Avatar: Posledný vládca vetra

Možná mají výhodu ti, kdo neznají původní seriál. Čili pokud nevíte o co by tam vlastně mělo jít a nemáte s čím srovnávat, film se vám bude patrně jevit v lepším světle. Také pokud vás naprosto zklamal předchozí Shyamalanův film "Stalo se", tak Poslední vládce větru je o třídu lepší. Já od filmu nic nečekala (při pohledu na zdejší komentáře a hodnocení) a naopak jsem byla příjemně překvapena. Mě film bavil, ba dokonce se mi i líbil. (06.10.2010)

Kdyby se tento spektákl jmenoval Poslední film Mrnájta Šájmalána, tak bych i na to běžel do kina a se sepnutýma rukama pozoroval, jak si Mrnájt Šájmalán kope hrob. Jenže on není tak blbej a pojmenoval to úplně jinak, než bych si přál. Těch peněz, co jsem vyhodil za poštovní známky. No nic. Tak tu holt máme film o poloretardovaném chlapečkovi, který se kroutí jako při střevní chřipce a dělá u toho větry, že na druhém konci zeměkoule to vyvolává tsunami. Na čele má šipku, abychom věděli, kam strčit šém ham foráš. To mu ale nebrání doslova se srát do jinýho borečka, který zas vypadá, jako by to byl nějakej přeživší Hitlerův pohrobek. Šájmalán, jak měl tu horečku, tak vymyslel ještě nějaký jiný kouzla, ale to už je úplně jedno, protože tenhle film se tak nějak pohlcuje sám do sebe, že ve výsledku nevíme, jestli čumíme na nějakou parodii nebo rovnou čistou grotesku, kde už chybí jen rozzuřená lokomotiva a partička keystonskej fízlů. (19.11.2011)

Naštěstí jsem neznalý předlohy, ale když už nic, tak mě na ní Poslední vládce nalákal. Je to lepší jak Stalo se a je to rozhodně lepší jak Žena ve vodě. Radši tuhle fantasy blbost, na kterou se rád v nudném odpoledni kouknu (už třeba jenom kvůli těm hloupočkým a pěknoučkým herečkám) než na rádobypřemoudřelé Stalo se, které se mi námětově trefilo do vkusu 100%, ale to bylo tak všechno. Každopádně další film se superhrdiny už prosím né!! (16.08.2010)

Shyamalan zřejmě svým větrům už moc nevládne, takže nemile často mu unikne něco, co by mělo zůstat navždy divákem nespatřeno a už tak nějak pokračuje ve svý tradici z poslední doby, kdy jeho filmy nemaj téměř žádnou filmařskou úroveň a já už se přestávám ptát, jak je možný, že točí tak špatně, když jeho první filmy byly skvělý, já se teď začínám ptát, jak je možný, že vůbec natočil dobrý filmy. Tady v podstatě hned od úvodních záběrů a vět je jasný, že Shyamalan absolutně netuší, která bije a posílá na diváka směšný dialogy, trapný proslovy a nerozezná, kdy se jaká scéna hodí a mrská to tam bez ladu a skladu, do toho se né moc výrazný postavy snaží kouzlit, ale vypadá to spíš jako Seagalova připrava k boji a akce se rozjíždí líp až ke konci ,ale jelikož je v ní hlavním vůdcem 12ti letej harant, tak ani triky z toho neudělaj žádnej zázrak. Nečekal jsem moc, ale bohužel i tak mě to trochu zklamalo a to mně přitom stačí málo, když má film dobrej vizuál a slušnou akci. (01.10.2010)

POSLEDNÍ VLÁDCE VĚTRU je sice nejslabším Shyamalanovým filmem od ŠESTÉHO SMYSLU, ale to ještě neznamená, že se jedná o špatný letní film, přestože nesplňuje požadavky letního blockbusteru, či dokonce o jeden z nejhorších počinů posledních let, když je jeho nepřijetí u angloamerického a evropského publika dáno neznalostí či neochotou přistoupit na odlišné vnímání (pasivní rezistence) a pojetí světa (buddhismus) a úlohy i motivace postav v něm (karma). Hlavní problém bych viděl především ve snaze vměstnat celou první sezóna seriálu (tj. dvacet 20minutových dílů) do jednoho celovečerního filmu (tj. 103 minut včetně závěrečných titulků), přičemž se pro vyprávění - uzpůsobeného pohledu hlavní hrdinky - zachovává to zcela nezbytné. Ačkoliv je koncepce trilogie zachována, opomíjí se, že v kapitole první šlo v americkém anime především o představení a prokreslení postav, obeznámení se zákonitostmi fikčního světa a opuštění pohádkového rámce vstříc žánru fantasy s nastíněním komplexnějších (geo)politicko-ekonomických vazeb a propletených vztahů. Film na výše zmíněné rezignuje ve prospěch podřízenosti základním myšlenkám buddhismu včetně gándhíovského protikolonizačního přístupu pasivní rezistence, a tak si na mainstreamový letní blockbuster dovolí inscenovat scény atrakcí jako baletní představení, ve kterém jde o ladnost pohybu a nikoliv fyzický dopad, flashbacky a montážní sekvence redukující ohromné množství časoprostorých vazeb na naprosté minimum jsou do vyprávění vloženy ne z důvodu vypravěčské nemohoucnosti a neschopnosti prokreslit postavy, ale k podpoření jednoho z významů. Vzhledem příslušnosti k určité kategorii (letní blockbuster podle oblíbeného seriálu) a zacílenosti na konkrétní diváckou skupinu (prepubertální mládež ve věku Aanga) jde o chvályhodný přístup, který si odsudek zaslouží leda za to, že celek vyzní jako poněkud tezovitá buddhistická protikolonizační agitka a Shyamalan jako auteur upozadil svůj rukopis (vypravěčská sofistikovanost spolu se žánrovou nevyzpytatelností a stylistickou nekonvenčností včetně významotvorného barevného ladění v pojednání o upínání se k iluzím na úkor skutečnosti) ve prospěch požadavků studia. (13.09.2010)