Hačikó: Príbeh psa

Prekrásny príbeh o láske, odovzdanosti, strate či smútku, ktorý ma emocionálne vyžmýkal a ktorý dokázal, že nielen ľudské vzťahy a tragédie dokážu dojímať. Citlivá jemná réžia, vynikajúci námet a najmä podmanivé klavírne tóny Kaczmarka mi sprostredkovali neobyčajný divácky zážitok. Povinne pozrieť všetci, ktorí si myslia, že v Amerike už nevedia natáčať pôsobivé príbehy. Vedia a viac než obstojne. (25.05.2012)

SPOILER do takej miery ako oficialny text distributora. Môže existovať niečo prvoplánovejšie ako smrť hlavnej postavy, následne usoplená rodinka a slzavé psie oči najvernejšieho priateľa? Pekne to vystihol Subjektiv a myslim, že 20 minút by bolo tak tak akurát. Hallström a Kaczmarek z toho naštastie úspešne extrahujú všadeprítomný Rosamunde Pilcher nádych. Aj keď si mylím, že prvého menovaného to už v posledých rokoch za kamerou moc nebaví. 55% (30.08.2011)

Jeden z filmov, ktorý sa pre niekoho veľmi ťažko objektívne hodnotí. Predpokladám, že takmer všetci, ktorí film ohodnotili najvyšším hodnotením, majú psa. To neznamená, že nás ostatných, ktorí psa nemáme, film nechytí za srdce. Bolo pre mňa príjemné po všetkých tých akčňákoch, hororoch a drámach pozerať úplne normálny, kľudný a milý film. Tušil som, že v závere to bude doják. Nevedel som, či sa stane niečo pánovi, či jeho psovi, no divák po čase tuší, že s niečo blíži. Musím uznať, že záver s dojímavou hudbou na mňa veľmi zapôsobil. Tá psia vernosť až za hrob je naozaj neuveriteľná. Psíčkari pri sledovaní spotrebujú mnoho papierových vreckoviek... no keď môžem poradiť, uterák bude lepší. Zaujímalo by ma o koľko percent sa po premiére zvýšil dopyt po tejto rase. Na druhý deň po zhliadnutí som o tomto psovi rozmýšľal a vravel si, že som nikdy takého psa naživo nevidel. Je to náhoda, že chvíľu nato som vonku stretol presne takého? 80%. (03.01.2011)

Pokud bychom měli napsat ódu na psí oddanost, stačilo by převyprávět Hachikův příběh. Američtí tvůrci ho natočili s citem, uvolněně a bez zbytečných komplikací. Dokonce i závěrečná tečka si vystačila s jednoduchou rekapitulací, trochu nadbytečný je pouze rámeček s vyprávějícím klukem. Hachiko: A Dog's Story je zkrátka film sice malý a nenáročný, ale stejně ryzí, bezelstný a opravdový jako vztah psa a jeho pána. (07.06.2010)

Nádhera! Úchvatný příběh o pevné a neochvějné psí věrnosti a jednom ohromném přátelském poutu, které nezpřetrhala ani smrt. Akita Inu je krásné plemeno, které u nás na sídlišti během venčení naší fenky jezevčíka občas potkávám a kdykoliv tuto rasu vidím, tak z ní nemohu spustit oči. A když se spojí toto sympatické psí plemeno a charisma Richarda Gerea, tak nemůže vzniknout nic jiného než úžasný a atraktivní příběh, který, alespoň co se týče mého úsudku, překonává svou atraktivitou všechny filmy o pejskách, které jsem dosud viděl. A když pak dochází k oné smutné události a Hačikó den co den čeká na svého zesnulého pána před nádražím věrně nějakých 10 let za každého počasí, tak se můj obličej proměnil v jedno velké slzavé údolí. Tedy ne, že bych nebrečel už předtím, dokud měl Hačikó svého pána naživu, tak ze mě tekly slzy dojetí, poté, co Hačikó přišel o páníčka, to byly slzy smutku. Zkrátka já jsem celý tenhle film probrečel a nestydím se za to, dokonce přiznám, že tohle je vůbec první film, u kterého mi jeden látkový kapesník nestačil a musel jsem si vzít další, a to se mi dosud u žádného jiného filmu nestalo. V tomhle případě tedy nemohu být dost dobře objektivní a aniž bych nad tím jakkoliv více přemýšlel uděluji pět hvězd, protože tenhle film si to podle mého názoru rozhodně zaslouží. (29.05.2011)