Prichádza Satan!

Je to dosť dobrý horor so satanskou tématikou. Má veľmi dobrý príbeh o veľvyslancovi, ktorého skutočný syn umrie a tak bez vedomia manželky si vezme iného chlapca, ktorý nemá rodičov, pričom ho berie za vlastného, ale časom sa okolo neho začne diať mnoho zvláštnych vecí a nevysvetliteľných úmrtí a tak postupne veľvyslanec začne veriť tvrdeniam, že jeho syn má niečo spoločného s diablom. Spracovanie je výborné, dej si prakticky po celý čas plynie pomerne pomaly, pričom strieda rodinné scény s tými dôležitejšími a hororovejšie ladenými a dej je celý čas nadmieru zaujímavý s viacerými prvkami, ktoré ho ozvláštnia a vylepšia, hlavne skvelý nápad s fotografom a spokojný som aj s jeho gradáciou. Napätie síce nie je až tak výrazne prítomné, ale vo filme s touto tématikou mi to vôbec neprekáža, pre potreby filmu je správne dávkované a páči sa mi výborná hororová atmosféra, ktorá sa tiahne filmom celý čas a dodáva filmu tú správnu satanskú atmosféru. O klasických hororových scénach sa tu hovorí ťažko, keďže tento film funguje na trochu inom princípe, to pravé zlo je hlavne cítiť a keď je zhmotnené, tak v niečom, čo až tak moc rešpektu nevyvoláva, ale aj tak viacero scén je vydarených, obzvlášť skvelo premyslená a aj natočená smrť fotografa. Herecké obsadenie sa mi páči, výborný Gregory Peck, dobre zahraný chlapec v podaní Harveyho Stephensa a mnoho zaujímavých postáv na čele s fotografom. Réžia je perfektná, je to rozhodne vrcholné dielo Donnerovej filmografie, skvelá je aj technická stránka a pochváliť musím aj výbornú hudbu. Síce satanskú tématiku až tak moc nevyhľadávam, ale Prichádza satan je aj tak vydarený horor, ktorý patrí medzi to najlepšie zo svojej kategórie a je to najlepší horor sedemdesiatych rokov. Objektívna kvalita filmu- 85%, film sa páči mne na 78%. (09.07.2007)

V tehdejší době to byl určitě výjmečný horor, ale v dnešní době už to přece jenom neni ono, ale atmosféra je opravdu vynikající a o hudbě snad ani nemluvě, když tam začnou zpívat ty chorály nebo co to je tak je to dokonalý, výkony herců zejména Gregoryho Pecka jsou výborný, ale občas to mělo slabší chvilky a někdy jsem se trošku nudil, ale i tak je to jeden z nejlepších mysteriózních hororů. (15.03.2005)

K čemu v takhle sváteční den napsat komentář než k nejlepšímu hororu co jsem kdy viděl? The Omen je nejnádhernější a nejsymfotičtější spojení obrazu a hudby co jsem kdy viděl. Tucotvý horor jenom s rozdílem, že si zde na živobytí vydělával Gragory Peck. Ale ty chorály jej povyšují někam do výšin. Na piedestál OSTeček. Vždyť i tohle píšu s podkresem Ave Satani a jak to jde najednou docela těžce. Zaposloucháte se a klidně vám přijde, že dneska už by Armagedon mohl nastat. Ale s Jerrym by to tak pěkně uteklo. Jako se někdo po Čelistech už nikdy nevykoupe v moři, já zase neprojdu kolem sklenářů bez záblesku na pana fotografa a jeho tabuli skla. Ačkoliv jsme se mnohem brutálnějších a povedenějších vraždiček dočkali až ve dvojce, The Omen je originál. Opravdu se spíše bojím u opičího útoku nebo dokonalého finále než u bestiálních krváků. Tohle dusno mi dělá líp než podřezané mrtvoly v detailním záběru. Dotek Medusy a Omen. Lepší mrazivo není. Exorcistu jsem ještě neviděl ale nemyslím, že masturbace s krucifixem mě vyděsí víc než odkrytí hrobů na zapomenutém hřbitově... (06.06.2006)

Omen ani po toľkých rokoch nestráca na svojej hrôzostrašnosti. Goldsmithova skladba vyvoláva mrazenie vo všetkých partiách tela (vážne všetkých!) a Gregory Peck zahral postavu veľvyslanca vskutku bravúrne (David Warner detto). Mierne zamrzí prvá časť snímku, ktorú považujem za rozťahanejšiu než je únosné, ale sekundárna partia, omnoho výraznejšia a temnejšia, vynahradí menej kvalitný rozbeh presne ako sa na atmosferický horor patrí. (02.01.2011)

V 70. letech západní Evropou a Spojenými státy hýbala módní vlna satanismu, kterou pomohly rozpoutat i žánrové snímky, z nichž první byl Rosemary má děťátko a poté slavný Vymítač ďábla. Podobné to bylo koneckonců i v literatuře, protože v roce 1969 vyšla Le-Veyova Satanská bible. Producenti si řekli, že by bylo fajn naskočit do tohohle rozjíždějícího se vlaku a pověřili Richarda Donnera natočením snímku podle stejnojmenné literární předlohy. Donner použil jenom minima triků a zvláštních efektů, ale protože je to dobrý režisér, dokázal velice úspornými prostředky vytvořit úžasnou a, jak se později podle volných pokračování a remaků ukázalo, prakticky neopakovatelnou atmosféru. Pohybem kamery, náboženskou hudbou, sborovým liturgickým zpěvem a nejrůznějšími rekvizitami dokázal zhmotnit představy všudypřítomného, plíživě postupujícího zla, které přichází s osudovou nevyhnutelností díky biblickým proroctvím. Předtucha smrti je doprovázena např. temnými liniemi na fotografiích osob, které mají zemřít. Biblické motivy, které ohlašují příchod apokalypsy a Antikrista, jsou spojené s pochmurnou kostelní atmosférou. Zvláštní kontrast a napětí způsobuje srovnání démonického zjevu některých duchovních - fakticky kladných postav s nevinností maličkého dítěte, které s sebou nese zlo. Celý film evokuje příchod tmy, iracionálna a znejistění všeho dosud fungujícího materiálního světa. Doslova geniální je otevřený konec, kdy kamera ulpí na několik sekund na obličeji šťastně se usmívajícího dítěte. Z toho úsměvu jde strach...Celkový dojem: 100 %. (19.01.2008)