Cvokár

Los Angeles je mesto kde má film, sebevraždy a húlenie (drogy všeobecne) tradíciu. Toľko k posolstvu filmu. To ostatné je iba omáčka, variaca sa v hrnci zdanlivo spletito previazaných niekoľkých príbehov, ktoré by mali pripomínať Altmanove Prestrihy, ale ich údernosť a hĺbku alternujú iba melancholickým hudobným doprovodom. Stojíme síce pod nápisom Hollywood, ale pozeráme sa skôr na malý festivalový film, ktorý akosi nevie, čo má presne svojmu divákovi povedať, takže sa spolieha hlavne Spaceyho, ktorý to podľa tvorcov celé svojou "americky krásnou" charizmou akože má utiahnuť a v kombinácii s tou hudbou vyvolať v divákovi falošný pocit, že videl hodnotné umelecké dielo. Postavy sa náhodou len tak na ulici v tomto megapolise stretávajú, púšťajú dôležité scenáre na zem v momentoch, keď za nimi stojí človek, o ktorom sa v nich píše a tak podobne. Ja som videl iba fajn film, ktorý zapadol z celkom objektívnych príčin. Filmov tohoto typu je proste veľa. Ale strata času to pre fanúšika filmu nie je. (20.05.2013)

Ach, ty happyendy... Nebýt toho enormně pozitivního vyústění propletence těch několika dějových linií, které divákovi snímek nabízí, měl by Cvokař reálnou šanci stát bok po boku svému vzoru Americké kráse. Takhle se jen nesměle krčí za ní... Oním finálním vyzněním se snímek skutečně dostává do významové eskapády - nepopisuje civilizační krizi americké (západní) společnosti, ale příběhy lidí, kteří prožili silné trauma. Nevím, jen mám pocit, že tvůrci dali filmu záměrně falešné mimikry a zabalili ho do obalu Americké krásy. Pro Kevina Spaceyho je to každopádně opět po čase erbovní role... Podobné filmy: The Wackness, Generace X (11.10.2009)

Jsou zde celkem zajímavé postavy, ale celkově to nebylo podáno způsobem, který by mě nějak zásadně dokázal zaujmout. Jako kdyby tady bylo filmové médium na obtíž a já to, že sleduji postavy s odstupem, jsem se k nim skutečně nedokázal dostat. To vedlo k tomu, že se mi nijak nedokázaly dostat hlouběji. (21.02.2015)

Film ťažiaci z atraktivity povolania a riešiaci kto je väčší pacient. Jediné, čo sa mu darí je tváriť sa. Hyperpasívnym tempom sú ponúknuté útržkovité výrezky zo života zhuleného Spaceyho, nadržaného Williamsa, depkoidnej Jemmy, obsedantno-kompulzívného génia...ktorích nakoniec spojí predsa len niečo spoločné....kto by to čakal...Shrink je zúfalo nudný, vlečúci sa slimačím tempom, popisný a neanalytický a brutál americký, rozčulujúci. (19.10.2009)

Hodně, hodně jsem si tento film chtěla oblíbit, protože v jeho jádru je ukryta řada aspektů, které mám v příbězích ráda: hlavní hrdiny je lidský, zranitelný (a zraněný), postavy nejsou rozděleny na kladné a záporné. Bohužel po scénáristické stránce vše úplně nefunguje – a i když jsou to jen detaily, výrazně ovlivňují můj celkový dojem. Jsou to zbytečné expozice, kdy některá z postav jen kvůli divákovi vysvětluje to, co všichni v dané scéně ví. Jsou to neuvěřitelné náhody jako moment, kdy jedna z postav najde cosi, co se jí přímo týká, pohozené na ulici. Je to uspěchaný scénář, který se v závěru snaží divákovi vnutit rychlou proměnu postav, ačkoliv stopáž by si zasloužila deset až dvacet minut navíc. Je to konec, který náhle změní vyznění celého filmu. U jiného žánru by tato zaškobrtnutí scénáristovi asi prošla, když se však snažíte dát dohromady civilní, citlivou, civilizační výpověď, může několik nerealistických scén snadno udělat z filmu s velkým potenciálem jen zapomenutelné drama. (18.11.2016)