Muž v tieni

ROMAN POLANSKI, GHOST WRITER (2010) _____ Na stole leží rukopis. Obrovská masa textu, která v sobě podržuje obsah jednoho života. Má povahu silného narkotika. Neodolatelně snadno se nad jeho četbou usíná. Tak jako nad každou špatně napsanou knihou. V textech ani v knihách totiž, navzdory všem všeobecně rozšířeným předpokladům, nejde o obsah, ale o pořadí, strukturu, řád řečeného. Bude-li čtenář příliš lpět na obsahu, spousta mu toho uteče. ___ Ostatně, s dobrými filmy se to má zrovna tak... ___ Víc k tomu není co dodat, ale podělím se o soukromý rozhovor s kamarádem, k čemuž mi dal své laskavé svolení., za což mu tímto děkuji. Jména jsou redakci známa, ale co je Vám vlastně po tom? P: ... K tomu Ghost Writerovi: Zajímavý, že téma >textu k doučesání< žádnej 'recenzent' ani neprohnal svým orgánem myšlení, a pak před tím sedí, a zoufají si, jakej to byl fádní thriller.. Mě úplně blažily ty filmové libůstky, jak si pohrával se snímáním domu, pohledy skrz prosklené stěny ven, ... a dost dobrá, co, ůžasná, byla taky scéna s výletem na kole v dešti... Ode mne potlesk pro Polanského... ___ V: Ode mě též, zaslouží si ho, chlapec... A vlastně mi přijde vůbec divné, že o samotném rukopisu - o který, když už nic, jde ve filmu především - se v komentářích skoro nikdo nezmiňuje. ___ P: Protože rukopis je prvek, který je podprahový? Protože text je přece jen >prostředek<, protože je (recenzenty, diváky) - když už - zajímá, co je v textu...? Na to je hezkou a ráznou Polanského odpovědí usnutí 'ghosta' při prvním čtení rukopisu... :) ___ V: Ale víš co? Já jim to přeju. Ať je pro ně Duch prostě politický thriller. Jejich minus. ___ P: ...No jistě. Jenže jako politický thriller to přeci drhne snad ve všem, na co si vzpomeneš - od dějových zvratů, které se nikam nezvrátí, přes "tajné" informace vyhledané na googlu, vynechané dotažení jakéhokoli potenciálního napětí vyvolaného kterýmkoli ze střetů... za všechny snad jen USB-éčko zanechaný v compu nebudící vůbec žádnou proti-akci, spuštění alarmu, který řve jak na lesy, ale žádným poplachem nakonec není, čtení textu, který se nedá číst (nad kterým se usíná.. ), konfrontace moci premiéra vs. ducha, která ale žádnou mocenskou konfrontací není, metař bezúčelu metoucí poletující listí, svádící premiérova žena (to byla ale kost), se kterou Ewan uléhá v lože za viditelného pokrčení ramen (sic!), či nijak vyostřenou, záhadnou narážkou na dřívějšího "nájemníka" (a teda taky na dřívější Polanského skvostný film), jehož smrt však není ve filmu nijak "vyřešena", ačkoli se zdá, že právě tohle rozhoupá "ducha! k razantní ativitě, a nakonec i málo přesvědčivý finální zvrat, který přece žádným zvratem není, protože jsme ho všichni tak nějak očekávali... Polanského nejprve The Ghost (úvodní titulky) a pak teprve The Ghost Writer (závěrečné titulky) - čtu jako Polanského sarkastický úšklebek: Tu máte zfilmovanou knihu (od týpka, který mimo jiné napsal knihu o tom, jak by vypadal svět, kdyby německo vyhrálo válku - /sic!/). ____ > I am the ghost, I do not own the story, but I make the order of the told. You may be pretty sure about what you have just seen, but then, you may be pretty wrong, as well... --- Alébrž: To já jsem ten duch, tenhle příběh si sice nemohu přivlastnit, já jsem ale tím, kdo zodpovídá za to, jak se vypráví a v jakém pořadí událostí. Možná jste si zatraceně jistí tím, co jste právě viděli, ale stejně snadno se můžete i mýlit.. < (27.08.2011) (menej) (viac)