Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Norský Stavanger je sice příjemné, ale poněkud monotónní místo k životu, do něhož revoluční konec osmdesátých let proniká jen skrze televizní obrazovky. Jediný únik z okolní šedivé nudy nachází sedmnáctiletý Jarle v hudbě kapel nové vlny, pod jejichž vlivem založí s přáteli „nejtvrdší punkovou kapelu ve Stavangeru“ (především proto, aby jako nezletilý gymnazista konečně pronikl do jediného rockového klubu ve městě). Když však do školy nastoupí nový student Yngve, obrátí se Jarleho doposud dětský svět vzhůru nohama: aniž by tušil, jak k tomu došlo, zjišťuje, že volí mezi dívkou, kterou mu všichni závidí, a chlapcem, jehož ani pořádně nezná. S tak silným emočním zlomem, který se podařilo debutujícímu Stianu Kristiansenovi do snímku vložit, se lze setkat jen málokdy – jeho zábavná komedie o dospívání se takřka nepozorovaně zlomí do hořce melancholického vyprávění o nemožné lásce. (MFF Karlovy Vary)

(viac)

Recenzie (84)

slunicko2 

všetky recenzie používateľa

Snad nejpůsobivější vyznání lásky, které jsem ve filmu (i v životě) zažil. 1) Klíčovým slovem tohoto filmu (určitě ne komedie) je nejistota - politická (kolaps berlínské zdi symbolizuje konec doposud přehledně uspořádaného světa), ekonomická (ztráta zaměstnání jako zpochybnění víry v kapitalismus - vítěze studené války), hudební (punk rock amatérské, mezi námi dosti mizerné, úrovně versus synthpop), sociální (chybí pevná rodinná vazba na otce i dostatečná sociální adaptabilita na přátele), sexuální (překvapené zkoumání homosexuálních pocitů) a konečně i společenská (bouřlivá reakce jasně svědčí o nepřijatelnosti stejnopohlavního vztahu v ne tak malém norském městě na konci 80. let - Stavanger je o něco větší, než Liberec). 2) Šestatřicetiletý režisér Stian Kristiansen pojal svůj celovečerní debut se záviděníhodnou lehkostí a samozřejmostí. Stejně starý autor knihy heterosexuál (sic!) Tore Renberg ze Stavangeru napsal i scénář, režisér si pak rovněž ze Stavangeru vybral hlavní herce, z nichž 25letý Rolf Kristian Larsen (zrzek s příšerným dobovým sestřihem Jarle) hraje obdivuhodně přesvědčivě. 3) Použití nenápadných tělesných dotyků v kombinaci s chladnou seveřanskou odtažitostí a skvělou mimikou působí až elektrizujícím dojmem. 4) Absence didaktického všeuzavírajícího konce je v souladu s ústředním motivem nejistoty a současně umožňuje, aby si divák do viděného promítl vlastní názory, postoje a životní zkušenosti a tím si film subjektivizoval. Snímek totiž není jen o homosexualitě, jde o hledání svého místa ve světě, hledání, kterým si prošel každý z nás, i když ne u všech to muselo mít podobný průběh. ()

Subjektiv 

všetky recenzie používateľa

Psal se rok 89 a pomalu se hroutil komunismus, padla berlínská zeď. Ale to vlastně vůbec není důležité, byť film sám se tváří, že to důležité je, ba velmi. Žel jedinou paralelu jsem nalezl, touhu mladých po svobodě. Nepočítám-li zamilovanou písničku o stržení jakési zdi mezi štěstím a autorem milovanou dívkou (případně zdí v sobě mezi homo a hetero, ale to už bych každou změnu, jež vyžaduje trochu práce mohl vnímat jako bourání zdi). Jelikož film se snaží být srozumitelný, uvidíme, že pro mladé je svobodou šukání, punk, cigára, chlast a odmlouvání učiteli. Ten samozřejmě mladé ani trochu nechápe - školometský, omezený chudák. Pravda, zase tak hrozné to není - kapela hrdinů se ukáže jako šitózní, jejich sny hloupé, jejich důvěra v trvalost a nenarušitelnost mezilidských vztahů naivní. Trefa do černého! Ale uznejte, ze dvou metrů se do černého trefí každý. Vše se ale má změnit v okamžik, kdy se na škole objeví Yngve a Jarle zjistí, že kluci taky mají něco do sebe. To váhání, ty chtivé pohledy, ta nejistota, ten stud! Zase střílíme ze dvou metrů. Namíříme naposled k finální konfrontaci. Pic! Vedle. SPOILER - Ne, té situaci, kdy Jarle řve, že Yngveho nenávidí a šeptá mu, že ho miluje, načež si to jde Yngve hodit, jsem nedokázal věřit. KONEC SPOILERU. Nakonec tu máme veskrze průměrnou romanci o jednom začínajícím homosexuálovi, která zbytečně akcentuje přelomovost doby, neosobně a schematicky předvádí generační rozdíly a obsahuje scény, jež silně trčí z konceptu díla. Např. postavu otce, který je skorem líčen jako hajzl a přitom jeho činy působí jen mírně nemotorně (a v podstatě nemá na dění a postavy žádný vliv). Nebo propuštění matky z práce, které působí jak naivní politický komentář odsuzující pravicovou politiku. Ono to je pochopitelné, vždyť jsou to dnes spíše levicové kruhy, které dělají queer politiku. Konečně je tu též kýčovité básnění - oživlé mráčky podobající se zvířátkům a zamilovaná písnička, která je stavěna výrazně nad punkovou píseň Piča Satan Anarchy Komando. Mně přišly obě stejně kvalitní. ()

