je neznámý útočník začne jednoho po druhém vyvražďovat. Zrodil se rozparovač znovu v těle jednoho z nich, nebo snad tehdy vůbec nezemřel? Přežil snad pád do řeky v hořícím voze ambulance? Jeho tělo nebylo nikdy nalezeno, policie tedy věřila v logické vysvětlení, že leží na dně řeky - ale je to tak opravdu? Vše závisí na jednom šestnáctiletém chlapci: musí záhadu rozluštit dříve, než bude on i zbytek Rivertonské sedmy mrtev. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (188)
Veľký vták bez štipky fantázie, to je skutočná nočná mora. Podobne je na tom aj rozparovač z Rivertonu, ktorý sa za takého operenca prezlieka, bohužiaľ nemá invenciu. Akýmsi štepárskym nožom monotónne podrezáva svoje obete, rovnako jednu za druhou akoby pracoval v ovocnom sade. Problém nebol v jednoduchosti, ktorá sa spája s tínedžerskou vyvražďovačkou, ale v tom, že sa tejto jednoduchosti vzdáva. Najmä v spôsobe, akým prezentuje rozdvojenosť osobnosti, prevteľovanie duše mŕtveho rozparovača. Mal som z toho guláš, Craven to prekombinoval, prestával som sa v tom skrátka orientovať. Už v úvode som začínal tušiť, že zámer autora môže aj nevyjsť. Rozprarovača zabili veľakrát na to, aby znova ožil. Postavy tínežerov boli šedou nediferencovanou masou. Jedinú, ktorá sa ako-tak odlišovala - náboženskú fanatičku Penelope (Zena Grey) - skolil vrah medzi prvými. ()
Wes Craven patří spolu s Johnem Carpenterem mezi klasiky hororového žánru, přičemž oba dva tvůrci disponují kvalitativně dosti nevyváženou filmografií. Za Halloween nebo Věc by kdejaký hororový fanda na Carpenterovu počest obětoval i vlastního domácího mazlíčka, ale tenhle klasik si taky jednou za pár let vybere slabší chvilku a natočí slátaninu, která všem pochybovačům řádně přihřeje kašičku. Co takhle Duchové Marsu? Pamatujete? Mě vzpomínka na ten film bolí ještě dnes. Craven nám zase představil Freddyho Kruegera a hlavně revisionistickou slasherovskou sérii Vřískot, se kterou dokázal, že ne všechny teenage filmy musí být zákonitě debilní a předvídatelné. Sice má na výsledných kvalitách obrovskou zásluhu scénárista Kevin Williamson, ale právě Craven dodal celému dílu odpovídající tvar a napětí budoval jako pravý mistr. Ale jak již bylo řečeno, i tenhle „rejža“ sem tam ztratí soudnost a stvoří něco, co mu na reputaci rozhodně moc nepřidá. Máme tu „Blackulu“ v kůži Eddie Murphyho v Upírovi z Brooklynu, dementní teenage blábol s vlkodlaky Prokletí nebo právě jeho zatím poslední počin – My Soul To Take. ____ Craven si tenhle film i sám napsal a já hned musím podotknout, že se měl raději ozvat Williamsonovi…anebo kdejakému (pod)průměrnému pisálkovi, neboť to, co stvořil, je jedno velké WTF (nerad používám tyhle pubertální zkratky, ale sem to prostě sedí). Zápletka je průhledná až na kost, charaktery stupidní a zcela ploché, dialogy mnohdy nelogické a v některých případech navíc zcela odporují běžné lidské komunikaci – prostě kritikův ráj. Doslova mě unavovaly všechny ty berličky a laciné dávkování informací. Další „botu“ Craven udělal při castingu, kdy již na papíře nesympatické postavy obsadil nesympatickými a hlavně nevýraznými herci s omezenými vyjadřovacími schopnostmi. Ve výsledku mi bylo naprosto ukradené, kdy jaké postavě na tenisky vypadnou střeva (mimochodem samotné vraždy zde taky za moc nestojí…). _____ Co mě ale naprosto šokovalo, bylo zjištění, že My Soul To Take selhává