Hačikó: Príbeh psa

Film se spoustou klišé, který mě ale neuvěřitelně emočně zasáhl. Film je citové vydírání a je jen na vás, jestli na to skočíte, nebo ne. Já jsem na to bohužel skočila a u filmu jsem si fakt pobrečela, jako už dlouho ne. Pro milovníky psů je film ideální. Film není dokonalý, ale nesmírně dojemně natočený. O to více, když víte, že je film inspirován skutečným příběhem. Bylo by hezké vědět, že mi bude někdo někdy tak věrný, jak to dokázal tento pes Hachiko. (18.11.2010)

Ne že by byl Hutch zrovna typ filmu, který bych vyhledával, ale slíbil jsem že se podívám (a sliby se maj plnit aspoň v dubnu, nebo co to máme za měsíc) a líbilo se mi to opravdu hodně. Děda Richard Gere je správňák, ti pejsci co hrajou různě staré podoby titulního hrdiny jsou taky hodně fajn. Verze 1.0 je nehorázně roztomilá. No a ten příběh dojme, chytne za srdce a nepustí. (05.04.2011)

Pokud bychom měli napsat ódu na psí oddanost, stačilo by převyprávět Hachikův příběh. Američtí tvůrci ho natočili s citem, uvolněně a bez zbytečných komplikací. Dokonce i závěrečná tečka si vystačila s jednoduchou rekapitulací, trochu nadbytečný je pouze rámeček s vyprávějícím klukem. Hachiko: A Dog's Story je zkrátka film sice malý a nenáročný, ale stejně ryzí, bezelstný a opravdový jako vztah psa a jeho pána. (07.06.2010)

„Ktovie, či ste ho našli vy. Možno v skutočnosti našiel on vás.“ Hrozne kruťácky film, ktorý s aku koncu (ak aspoň trochu máte radi psov) fakt nedá pozerať ("Ak musíš ísť, bež. Pochopím to. Zbohom."). Vizuálne veľmi fotogenické plemeno psa (inak ale vie byť pekný zmrd, sorry ale je to pravda) a veľmi dobrý Richard Gere (skvelá je však aj Joan Allen), ktorý raz za X rokov účinkuje v kvalitnom filme a keďže vycítil, že Hačikó je "ten" film, aj si ho - rozumne - produkoval. Scenár má mimoriadne silný potenciál. Po prvej hodine nastane prekvapivý zvrat a pýtal som sa, o čom to bude teraz (japonskú "legendu" som nepoznal). Ale bolo to snáď ešte lepšie, ako predtým. Viac kvalitných filmov o psoch! Krásne, kruté, dojemné a strhujúce. „Hačikó... ty stále čakáš.“ (01.03.2011)

Nádhera! Úchvatný příběh o pevné a neochvějné psí věrnosti a jednom ohromném přátelském poutu, které nezpřetrhala ani smrt. Akita Inu je krásné plemeno, které u nás na sídlišti během venčení naší fenky jezevčíka občas potkávám a kdykoliv tuto rasu vidím, tak z ní nemohu spustit oči. A když se spojí toto sympatické psí plemeno a charisma Richarda Gerea, tak nemůže vzniknout nic jiného než úžasný a atraktivní příběh, který, alespoň co se týče mého úsudku, překonává svou atraktivitou všechny filmy o pejskách, které jsem dosud viděl. A když pak dochází k oné smutné události a Hačikó den co den čeká na svého zesnulého pána před nádražím věrně nějakých 10 let za každého počasí, tak se můj obličej proměnil v jedno velké slzavé údolí. Tedy ne, že bych nebrečel už předtím, dokud měl Hačikó svého pána naživu, tak ze mě tekly slzy dojetí, poté, co Hačikó přišel o páníčka, to byly slzy smutku. Zkrátka já jsem celý tenhle film probrečel a nestydím se za to, dokonce přiznám, že tohle je vůbec první film, u kterého mi jeden látkový kapesník nestačil a musel jsem si vzít další, a to se mi dosud u žádného jiného filmu nestalo. V tomhle případě tedy nemohu být dost dobře objektivní a aniž bych nad tím jakkoliv více přemýšlel uděluji pět hvězd, protože tenhle film si to podle mého názoru rozhodně zaslouží. (29.05.2011)