Neporaziteľný: Vykúpenie

Scott Adkins jako živý speciální efekt. Stačí, aby film měl jeho, schopného choreografa a režiséra, který dokáže ctít a využít jejich práci, a nic víc už k úspěchu nepotřebuje. Překvapivě ale právě filmografie Scotta Adkinse dokazuje, že najít tuto kombinaci bývá někdy zatraceně těžké, ale také že mnohdy své sehraje také scénář i part, který má Adkins hrát. Třetí Undisputed nemá ani natolik bazální scénář jako předchozí dva díly série a vznikl i za viditelně nižší rozpočet, ale nic z toho nevadí, protože vše vyvažuje upřednostnění arénového vyprávění a plné využité hlavní atrakce. Adkins tentokrát dostává prostor ukázat i své charisma, ale vedle toho zůstává vše ostatní podřízeno jeho fyzickým přednostem v kontaktní choreografii s dalšími atlety před kamerou. Co produkce šetří na výpravě a statistech, to naštěstí investuje do choreografie a přípravy soubojů. Díky Adkinsovi a dalším atletům si může dovolit dlouhé záběry, které berou dech nápaditou kombinací úderů a akrobacie, na které se nehrabe žádný ze současných blockbusterů. O to víc pak vynikne také Florentinův formální styl, který je oproti jiným DTV machrům překvapivě neokázalý a funkční. Zatímco Roel Reiné si vymyslí jeden dva gimmickové záběry, kde okázale blbne s kamerou, a Jesse V. Johnson si nikdy neodpustí ty bitky v protisvětle, Florentineho přednost spočívá v tom, že kamera v bitkách v jeho filmech je nenápadně pohyblivá. Jeho cílem není upozorňovat na to, že je všechno v dlouhých záběrech, ale aby v rámci nich kamera suplovala střihovou dynamiku svým pohybem. Kamera tak sleduje údery a kontakt, kopíruje pohyby a neustále se přesouvá do ideálních velikostí a úhlů záběrů, které dají maximálně vyniknout choreografii. A právě v "Undisputed III", kde scénář neodvádí zbytečně pozornost (jako v sérii "Ninja") dosáhlo kombo Adkins-Florentine absolutního vrcholu. (04.04.2020)

Tento film je taký malý návrat o 15-20 rokov. Opäť Rus a Američan. Teraz si všetci nachvíľu poplačme, pretože sme sa nenarodili ani v jednej z týchto krajín...Ruský bojovník Boyka je celkom sympaťák, len škoda, že ten úsmev v závere neukázal skôr. Väzenské katovačky, to nie je nič nové. Je fajn, že sa film na nič nehrá a výsledok uspokojí predovšetkým nadšencov bojových umení. Mnohí ospevujú výborné bojové scény. Choreografia je síce pekná, ale je to iba na efekt. Takýto boj nemá so skutočným veľa spoločného. Tie nespočetná saltá, premety, piruety, odpichnuté štvorité rittbergery či trojité salchovy, to je na mňa trochu moc, zvlášť v porovnaní s bojom aký predvádzal Tom Hardy vo filme Warrior. Ešte aj po zásahu do ksichtu a odpľutí litra krvi si musí urobiť vo vzduchu otočku...Veľmi to pripomína filmy z 90-tych rokov, najviac asi Krvavý šport s JCVD. Vôbec mi nesedela rapová hudba v súbojoch. Možno v uliciach veľkomesta, ale nie v ruskej väznici. O Americkej pomoci v závere ani nehovorím. Nemám nič proti takýmto filmom, len musia ponúknuť niečo navyše ako napr. spomínaný Warrior alebo Eastwoodove Million dollar baby. Na pozretie fajn. 60%. (23.01.2013)

Podobně jako dvojka, tak i trojka těží ze všech možných šablon bojových filmů, nic diváka extra nepřekvapí, se vším tak nějak počítá a téměř u všeho má pocit, že to již někde viděl. A jistě i viděl. Přesto je však Neporazitelný 3 dobrou podívanou, která mi sedla o něco lépe než dvojka. Snad kvůli tomu, že Scott Adkins je zde na té správné straně (v tomto díle mu divák musí prostě fandit) a je tu širší spektrum bojových stylů. Souboj Adkinse a Crowdera neměl chybu, skvěle se na něj koukalo a také perfektně skončil. Vztah mezi Boykou a Američanem byl také dobrým kořením a finále snímku diváka potěšilo. Dávám tedy 4*. (02.09.2012)

Opět to samé v bleděmodrém: skvělé fighty, tentokrát nejen se Scottem Adkinsem, a videobéčkově zpracovaná dějová omáčka. A opět si to první budu pouštět dokola až do zblbnutí a to druhé pohánět dopředu rychloposuvem. Takže žádné překvapení. Možná trošku Marko Zaror, jemuž role kolumbijského badasse krásně sedne. Doufám, že brzy zatopí dalšímu srovnatelnému borcovi v akčním snímku s vyššími ambicemi, než nám předkládá režisér Florentine. Ale dost už řečí, už se třesu, až si pustím souboje Adkinse, Lateefa a spol. ještě jednou. Ne jednou, víckrát! A pak vytáhnout ručník, tatami, nohy strčit do strečmasteru a makat do zemdlení! (21.05.2010)

Pokud se nad tím byť jen vteřinu zamyslíte, pravděpodobně dostane chuť se zabít o hranu DVD přehrávače. Bojka seká latinu, dal se na víru a kamarádí s ukecanýma negrama. Korupce vězeňského systému prorostla do mezinárodních rozměrů a tak se muklové tlučou v duchu globalizace. Jenže když nad tím mávnete rukou, naservíruje vám Issac Florentine rubačku z jiné dimenze filmařských kategorií, protože nic takového v rámci kino zábavy ‚pro celou rodinu‘ neuvidíte. Nekompromisnost z toho trčí až za provazy, partička bijců oplývá velmi pestrou sbírkou dovedností, a to všechno se děje v dlouhých, zběsile nestříhaných záběrech. Nemuseli jste na tom zákonitě vyrůst, ale když už nic jiného, pokývat nad fyzičkou zúčastněných byste rozhodně měli. V rámci škatulky 4 a ½. (22.05.2010)