Dekan Spanley

Vskutku podivný konverzační snímek s velmi kvalitním obsazením.Připadalo mi,že se první část trochu vleče,ale pak jsem chytil rytmus a ponořil se do poklidné atmosféry se zvláštními dialogy a neprvoplánovým jemným humorem.Film nenabízí žádnou akci a napětí,ale navodí pocit klidu a pohody,což není k zahození.Nemohu film doporučit lidem,kteří bojují se závislostí na alkoholu,protože se v něm Tokaj pije až příliš sugestivně. (16.08.2016)

Úžasně plynulý, vtipný a - vím, že to bude znít pateticky, ale on takový prostě je - hřejivý film. Témata rodičovství, přátelství, ztráty a loajality jsou tady naservírovány na stříbrném plátu (příběhu) magického realismu s velice výrazným komickým tepáním a reliéfy odkazujícími k hlubším životním pravdám. Jednoduše řečeno, Děkan Spanley je hlubokomyslná taškařice o reinkarnaci. Opírá se o dva silné pilíře - předlohu lorda Dunsanyho, její krásný příběh a jazyk; a lahůdkové herecké výkony Petera O'Toolea a Sama Neila, přičemž role toho druhého mi učarovala natolik, že se v duchu usměju, kdykoli si na ní vzpomenu. No, doporučuji tedy všemi devíti, přičemž nejvíc si na tomhle tokajským zalitém příběhu smlsnou milovníci nejlepšího přítele člověka. (SPOILER:) Haf, haf. 90% (22.02.2010)

Dekan Spanley je prehliadkou hereckých výkonov hereckej smotánky v zložení O´Toole, Northam a Neill. Nie hviezdnej smotánky, ale tej skutočne hereckej. No a to je aj dôvod, prečo tvorcom skočíte aj na tento málo pravdepodobný príbeh. Uveríte v jeho emocionálnu silu, necháte sa dojať, ale stále vo vás zostane pocit, že je to dosť divné a že nechýbalo veľa a z filmu by sa mohla stať paródia. Lenže preto je tu ten casting. Množstvo drobností, ktoré dajú ku koncu zmysel naznačuje, že sa pozeráme na umelecký film, lenže potom je tu tá jeho spomínaná divnosť. No a tak ďalej dokolečka. (12.08.2014)

Na první pohled to vypadá tak zajímavě a hezky a ve skutečnosti je to hrozně divný a netypický. Už jenom nekonečný debaty nad dobrým Tokajským o kvalitním Tokajským mi lezli na nervy, ale celé to přesto mělo takové to osobité, britské kouzlo, že jsem to prostě musel dokoukat. A po shlédnutí jsem tátovi šlohnul flašku Tokajského a jal se ho vnitřně studovat. (16.11.2011)

----- "Jen uzavřená mysl má jistotu." ----- Ne že bych byla nějak zaujatá proti myšlenkám, které se hlásí k reinkarnaci. Jenomže jakmile pronikly na scénu, začaly se chovat jako rození záškodníci. Sotva se trochu porozhlédly, neúnavně a systematicky začaly nabourávat křehkou, mírně zasněnou atmosféru příběhu - nezastavila je ani lehounká nostalgie a vcelku příjemné vtípky, které děj doprovázely. S důsledky jejich činnosti jsem se vyrovnávala jen s obtížemi ... navzdory vcelku působivému vizuálu, který nenásilně podtrhoval styl vyprávění. Možná i proto, že jsem neměla po ruce Tokajské, ale pouze a jenom Chardonnay z italských hroznů vyrobené ve Velkých Pavlovicích (ročník se mi bez brýlí nepodařilo identifikovat) ... a k inkriminovanému snímku poněkud provokativního zaměření to patrně nebylo úplně to pravé. P.S.: Nevím, jak vy, ale já jsem přesvědčená, že žádný pes se nikdy nepokoušel ulovit Měsíc ... za žádných okolností - na to jsou naši čtyřnozí průvodci příliš inteligentní ... ;-) (03.03.2014)