Sprisahanie

Amatérský splétač složitých konspiračních teorií Jerry Fletcher pocítil násilí páchané na své osobě a pochopil, že se minimálně jednou trefil do černého. Jenže Jerryho práce byla vždy spíše kvantitativní, takže nemá nejmenší tušení, který z jeho pověstných blábolů se skutečně stal. Pátrání po pravdě není zdaleka tak zábavné a napínavé, jak by mohlo být, ale nudou jsem při sledování tohoto snímku rozhodně netrpěl. (07.12.2008)

Ak už sprisahaneckú teóriu, tak potom radšej 'JFK', ale aj tak to má skvelé grády. Jemné romantické ladenie tomu dáva nečakaný šmrnc, ale najviac sa tešte na skvelý scenár, napätie a nemenej je tu aj skvelo natočená akcia s kopou nadsázky. Proste taký fajnovo stráviteľný filmový popcorn. 80%. (05.03.2006)

Určitě nadprůměrný film, hlavně kvůli hereckýmu obsazení, který je hodně kvalitní. Mel Gibson je na tom tak, že kde hraje tak je prostě skvělej a tohle neni výjimka, dokonale zahrál někoho kdo se bojí všeho a všude vidí spiknutí, ale i Julia Roberts je dobrá, ale na Mela nemá. Děj je taky na dobrý úrovní a konec je dokonalej. Je to jeden z těch filmů na který se vždycky rád kouknu (20.03.2005)

Film, na ktorom v plnej miere vidno herecke (ne)kvality Mela Gibona, avsak jeho velku charizmu, ktora paranoidnospikleneckemu Jerrymu dodava to, co v 21.storoci na Gibsonovych postavach vidiet len zriedka. Sprisahanie je klasicky thriller, kde tvorcom je sumafuk, ze to cele akosi nemal logiku, co je vlastne dominantnym rysom velkej vacsiny takychto filmov z 90.tych rokov. Hlavne, ze tam hra Gibson a Julia Roberts...celkom chapem, ze sa Donnerovi po tomto filme uz nejako velmi do tocenia noveho materialu nechcelo. Ked je raz latka vycerpana, len tazko sa to zmeni... (25.05.2012)

Mel Gibson i Julia Roberts mají minimálně jedno společné - Spiknutí je můj nejoblíbenější film, který natočili. Tak senzačně sehranou hvězdnou dvojici uvidíte málokdy a málokde. Spiknutí je bezchybná směsice komedie, thrilleru, akce i romantiky, které nechybí nic. Poctivá Donnerova režie je lahůdka jako vystřižená z let osmdesátých, úvodní titulková sekvence s taxíkem projíždějícím městem upomíná na Scorseseho Taxikáře, Patrick Stewart je slizoun k (ne)pohledání, nezapomenutelná scéna mučení vodou mě permanentně děsí, "útěk" s vozíčkem zase tak nějak zvrhle baví... No a k tomu všemu hraje ze všech Burwellových soundtracků ten nejlepší. Dávám pět čistočistě stoprocentních hvězd a nahoru zvedám i palce na nohou. (19.01.2008)