Avatar: Posledný vládca vetra

Nieje to taká hovadina ako to tu na csfd vyzerá. Po vizuálnej a hudobnej stránke je to asi najlepšie, čo je divné práve u režiséra Shyamalana. Po dejovej stránke je to rodinná fantasy, ktorá nenadchne každého, ale pozerať sa rozhodne dá. Slušný casting, kamera, perfektná hudba Jamesa Newtona Howarda a niektoré doslova labužnícke akčné scény, ťahajú film s biedneho priemeru. M. Night Shyamalan trošku prekvapil, že sa pustil do takéhoto žánru. Obľúbený soundtrack: Earthbenders, Flow Like Water. 60% - 3* (31.01.2011)

V rámci Shyamalanovej tvorby sklamanie, adaptovať viacdielne anime bola úlohou, kvôli nesprávnemu uchopeniu príliš nezvládol. Last airbender okrem slabších dialógov prekvapivo dopláca na uponáhľanosť a povrchnosť, prameniace zo neschopnosti vypustiť menej podstatné línie a zapracovať viac na samotných charakteroch. To u majstra psychológie, čo ukázal v nejednom filme, mrzí najviac. Filmová verzia seriálu je tak vďaka rade scén hlavne prehliadkou nevyužitého potenciálu, pričom viac si ju možno užije niekto, kto o existencii predlohy ani netušil. Radšej ako v naznačené pokračovanie dúfam v Shyamalanov návrat ku koreňom, ktorý mu určite bude sedieť viac. Názory o jednom z najhorších filmov za posledné roky sú každopádne prehnané, pre bežného diváka ide o neškodné fantasy, ktoré si túto nálepku vyslúžilo len kvôli upadajúcemu menu režiséra. Z mojej strany ostáva len konštatovanie, že ide o jeho najhorší počin, ktorý zachraňuje od horšieho hodnotenia hlavne presný casting, tučný rozpočet, prejavujúci sa na každom kroku a neopakovateľná atmosféra vynikajúca hlavne v akčnejšom závere. Ale to je málo. Roztrasených 50% (06.09.2010)

POSLEDNÍ VLÁDCE VĚTRU je sice nejslabším Shyamalanovým filmem od ŠESTÉHO SMYSLU, ale to ještě neznamená, že se jedná o špatný letní film, přestože nesplňuje požadavky letního blockbusteru, či dokonce o jeden z nejhorších počinů posledních let, když je jeho nepřijetí u angloamerického a evropského publika dáno neznalostí či neochotou přistoupit na odlišné vnímání (pasivní rezistence) a pojetí světa (buddhismus) a úlohy i motivace postav v něm (karma). Hlavní problém bych viděl především ve snaze vměstnat celou první sezóna seriálu (tj. dvacet 20minutových dílů) do jednoho celovečerního filmu (tj. 103 minut včetně závěrečných titulků), přičemž se pro vyprávění - uzpůsobeného pohledu hlavní hrdinky - zachovává to zcela nezbytné. Ačkoliv je koncepce trilogie zachována, opomíjí se, že v kapitole první šlo v americkém anime především o představení a prokreslení postav, obeznámení se zákonitostmi fikčního světa a opuštění pohádkového rámce vstříc žánru fantasy s nastíněním komplexnějších (geo)politicko-ekonomických vazeb a propletených vztahů. Film na výše zmíněné rezignuje ve prospěch podřízenosti základním myšlenkám buddhismu včetně gándhíovského protikolonizačního přístupu pasivní rezistence, a tak si na mainstreamový letní blockbuster dovolí inscenovat scény atrakcí jako baletní představení, ve kterém jde o ladnost pohybu a nikoliv fyzický dopad, flashbacky a montážní sekvence redukující ohromné množství časoprostorých vazeb na naprosté minimum jsou do vyprávění vloženy ne z důvodu vypravěčské nemohoucnosti a neschopnosti prokreslit postavy, ale k podpoření jednoho z významů. Vzhledem příslušnosti k určité kategorii (letní blockbuster podle oblíbeného seriálu) a zacílenosti na konkrétní diváckou skupinu (prepubertální mládež ve věku Aanga) jde o chvályhodný přístup, který si odsudek zaslouží leda za to, že celek vyzní jako poněkud tezovitá buddhistická protikolonizační agitka a Shyamalan jako auteur upozadil svůj rukopis (vypravěčská sofistikovanost spolu se žánrovou nevyzpytatelností a stylistickou nekonvenčností včetně významotvorného barevného ladění v pojednání o upínání se k iluzím na úkor skutečnosti) ve prospěch požadavků studia. (13.09.2010)

Děsivá prohra a poslední hřebík (alespoň doufejme) do Shyamalanovy umělecké rakve. Těžko říct, co je horší. Jestli obrovský rozpočtový tunel, v němž se v podobě tří větších kulis a jednoho lesa ztratilo 150 milionů, zmatení herci, kteří nemají šajna, co hrají za postavy, anebo scenáristický hnůj, v němž se Shyamalan začne topit cerka po minutě a půl. Je napováženou, že film, jenž je od začátku do konce narvaný expozičními žvásty (byť oproti geniální předloze stále smutně ořezanými), nezvládá na ploše 90 minut vykreslit motivace, představit fikční svět a už vůbec ne stvořit postavy, k nimž divák přimkne a prožije dobrodužství s nimi. Poslední vládce větru je přes hromadu řečí nebývale prázdný, v honbě za "strhujícím" tempem myšlenkově zcela nesrozumitelný a svou snahou o rozjetí velkolepé trilogie rovněž i k neuvěření směšný. Ale co čekat od filmu, jenž do předních pozic v závěrečných titulcích strčí účetní zodpovědnou za výplatní pásky. (13.08.2010)

Jeden z nejvtipnějších vysokorozpočtových blockbusterů - myšleno negativně. Občas to zachraňují relativně zmáklé efekty a pěkná Howardova hudba, ale po tak neobratně poslepovaném, nenápaditém a ve všech směrech tuctovém řemeslu je vlastně zázrak, že Shyamalan ještě dostal v Hollywoodu nějakou práci. Lépe by to možná natočil i Zdeněk Troška ve svých pohádkových začátcích, nic jiného než dražší a orientální verzi československé televizní pohádky mi to ostatně ani nepřipomínalo. 35% (19.01.2020)