Reklama

Stanislaus 

všetky recenzie používateľa

Mladí rebelové měli obrovský potenciál, který ale dle mého názoru podřimoval kdesi v povzdálí, protože jsem měl pocit, že se z toho dalo vytřískat o dost víc. Měl jsem problém se ztotožnit s hlavním hrdinou - občas jsem nechápal, proč se chová tak hloupě (rozumím jeho duševnímu chaosu, ale jeho vypořádávání se s ním už tolik ne). Nejsem úplně fanoušek hudby, která ve filmu zněla, ale ani odpůrce, takže jsem byl vůči hudební stránce filmu vcelku lhostejný. Samotný příběh se začal vyvíjet dost slibně, slibně i vygradoval, ale ten konec to prostě zabil. Nejednoznačná zakončení filmů bývají fajn, tohle však snad ani nemělo konec. Zpracováním skromný, avšak tématem ambiciózní film, který u mě propadl zejména kvůli hlavní postavě a nedořečené pointě. ()

Malarkey 

všetky recenzie používateľa

Trošku mi ten film připomněl nedávno viděný český film Občanský průkaz. Vlastně je to i na stejný způsob. Jediné co mi v tom filmu ale chybí je humor. Přitom ten film by měla být komedie. Takže i když je příběhově zasazen do zajímavých událostí, ve skutečnosti je to naprosto průměrný film, který mě zaujal snad jenom dobou a muzikou v ní. ()

freddy 

všetky recenzie používateľa

Kdo z nás někdy v období puberty a dospívání nepociťoval náklonnost ke kamarádovi nebo spolužákovi stejného pohlaví? Já se přiznám, že podobné pocity jsem zažíval v době dospívání také, a tak jsem velmi rozuměl hlavnímu hrdinovi, který se v tom dokonale plácal a byl ze svých pocitů maximálně zmatený. Navíc na tomhle filmu se mi líbí ten nenásilný postup děje, kdy všechno postupuje tak nějak přirozeně a scénář netlačí na pilu, ale spíše nechává hlavního hrdinu konat jen v náznacích a k nevyhnutelné konfrotaci se tak dospěje prakticky až na konci filmu. A to je velice překvapivé, ale zároveň také velice příjemné zjištění, film bych tedy ani nenazýval jako film o homosexualitě, ale spíše jako film o hledání sebe sama v období dospívání. Ale fungovalo to naprosto dokonale, a to je asi to nejdůležitější. Jen mi trochu vadí, že když už k té konfrontaci na konci filmu dojde, tak děj zůstává otevřený a divák se tak vlastně vůbec nedozví, jak se hlavní hrdina rozhodl a jak celá tato story dopadla. Což je jediný nedostatek, který filmu mohu vyčíst, jinak je to totiž další z mnoha dokonalých severských filmů, a konkrétně filmů o dospívání a o ujasňování si svých pocitů a hledání sebe sama v této složité době života není rozhodně nikdy dost. Zvlášť, když jsou maximálně příjemné a sympatické. A že se film odehrával v roce 1989 je jen malý příjemný bonus. Kdyby byl ten příběh nějak konkrétně zakončený, neváhal bych s pěti hvězdama, takhle je to jen 90% a tím pádem pouze čtyři hvězdy. ()

Galéria (9)

Zaujímavosti (4)

  • Film získal v roce 2008 na Dnech norského filmu cenu pro nejlepší norský snímek. Na svém kontě má také 4 ceny akademie Amanda. (morgos)
  • Natáčení probíhalo ve Stavangeru. (Cheeker)

Reklama

Reklama