Baaria

Nevyvážená a zmatečná multigenerační freska jednoho sicilského zapadákova a jeho obyvatel...Zpočátku prosluněná, divoká, hravá, groteskní a s příchutí Bio Ráje i Maleny ...Pak už bohužel příliš politická, zdlouhavá, převyprávěná a nudná...A nic na tom nemění ani Morricone nebo Monica Belluci ve své nejzbytečnější a snad i nejkratší roli, která tu je jen kvůli jménu pro plakát... Na kvalitu svých předchozích počinů Tornatore nedosáhl... (07.06.2010)

Žhavá Sicílie prostoupená vlnou vášnivých emocí, ale i zcela nezkreslený pohled na nesmazatelnou chudobu zdejších obyvatel ve vzpomínkách rodáka Giuseppa Tornatoreho. Je možné se vymanit a jít za svým snem… Životní osudy Peppina Torrenuova a jeho blízkých ze sicilské vesnice Bagheria se prolínají s historickými údobími na cestě plné zvratů, radostí i tragédií, navíc provázené nadpozemsky krásnou hudbou Ennia Moricconeho, která dokáže zasáhnout silou probuzené sopky. Baarìa znamená – poznej pravou tvář Sicílie. (07.02.2011)

Jedná sa o sériu scén, z ktorých mnohé sú zobrazované s pozoruhodnou originálnou krásou. Je to freska života v južnom Taliansku od 20. rokov minulého storočia po súčasnosť. Vo filme existuje však príliš veľa jednotlivých scén, ktoré sa nespájajú, aby vytvorili film. To neznamená, že by ste sa na to nemali pozerať. Skôr naopak. Veľa z nich je skutočne pozoruhodne nádherných. 6/10 (15.10.2021)

Tornatoreho filmy mám moc rád, ale tady pan režisér poněkud přestřelil. Na první pohled je sice poznat typický T. rukopis, film se tváří rozmáchle a září technickou bravurou, ale výsledek je nemastný neslaný... Hezky se kouká na obrazy, ale příběh je rozvláčný, myšlenka nejasná, divné řazení scén... Baaria je pro mě ale zvláštní film hlavně proto, že nedokážu říct, že je "vyloženě špatný", nebo "přiměřeně dobrý", nedokážu ho nijak zařadit a vlastně je mi ten film úplně jedno - pokochal jsem se hezkými obrazy, pobavily mě (občas) vtipné momenty, ale tím to pro mě skončilo. Teplé barvy na mě paradoxně sálaly chlad. Mám-li sáhnout po filmu, který těží ze vzpomínek, bezkonkurenčně vítězí Amarcord. Mám-li sáhnout po sáze, která reflektuje politickou i rodinnou historii Itálie, sáhnu po XX. století. Pokud bych srovnal přímo Tornatoreho snímky, tak zatímco Bio ráj nádherným způsobem bezpečně eliminoval jakoukoli sentimentalitu, v tomto filmu se jí už nevyhnul. Slabé 3*. (19.09.2011)

Neznatelně se přeléva z komediální stránky (válka, komunismus) k dramatické (život a smrt), ale nějak jsem nepochopil, proč bych měl tenhle životopis sledovat, i když by měl svým metafyzickým koncem vypovídat něco o bludném kruhu života a o tom, jak snadno nám proklouzne prsty a jak se svět kolem nás neustále proměňuje a věci, které máme rádi, jsou bez milosti bourány. (12.05.2010)