Hačikó: Príbeh psa

Hačikó je film, který řeší poměrně jednoduchou rovnici o jedné neznámé: A*[Rozkošné štěňátko (později krásný inteligentní pes)] + B*[Hollywoodská hvězda (Richard Gere)] + C*[ostatní ("nedůležité") kinematografické prvky] = (1-D)*[silná emoce a čistý zážitek z filmu] + D*[totální kýč]; kde A, B, C jsou známé konstanty z intervalu < 0;1 >, jejichž velikost je dána preferencemi diváka, a D je neznámá taktéž z intervalu < 0;1 >. Ať počítám, jak počítám, mně pořád vychází výsledek D=1... Asi to bude tím, že u mě má docela vysokou hodnotu "C" (kromě toho si všimněme, že v rovnici nevystupuje žádná vazba na "based on true story", která je podle mě nepodstatná - ale kdo chce, ať si ji do té rovnice klidně šoupne, výsledek by mně osobně nezměnila...). Hačikó je tedy přesně ten typ komerčního filmu, který boří všechno, co od kinematografie očekávám. Zdůrazňuje ty nejpovrchnější a nejlíbivější prvky, aby pomocí provařených postupů nutil diváka se dojímat, ždímal z nich prchavý dojem z toho, jak je to krásné a přitom smutné. Tklivá hudba, částečně retrospektivní styl vyprávění, stálé opakování klíčových scén (tím, že třetinu filmu ukazuju, jak pes najde správné místo, odkud čeká na pána, se z té scény stane otravná rutina a ne zesílení emoce), snaha násilně vměstnat do vyprávění odkaz na Japonsko, samoúčelný počítačový trik s rádobymetaforickým vyzněním apod. a především v první 1/2 filmu významné naznačování, že k "něčemu" dojde, ve mně zabili onoho obvykle citlivého člověka a bylo mi to pak všecko lhostejné. Bylo jasné, co bude následovat, bylo příliš čitelné, co se od diváka očekává. Hačikó je jako sitkom s předtočeným tleskáním - ovšem naruby: Teď se nesmějte, teď roňte slzy. Skutečný příběh věrného psa a jeho pána, který se odehrál ve dvacátých letech 20. stol. v Japonsku byl jistě dojímavý a krásný, ale tento film je jeho karikatura, pro mě naprosto nefunkční přepis. (31.12.2010)

Komentář obsahuje nejeden SPOILER. Hachiko je další z řady vyděračských snímků, stavící na kouzlu čistoty vztahu roztomile koukající a účelně knikající psovité šelmy k jejímu pánovi (viz, nebo možná radši ani neviz Marley a já ). Ovšem, vezmu-li to kolem a kolem, o čem vlastně celý film je, že: chlapík najde štěňátko - ze začátku ho nechce, brzy ale zjistí, že ho vlastně strašně chce, následují desítky minut ťuťuňuňu záběrů na bujaře skotačící dvojici, pak chlapík umře (ach) a až do konce snímku všichni svorně slzí a trpí – psisko hlavně (fňuk fňuk). Chápu, že je snímek inspirován skutečnými událostmi, ale to nic nemění na faktu, že je Hachiko postižen zhoubnou chorobou, jejíž “projevy” je možno dohledati ve výkladových slovnících pod pojmy stereotyp a klišé. (10.03.2010)

Možná to vypadá jako naivní útok na divákovy city, ale celé je to natočené s takovou láskou a citem, že jsem byl úplně unešen. Psí hrdina nemá chybu a jeho šíleně smutné oči jsou tím nejvýmluvnějším důkazem toho, jak je ztráta blízkého přítele bolestivou záležitostí.... S odstupem času sice musím uznat, že to citovyděračství nejtvrdšího rázu zkrátka je, ale vysoce uspokojivý první dojem tohle zjištění nijak výrazně neohrožuje. :) (29.06.2012)

Jeden z filmov, ktorý sa pre niekoho veľmi ťažko objektívne hodnotí. Predpokladám, že takmer všetci, ktorí film ohodnotili najvyšším hodnotením, majú psa. To neznamená, že nás ostatných, ktorí psa nemáme, film nechytí za srdce. Bolo pre mňa príjemné po všetkých tých akčňákoch, hororoch a drámach pozerať úplne normálny, kľudný a milý film. Tušil som, že v závere to bude doják. Nevedel som, či sa stane niečo pánovi, či jeho psovi, no divák po čase tuší, že s niečo blíži. Musím uznať, že záver s dojímavou hudbou na mňa veľmi zapôsobil. Tá psia vernosť až za hrob je naozaj neuveriteľná. Psíčkari pri sledovaní spotrebujú mnoho papierových vreckoviek... no keď môžem poradiť, uterák bude lepší. Zaujímalo by ma o koľko percent sa po premiére zvýšil dopyt po tejto rase. Na druhý deň po zhliadnutí som o tomto psovi rozmýšľal a vravel si, že som nikdy takého psa naživo nevidel. Je to náhoda, že chvíľu nato som vonku stretol presne takého? 80%. (03.01.2011)

SPOILER do takej miery ako oficialny text distributora. Môže existovať niečo prvoplánovejšie ako smrť hlavnej postavy, následne usoplená rodinka a slzavé psie oči najvernejšieho priateľa? Pekne to vystihol Subjektiv a myslim, že 20 minút by bolo tak tak akurát. Hallström a Kaczmarek z toho naštastie úspešne extrahujú všadeprítomný Rosamunde Pilcher nádych. Aj keď si mylím, že prvého menovaného to už v posledých rokoch za kamerou moc nebaví. 55% (30.08.2011)