Hačikó: Príbeh psa

Akita je plemeno určené pre ruky skúsených chovateľov, ktorí majú za sebou roky práce s tvrdohlavými a sebavedomými psami. Hachika hrali vo filme tri psy plemena akita, pretože cvičitelia neboli ochotní riskovať s niektorými psami scény, kde by nemali psa pod kontrolou. Samotný Richard Gere popisoval, že jeho prvé stretnutie s dospelými psami, s ktorými mal ísť pred kameru, bolo skôr o strachu a bol upozornený, aby s nimi na začiatku ani neudržoval očný kontakt. Mne sa táto americká verzia filmu páčila viac ako japonský originál, lebo je tu krajšie zobrazené to puto so psom. Ale aj tak je na hlavu, že dopyt po psoch plemena akita sa tak zvýšil hneď po premiére. Útulky sa plnia, ale tvrdohlavý akita akceptuje iba jedného pána za život. Preto Hachiko čakal svojho pána 9 rokov a odmietal pomocnú ruku od iných. Každý vyhodený akita je mŕtvy akita. (16.04.2017)

Je otázkou, čí oči byly více psí – jestli Hačiho nebo Richarda Gera. Už od prvních minut je evidentní, že film bude prvoplánově útočit na divákovy city a slzné kanálky ve snaze pozvednout papírenský průmysl zvýšením spotřeby kapesníčků. Nemyslím si, že jsem cynik, ale na mě tentokrát toto slzavé údolí vůbec nezafungovalo. Abych ovšem jen nekritizoval, musím moc pochválit překrásnou Kaczmarkovu klavírní hudbu a také akita inu v „roli“ Hačiho byl skvělý! (02.07.2013)

Je sice pravda, že i já jsem se nechal příběhem Hačika dojmout, to ale nic nemění na skutečnosti, že tento film není nijak dobrý. S takovým obsahem by mě dojalo i amatérské video točené epileptikem na zasekávající se kameru s kusy přemazanými pornografií pro pedofily. Nestát se to (zhruba takhle) doopravdy, mohlo to být ještě horší. Režisérovo pohrávání si s plynutím času pomocí stromů a filmových technologií a další kouzla nikam tuhle uslzenou, sentimentální dojímačku nezdvihají. Největší soudnost filmaři projevili tehdy, když zvolili relativně krátkou stopáž. BTW - Malá zajímavost: Profesor hudby dojíždí do práce vlakem - jak neamerické, jak japonské! Přece jen se tam ty japonské reálie propašovaly (krom jakési hommage postavy, rasy Hachiho a místa jeho původu). (17.03.2010)

Po Marleym je Hači dalším psem, který mne donutil vyměknout u filmu tak neskrývavě kýčovitého, že se nad jeho příběhem dojímají i vedlejší postavy. Hallström dobře ví, jak na to. Od hřejivých barev v úvodu přechází ke stále chladnějším a zároveň dělá vše pro to, aby film samotný chladně nepůsobil. Neboť děj japonského originálu přesunul z 20. let do současnosti, nemá důvod brát ohled na historická fakta. Jeho primárním záměrem je dojmout. Dojmout příběhem neobyčejně věrného psa. Myšlence o neutuchajícím mezidruhovém přátelství podřizuje vše ostatní. Proč by tedy nevyeliminoval záporné postavy (chybí nový majitel domu nesnášející psy), sociální tématiku (stánkař i prodavačka knih jsou vůči krizi imunní) a téma mezigeneračního konfliktu (z psa se od začátku těší profesor, ne dcera). Japonský je krom hlavního hrdiny pouze jeden herec a ozuovsky přízemní kamera, což má ale pochopitelně krapet jiné opodstatnění než u mistra. Hačikó reprezentuje perfektní přizpůsobení japonské látky euroamerickému publiku. V dobrém i zlém. 80% Zajímavé komentáře: Dudek, liborek_, sha.piro (07.09.2013)

„Ktovie, či ste ho našli vy. Možno v skutočnosti našiel on vás.“ Hrozne kruťácky film, ktorý s aku koncu (ak aspoň trochu máte radi psov) fakt nedá pozerať ("Ak musíš ísť, bež. Pochopím to. Zbohom."). Vizuálne veľmi fotogenické plemeno psa (inak ale vie byť pekný zmrd, sorry ale je to pravda) a veľmi dobrý Richard Gere (skvelá je však aj Joan Allen), ktorý raz za X rokov účinkuje v kvalitnom filme a keďže vycítil, že Hačikó je "ten" film, aj si ho - rozumne - produkoval. Scenár má mimoriadne silný potenciál. Po prvej hodine nastane prekvapivý zvrat a pýtal som sa, o čom to bude teraz (japonskú "legendu" som nepoznal). Ale bolo to snáď ešte lepšie, ako predtým. Viac kvalitných filmov o psoch! Krásne, kruté, dojemné a strhujúce. „Hačikó... ty stále čakáš.“ (01.03.2011)