Baaria

Jedná sa o sériu scén, z ktorých mnohé sú zobrazované s pozoruhodnou originálnou krásou. Je to freska života v južnom Taliansku od 20. rokov minulého storočia po súčasnosť. Vo filme existuje však príliš veľa jednotlivých scén, ktoré sa nespájajú, aby vytvorili film. To neznamená, že by ste sa na to nemali pozerať. Skôr naopak. Veľa z nich je skutočne pozoruhodne nádherných. 6/10 (15.10.2021)

Tak už i režisér mnou zbožňovaného Bio ráje si vybral svou slabou chvilku. Sledovat přes dvě hodinky tenhle portrét poválečné Itálie prostřednictvím hrdinů jedné zapadlé italské vesnice, která se zmítala ve víru politiky a komunismu, není žádná slast. Z celého filmu si zapamatuji jen milostné vzplanutí mezi hlavními představiteli, protože to jediné bylo uvěřitelné a krásné. Pro mě další z filmů, u kterých jen milosrdně čekám, kdy skončí. (13.08.2014)

Začátek a konec ještě ujdou; to, co je mezi, a kde se u většiny filmů vyskytuje děj, je změť různých nostalgických obrazů bez hloubky. Vskutku je režisér ještě příliš mlád na podobnou životní retrospektivu. Tornatoreho rodný kraj a potažmo celá Itálie je zde zpodobněna jako země nacionalistů, mafiánů, komunistů a všudypřítomné chudiny (což ovšem po válce tak bylo). (29.01.2011)

70% Za prvé musím říct, že jsem se těch 150 minut ani chvilku nenudil, to je velké plus. Za druhé musím říct, že jsem to viděl včera a pulka filmu už mi z hlavy vyšuměla a druhá vyšumí do týdne (jediné, co si zapamatuju, bude nová informace, že komunisté měli masivní podporu i v Itálii). Baaria nemá skoro nic zapamatovatelného, jsou to takové nemastné neslané epizodky z Italie 2. poloviny 20. století, ale moc se to ho v nich nestane, místy je to zmatené, divák se špatně orientuje v postavách, je jich moc a herci jsou si hrozně podobní a ještě nejsou ty epizodky příliš dobře poslepované. Zatmívačky a roztmívačky ve filmu z roku 2009!? To uz se prece davno v kinematografii k dejovym prechodum nepoužívá. To oddělení scén se nějak vůbec střihačovi nepovedlo, co se ale povedlo je práce kameramana, herců, obzvlášť těch děských a samozřejmě mistr Ennio...jen skoda ze pod zaverecne titulky dal Tornatore kromě jeho hudby i nějaké mluvené projevy, které ani autor kinotitulků nepřeložil, takže nevím jaký je jeho smysl, ale to je hřích rušit mistrovy tóny... Chvílemi mi obyvatelé Sicílie hrozně moc připomínali Rómy, neustálé hádky a řev, divoká povaha plná šarvátek, skoro jako by to byl dokument ze sídliště Janov... (12.05.2010)

Tak se mi zdá, že Tornatore měl v hlavě obraz, ale potřeboval k nim najít brýle, které by jej omluvily před kritikou z přílišného sentimentu a zrůžovění skutečnosti. Nasadil si tedy tedy masku dvou malých chlapců, jednoho spícího a druhého rovnou letícího. Nyní bez problémů sneseme, že půlka dění vypadá sen, kouzlo, či klukovská hra. Můžeme věřit klidně tomu, že jde o kouzlem seslaný sen o vzpomínkách někoho jiného. Pojetí snímku utvrzuje podezření, že je tomu opravdu tak. +++++ Když se snažíme vyprávět souvislý příběh na základě našich vzpomínek, musíme často svou paměť vědomě usměrňovat, jinak se rozbíhá nechronologicky pod tlakem různých asociací a pokud má být tím příběhem život náš a našich rodičů, je to již obzvláště obtížné, protože životy se neskládají do dramatických oblouků, neberou na sebe strukturu dramatu. Na zásadní část událostí má člověk pramalý vliv, vnější svět je obrovský a tak chybí jednoznačné kauzální propojení. +++++ Baaria právě tímto usměrňovaným polokauzálním způsobem řadí postupně své historky. Pokud se příčiny pohybují napříč hrdinovým životem, máme o nich povědomí, jsou-li vzdálené, přicházejí jejich důsledky náhle a nečekaně. Usměrňované vzpomínky sledují tok času, jindy je vede spíše motivická, ba přímo vizuální asociace, vyjádřená kupříkladu takto: zuby - střih - zuby či někdo mi hýbe s hlavou - střih - někdo jiný mi hýbe s hlavou nebo hadi - střih - hadičky. +++++ Šitíčko umné, švy perfektní, ale výsledek je nuzný kabát z pestrobarevných odstřižků, který je každému strášně dlouhý. Ano, ano, jde přeci o kouzlem seslaný sen o vzpomínkách někoho jiného či tak něco. Nasaď si taky, Subjektive, ty brýle, uvidíš ostře! Jenže mně se vůbec nechce. +++++ Pohlednice nenakupuji, proti krásnému krásnému nic nemám, krásné ošklivé je mi obvykle cizí. Mafie, fašismus ani komunismus nechci vidět jako součást lokálních koloritů, jež mají dodávat kraji na osobitosti. Baaria dokráčela přibližně na půl cesty k tomuhle mně nesympatickému cíli. Bagheria již nežije skutečným životem, ale stává se skanzenem mýtů a představ, pouťovou atrakcí, Disneylandem sicilskosti a krámkem se zaručeně místními suvenýry. Když zasmrádne paměť, čpí to sentimentem. Silné **. (23.08.2011)