99 franků

Bonjour, milí spotřebitelé, právě jsem se vrátila z kokainového tripu, kde jsem zachraňovala svět akceptováním nudy... Takové veselé Requiem za přesycení sny, které byly dávno splněny... nebo že by ne? Životní styl zde žaluje francouzský mix mladého Bartošky s Jirkou Macháčkem, v neokoukaném mišmaši forem a dvěma konci, z nichž jeden je lehce proveditelný - všichni tam musíme, a druhý jen těžko realizovatelný - všichni tam nemůžeme. Tož dobré to bylo. (14.01.2014)

Až na tu nesnesitelnou závěrečnou čtvrthodinu (Poslední pokušení Octava) příjemné překvapení. Kounen naštěstí po většinu filmu netlačí moc na pilu, a tak jsou obrazově opulentní drogové tripy hlavního hrdiny prokládány relativně civilním pojetím (večeře s testem těhotenství se opravdu povedla) práce v reklamce (TGV průměrnosti přijelo na čas). Scénář je sice prvoplánový až běda, ale Dujardin svým herectvím táhne celý film dopředu. Jeho Octave je životná postava i v Kounenově vizuálním běsnění. (31.03.2012)

Konzumace až na prvním místě. O to ve světě jde, na reklamních agentech je, aby nám vnutili zboží, které nechceme. Jedním takovým agentem je znuděný Octave. Kopce drog, párty a určování toho, co je trendy. I když je ztělesněním úpěšnosti a může si vše koupit, tak svoje city a svědomí neošálí. Zajímavé vizuální pojetí - jako reklama. (28.03.2010)

Myslím, že druhý koniec tohto filmu mnohé vypovedá o človeku ktorému sa páčil (teda skôr o jeho ovplyvnitelnosti reklamou, tento druhý koniec považujem za chytrý ťah). Je to totižto cudzí, nechutný a gýčový prvok do filmu nezapadajúci ako samotná reklama do vysielania. Inak je to Kounen ako ho poznám z jeho filmu doberman. Za každú cenu kool, vizuálne výborný, napechovaný všelijakými zaujímavými nápadmi ktoré nevie ukočírovať tak aby to vytváralo jednotný dojem. Povedal by som že Kounen nie je príliš dobrý režisér. Má zaujímavý prístup k vizuálu a kopec viac či menej dobrých nápadov, plus špecifický humor, ale nevie film zrežírovať v celok s fungujúcim a koherentným štýlom nepôsobiacim samoúčelne. Aj tak som sa však bavil a to celkom dobre. Určite lepšie ako Doberman. PS: Narážky na In the mood for love boli príšerné a nefungujúce, ak sa teda režisér o ne vôbec snažil a nebolo to len náhodné použitie rovnakého motívu (čo z podobnosti usporiadania mizanscény s IMTFL v jednej scéne pochybujem). (01.02.2010)

Tento film je naprostá brutálna haluz vytvorená konzumnou spoločnosťou, ktorej dominuje ako oporný piliér Dujardin. Fajčí jointy na porade, ráno si pred kávičkou v kancli šlahne lajnu a potom sa pripravuje meeting, kde ojebe ľudí naprosto sprostou reklamou. A večer zase flám, koks, pindy, šukanie atď. Pracuje vo významnej firme za 75 000 frankov mesačne. To po čom vy túžite on už dávno má, na čo vy šetríte tak ak sa ku tomu dopracuje bude dávno staré. Perfektné obleky, značkové okuliare a jeho tím. To je život jedného bláznivého francúza, ktorý život prechádza paralelne medzi realitou a feťáckymi flashbackmi. Jeho krédom je, že nič nie je väčšné, v čom má asi tento chalan fakt pravdu. Hlavne pri jeho spôsobe života a fetu je zázrak, že sa dožil vôbec toho, aby vyrozprával príbeh. Film je síce točený v roku 2007, ale dejovo zasadený okolo roku veľkého milénia. Mobili ako Nokie 3210 a 3310,, starý bavorák....Čaro filmu spočíva v premene nášho slávneho Octaveho a to tvorcovia podľa mňa natočili maximálne odvážne s istou špetkou čarovnosti. Dajú na výber dve odlišné ukončenia. A vy si vyberte. (06.01.2015)