Dekan Spanley

Famozní zpracování ,herecký koncert všech, opakuji všech, aktérů, včetně psů!!!!! Parádní kamera která zachytila edvardovskou Anglii do všech detailů.Včetně velice zdařilého českého dabingu kdy bylo zřetelné že děj pohltil i české herce.Kostýmy,maskéři...to vše bylo citlivě zpracované.Ten film musím vidět ještě jednou!!!!.Málokdy ve mě, ještě po odeznění poslední scény ,zůstane takový pocit spokojenosti (06.10.2019)

Dekan Spanley je prehliadkou hereckých výkonov hereckej smotánky v zložení O´Toole, Northam a Neill. Nie hviezdnej smotánky, ale tej skutočne hereckej. No a to je aj dôvod, prečo tvorcom skočíte aj na tento málo pravdepodobný príbeh. Uveríte v jeho emocionálnu silu, necháte sa dojať, ale stále vo vás zostane pocit, že je to dosť divné a že nechýbalo veľa a z filmu by sa mohla stať paródia. Lenže preto je tu ten casting. Množstvo drobností, ktoré dajú ku koncu zmysel naznačuje, že sa pozeráme na umelecký film, lenže potom je tu tá jeho spomínaná divnosť. No a tak ďalej dokolečka. (12.08.2014)

Někdy hořce komický, jindy příjemně dojímavý Dean Spanley je filmem, který okouzluje zejména tím, s jakou lehkostí je schopen posunout se v hodině a půl od prvně zmíněné komiky (hlavně z úst Petera O'Toola) až ke konečné echt melancholii (v pozitivním slova smyslu). Potěšilo a dojalo. V době Vánoc to člověk ocení ještě o trošku víc. (23.12.2010)

Tak krásnou studii psího chápání světa, sdělovanou "samotným psem" tak vznešeným jazykem - to si kynolog jako já prostě nemohl nechat ujít. Film je samozřejmě o něčem jiném, důležitějším - leč skrze toto "psí" vyprávění roztajou stoleté ledy a leckterý zaťatý nerudný protiva pookřeje a zlidští. Ať žije tokajské! Ať žijou psi! Ať žije všechno! (12.04.2011)

----- "Jen uzavřená mysl má jistotu." ----- Ne že bych byla nějak zaujatá proti myšlenkám, které se hlásí k reinkarnaci. Jenomže jakmile pronikly na scénu, začaly se chovat jako rození záškodníci. Sotva se trochu porozhlédly, neúnavně a systematicky začaly nabourávat křehkou, mírně zasněnou atmosféru příběhu - nezastavila je ani lehounká nostalgie a vcelku příjemné vtípky, které děj doprovázely. S důsledky jejich činnosti jsem se vyrovnávala jen s obtížemi ... navzdory vcelku působivému vizuálu, který nenásilně podtrhoval styl vyprávění. Možná i proto, že jsem neměla po ruce Tokajské, ale pouze a jenom Chardonnay z italských hroznů vyrobené ve Velkých Pavlovicích (ročník se mi bez brýlí nepodařilo identifikovat) ... a k inkriminovanému snímku poněkud provokativního zaměření to patrně nebylo úplně to pravé. P.S.: Nevím, jak vy, ale já jsem přesvědčená, že žádný pes se nikdy nepokoušel ulovit Měsíc ... za žádných okolností - na to jsou naši čtyřnozí průvodci příliš inteligentní ... ;-) (03.03.2014)