i z hlediska budování napětí a režie celkově. Když si vzpomenu na to, jak mi Craven ve Vřískotech sebejistě brnkal na nervy, je mi z toho až do pláče. Některé momenty působí přímo „kosmicky“, jako z jiného světa – něco jako pitomá parodie, jen s tím rozdílem, že se to vyskytuje ve filmu zcela vážném a vážně to bylo i míněno. Konkrétně mám na mysli představení s kondorem, zrcadlené úkony hrdinů nebo podivný vůdčí spolek ve studentské komunitě. Upřímně, takové scény by vykolejily i Davida Lynche. Mě donutily k zamýšlení se nad tím, zda Wes Craven náhodou neztratil soudnost. Nyní čtvrtému Vřískotu už nedávám velké naděje. Vlastně se začínám celkem dost bát…ale ne tak, jak by si pan Craven přál. ()
Někdy musí člověk spadnout do hodně velkejch sra*ek, aby se mohl aspoň trochu vysoukat zpátky do formy. A že Craven spadnul před novým Vřískotem hodně hluboko. Natočil totiž absolutně demetní a nudný film, který se možná snaží příběhem parazitovat na hororech z 90. let, ale vůbec mu to nevychází. Na to má Craven příliš málo nápadů. Postavy jsou nesympatické a napětí či lekačky zde budete hledat marně. ()
Po dlouhých pěti letech se Wes Craven vrací na pole celovečerní režie, aby znovu zasáhl do žánru, který v osmdesátých letech pomáhal formovat. Ale tenhle zásah nemá razanci nože pronikajícího do teplého břicha bezmocné oběti, spíš to připomíná vidličku, kterou se někdo omylem rýpnu do dásně. A přitom to začíná opravdu pěkně, klasický exkurs do historie, ve které vzniká kult a legenda hlavního záporáka a pak skok do současnosti, kdy jsou děti z předchozích záběrů už v pubertě. Čert vem, že to není originální, slashery o originalitě nejsou a každý nemůže být Wong nebo Vojkůvka. Větší problém je, že Craven najednou otáčí a z přímočaré vyvražďovačky se stává psychologická sonda do duše hlavního hrdiny a jeho spolužáků. Ti jsou bohužel do jednoho velmi nevýrazní a neschopní výjádřit jakékoli emoce (například hrdinův přerod v drsňáka proběhne výměnou děsného svetříku za černý rolák) a divákův vztah k nim je tedy nulový. Navíc se Craven držel při zemi co se brutality týče a hluboko pod zemí pokud jde o sebemenší náznak nahoty. Čím více času uplyne, tím více vás to zmatené pobíhání a nelogické jednání postav bude unavovat, až nakonec odzíváte zcela tuctový závěr. Od roku 1991 nenatočil Craven opravdu vynikající film a obávám se, že ani přicházející čtvrtý Vřískot na tom nic nezmění, už jen kvůli tomu, že by musel být lepší než jeho starší bráchové... ()
Wes Craven je stálou súčasťou v rebríčku mojich obľúbených režisérov. Bol to filmár, ktorý sa navždy zaradil medzi významných tvorcov v oblasti horrorovej tvorby. Počas svojej dlhoročnej kariéry natočil mnoho horrorov, ktoré sa stali kultovými dielami. Stačí spomenúť série "Nočná múra z Elm Street", "Hory majú oči" alebo "Vreskot". V roku 2015, päť rokov pred svojou smrťou, vyprodukoval a zrežíroval podľa vlastného scenára svoj predposledný celovečerný snímok, ktorý nesie názov "Vezmi si moju dušu" (My Soul to Take). V žiadnom prípade nemožno radiť tento film k jeho najlepším titulom. Skôr by sa dalo konštatovať, že mu s pribúdajúcim vekom už dochádzal dych a jeho kreativita sa otupila. No ako jeho verný fanúšik mu za tento teenagerský horrorový thriller tri hviezdičky dám. Priznám sa však, že keby pod tým nebol podpísaný Wes Craven, tak je moje hodnotenie nižšie. *** ()
Reklama