Zlý poliš

No teda potěš, jestli má toto být "z mrtvých vstání" Nicolase Cage! Jeden skok tam, druhý zase támhle a do toho nějaká ta čára. To celé pětkrát, netřepat, promýchat lžičkou a je zaděláno na skoro průměrnou kriminálku. Dobrá tedy, zvedneme sledovanost tím, že do hlavní role obsadíme Cage, který má s podobnou tématikou již nějaké zkušenosti. A snad ani nebude vadit, že jeho hlas a všechny dialogy uspí kohokoliv, když před tím vypijeme litr kávy. I tak se mi už dlouho nestalo, abych u jednoho filmu usnul 2x. 10% (19.03.2010)

"Message? There´s no message. If I wanted to say some message, I would send SMS or e-mail." Niečo také vraj odpovedal Herzog nejakému novinárovi, ktorý s ním robil rozhovor a opýtal sa ho na margo filmu Bad Lieutenant "Whats the message of this film!" V poslednej dobe som zaregistroval niekoľko vetiev vo filmovej guilty pleasuer. Buď je to akčný smer (Taken, CRANK), comixová štylizácia (Kick-Ass), alebo - nazvime to pre výstižnosť - "tarantinovka" (Basterdi, Death Proof). A zrazu prišiel pán Herzog a vytrel Američanom na ich vlastnom dvorčeku kocúra. Neskutočne dobrý film! Cage po dlhej dobe v hereckej forme hraje ako kráľ, Mendes vo svojej "forme" predvádza sexepíl a tento drzý Nemec sa s divákom hrá ako mačka s myšou. Po Angel Hearte ďalší vynikajúci americký neonoir z prostredia južanského New Orleansu (aj keď oba filmy sú každý výrazne niekde inde). Popri tom bonusíky ako Fairuza so sexy telíčkom, rôzne plazy, výborná hudba a naozaj skvostné scény a dialógy. "I'll kill all of you. To the break of dawn. To the break of dawn, baby." (20.10.2010)

Bad Lieutenant je ukázkovou demostrací nejšpinavějších rysů lidské osobnosti. Cageův hrdina je sice (hluboko) ve svém nitru dobrák, jenže k čemu to je lidem v jeho okolí, když myslí jen na sebe? Efektivnost některých scén je tak dechberoucí, že i když jsem neviděl originál, připadá mi tento remake jako téměř geniální dílo. Nick ještě nepatří do starého železa, naopak je to on, kdo ze snímku dělá to, čím je, a čím na diváka v konečném důsledku film zapůsobí. Tenhle policejní poručík se s ničím nemazlí, má mrazivý smysl pro odplatu a rozhodně s ním není radno vydrbávat. Dále se mi líbila hudba podobná té z Running Scared, válející Xzibit, nebo Eva Mendes, která se mi konečně začla zamlouvat. A Brad Dourif: díky za každou jeho roličku... Těsné hodnocení uteklo o fous - asi za to můžou ti leguáni. Jsou všude, damned! (01.11.2010)

Terence McDonagh, postava, o které se mluví jako o znovuzrození Nicolase Cage. Zvláštní, řekl bych, vzhledem k tomu, že předvedený herecký projev se příliš neodlišuje od jeho standardu. Vnímání diváka je tu ovšem soustředěno na splynutí herce a role, které dopadlo na výtečnou. Poručíkova pomatená mysl si přímo žádá přehrávajícího jedince s nekonzistentními výkony. Cage tedy sice vychází jako relativní vítěz, ale příslib do budoucna bych v tomto snímku nehledal. Za to Werner Herzog je pro mě tvůrcem, kterému je potřeba se i nadále věnovat. Ve svém nejnovějším počinu předhazuje divákovi snímek se spletitým dějem, kde se jednotlivé linie vzájemně proplétají a doplňují. To by samo o sobě nejspíš nebylo nijak zajímavé, kdyby tvůrci každé takové dějové linii – ať je sebemenší – nevěnovali ohromný prostor, ve kterém se sama rozvíjí, resp. žije vlastním příběhem. Příkladem budiž zdařilá část se sázkařem, která zpočátku vypadá jako slepá ulička, ale postupem času na sebe nabalí další dějové peripetie, resp. část, kdy se McDonagh vydává požádat jiného veřejného činitele o „laskavost“. Snímek se díky tomu odvíjí poměrně dynamicky, neboť divák příliš neví co očekávat (od filmu ani McDonagha!), která postava z minulosti se vrátí, či které ze záplatek se bude věnovat více prostoru. Za problematickou část považuji zejména konec. Líbí se mi, že největší hajzl z celého snímku, zfetovaný (!) McDonagh, odchází jako jednoznačný vítěz, ale jsem trochu znechucen z návratu zachráněné postavy ze začátku filmu. (09.05.2010)

Halucinácie boli fajné, ale opajcnuté zo Strach a hnus v Las Vegas. Cageovo prehrávanie v úlohe večne sfetovaného policajta úžasné, no prehrávanie celého hereckého ansámblu i za triezva vo filmoch Johna Watersa chutí viac, pretože je omnoho viac šľahnuté a vymykajúce sa z bežného rámca, práve tým, že nenormálne (v zmysle malomestskej normality) sa chovajú temer všetci a bez barličky drôg. Humor v štýle: rob čokoľvek, keď na to máš gule ma neoslovil, nakoľko len reflektuje implantované vzory správania sa z lesklých stránok magazínov o životnom štýle či príručiek pre vysoko ctižiadostivých. No a nakoniec - obraz šialeného prefetovanca vo filme Abela Ferraru zachytil policajta svojej doby - neschopnú, hazardérsku a exhibujúcu trosku. Činila pokus o pokánie za to aká je, za to čo spôsobila. Herzog to posunul: policajt dneška neľutuje žiadne svoje svinstvo, všetko je ok! Hrdo a sebavedome spolupracuje s mafiou. Selektívne a náhodne napokon zatkne tých, ktorých dolapenie intuitívne vedie ku kariérnemu vzostupu. Povolené je všetko. Vnútorné pochybnosti sú odstrihnuté vírom zábavy. (29.07.2013)