Superman

Dnes již klasika a legenda svého žánru. Ano v té době to byl hit a i dnes to nemá chybu. Nejvěrnější předloze, nositel naděje a ideálů, který se již nepřekonal. Ano Snyderová verze je skvělá, vizuálně perfektní a akční, ale nejde z toho cítit ten supermanismus, ta klasika a pocta této postavě. Další díly už nejsou tak dobré, tohle nejspíš nikdy neomrzí. (14.08.2019)

Jako malý jsem tohle neskutečně žral a Christopher Reeve pro mě byl něco jako Bůh. Samozřejmě, že s odstupem času ta vášeň pominula, ale i po třiceti letech je to stále solidní fantasy, které bude navždy mít své příznivce a fanoušky. Richarda Donnera, do té doby známého hlavně hororem Přichází Satan!, Superman katapultoval přímo k výšinám a umožnil mu natočit takové skvosty jako Smrtonosnou zbraň s Gibsonem a Gloverem. Gene Hackman předvádí démonický výkon a na Lexe Luthora se dokonale hodí. Klasika, kterou s odstupem času tolika nežeru, ale vždy se na ni moc rád podívám....... (10.07.2007)

Nejlepší superman, ale moc velkou konkurenci teda nemá, takže to ani moc těžky nebylo, udělat z toho nrej supermana. Chyb a nedomyšleností je tam opravdu hodně, hlavně příběh je jedna velká nedomyšlenost, ale když si toho nebudete všímat, tak se u toho dá strávit ty dvě a čtvrt hodiny velmi dobře. Chritopher Reeve se na supermana výborně hodí a Gene Hackman jako padouch nemá chybu, takže herecký zastoupení a výkony aspoň trochu nechaj zapomenout na nesrovnalosti ve scénáři. Co se týče hudby tak je na tom vidět ruka Johna Williamse, který dělal hudbu i ke Star Wars, tady jí jenom trchu pozměnil a toé mi trochu vadilo, že si nedokázal vymyslet něco úplne novýho, ale jako ve Star Wars je dobrá. Přesto všechno nemůžu jít pod 4* (09.07.2005)

Mocný film o mocném hrdinovi, který má celkem vzato všechno, co by mělo takové dílko obsahovat. Williamsova hudba je skvělá, ale jinak film na dnešní poměry působí už hodně omšele a narozdíl od jiných není nadčasovou klasikovou. PS: Chlap co nosí rudý kozačky prostě NENÍ hetero, tvrďte si co chcete;) (09.07.2005)

Na novozákonním schématu založené zrození supermanovského mýtu je monumentálně nevyrovnaným filmem. Barevně téměř černobílý prolog slibuje rodinnou ságu. Namísto něj po vesmírné pouti (kondenzovaná verze Malého prince) začíná příběh mladíka ze skromných poměrů (tedy žádný Bruce Wayne nebo Tony Stark), který obývá emblematicky americkou (a po americku, tj. westernově snímanou) krajinu a sní svůj americký sen. Za jeho naplněním, tedy na introspektivní pouť, se vydá teprve po smrti otce. S navléknutím modrého trikotu začíná jeho vnitřní svár mezi božskými schopnostmi a lidskou mentalitou a zároveň se film překlápí do screwballové komedie z novinářského prostředí a z Clarka se stává jednorozměrný komický mamlas, jemuž nemáme důvod fandit (na rozdíl od charismatičtějšího Caryho Granta, kterým se Reeve inspiroval, nebo na rozdíl od pohybově nadanějšího Harolda Lloyda, kterého Reeve vzhledově připomíná). Příliš vážně nelze brát ani campového padoucha s mizerným vkusem v oblékání a s dementním poskokem ("Otisburg??!!"). Proto zřejmě Superman ve finále nečelí komickému panákovi Luthorovi (s grácií zahranému Hackmanem), nýbrž mnohem mocnějšímu soupeři. Musí zkrotit přírodu. Tým scenáristů jako kdyby nevěděl, jak vážně chce komiksovou legendu pojmout. Ujetou historku o chlapíkovi s červenými holínkami a queer kudrlinkou vsadili do biblicky veletragického rámce. Rovina mytologická (krize víry) a psychosociologická (krize mužství) se neprolínají. Nezaujatě běží jedna vedle druhé. Obhajování amerického způsobu života se neděje paralelně se snahou přesvědčit nás, že i roztržitý ňouma může být super mužem, který emancipovanou pracující dívku přesvědčí, že chlapskost ze světa ještě zcela nevymizela (doslova ji, feministky prominou, "domestikuje"). (Je výstižné, že k tomu, aby lidé nabyli zpět ztracené víry v ochránce, který nad nimi bdí, nestačí jim slovo. Přesvědčovací moc mají pouze činy. Okázalé, dechberoucí činy.) Ne všechny nedostatky filmového Supermana jsou ideologicky zatížené. Zejména při režisérském sestřihu si uvědomíte, že množství děje, který má být odvyprávěn, není adekvátní ke stopáži. Scény akční a scény jako z grotesky obohacující příběh jen minimálně a mají převážně spektakulární nebo zábavní funkci. Triky jsou přitom více záminkami k úsměvu než k údivu (běžící Clark vypadá jako Road Runner, četné scény létání jsou křečovité, chybí jim lehkost nezbytná k tomu, abychom uvěřili, že je pro Supermana tato aktivitou hračkou). Tenhle šmrnc upřímně míněné naivity Supermanovi ale zároveň dodává kouzlo, které dnešním komiksovým adaptacím schází. Je v něm cosi esenciálně amerického. V dobrém i zlém. Málokterý dnešní blockbuster bude podle mne ještě za třicet zábavou srovnatelně velkou a stejně načichlou poctivě odvedenou (nedigitální) prací. 85% Zajímavé komentáře: kitano, Vitason, numi (12.06.2013)