Sprisahanie

"Nic není, jak se zdá, co ?!" - "Jo !! Kromě ní !!" Dvě z těch nejzářivějších hvězd hollywoodského nebe, samozřejmě se bavíme o době vzniku filmu, se sešly v dalším kousku akčního mistra Richarda Donnera v podobě famózního Mela Gibsona, který rolí paranoidního taxikáře Jerryho Fletchera potvrzuje, že prostě zahraje naprosto cokoliv a který zde Julii Roberts coby Alice Sutton, byť vůči ní stejně tak nemám sebemenších výhrad, i všechny ostatní převyšuje tak mocně, že si prostě svým neskutečným energickým výkonem krade celý snímek pro sebe.. Fakt, že scénář z pera geniálního Briana Helgelanda dostal do rukou jeden z mých nejoblíbenějších režisérů, který s Melem Gibsonem již několikrát přesně mířil do černého, co se diváckého vkusu, toho mého především, mě velmi dlouho mučil, protože mi několik let Conspiracy Theory úspěšně unikalo, tohle jsem si totiž nemohl nechat ujít.. Dočkal jsem se však, byť nekonečných 11 let po vzniku tohoto lehce nedoceněného spektáklu, přičemž zážitek korunovala veliká spokojenost z naprosto ultimátního thrilleru s konspiračním nádechem, byť naprosto dokonalá první polovina filmu si s tou druhou upřímně řečeno vytírá řiť, což se však dalo očekávat, když rozmotáváním toho konspiračního klubka snímek ztrácí na mystičnosti, kterou tvůrci hodinu úspěšně šponují do neuvěřitelných výšin, navíc cesta k rozuzlení prostě bohužel bývá nezřídka o třídu, dvě zajímavější než rozuzlení samo, divákovi a jeho představivosti totiž zatíná tipec.. Přestože mě většinou podobné žánrové hybridy příliš netěší, když se žánry často vzájemně poněkud tlučou, zde se právě spojení thrilleru s tou tolik opovrhovanou romantikou a komedií, kterou Donner nemůže opomenout prostřednictvím všech těch úderných hlášek a břitkého černého humoru, jeví v rámci Helgelandova příběhu velmi přirozeně.. Tvůrci dokázali všechny žánry smíchat v tak dokonalém poměru, že film nestíhá ani na chvíli nudit a působí neskutečně svěžím a svižným dojmem, s patřičným drajvem, na čemž mimo svižné režie nese lví podíl i bezchybný soundtrack Cartera Burwella a tradičně dokonalá kamera Johna Schwartzmana, která v těch temných sekvencích ze Spiknutí činí dokonale démonickou záležitost !! Richard Donner znovu divákovi předkládá ohromné množství vtípků a odkazů, dokonce potěšil i roztomilým cameem při scéně ve výtahu, obsazením Melova mladšího bratra Donala do miniroličky doktora či svého vlastního bratrance Steva Kahana jako Alicina bosse, který z nepochopitelných důvodů zde mezi herce vůbec nefiguruje, možná i proto, že jeho postava v tomto snímku neskončí moc dobře, a tak prostě Spiknutí platí za naprostou špičku lehce nedoceněného subžánru konspiračních thrillerů, působí totiž i přes zjevně ironický podtón velmi věrohodně, obzvlášť ty Gibsonovy historky, které vypráví zákazníkům v taxíku, mě neskutečně bavily, jak by taky ne, všechny totiž vznikly díky Melově improvizaci !! Celý film je však třeba vnímat jako ve své banalitě velmi inteligentní a vtipný pohled Briana Helgelanda na dané téma, pak ho teprve doceníte, ačkoliv si musíme přiznat, že to nastavované finále celý dramatický oblouk rozbíjí na kousky, jinak by totiž Spiknutí nebylo co vytknout, byť z nabízeného potenciálu šlo vymačkat jistě více.. (12.05.2013) (menej) (viac)