Baaria

Giuseppe Tornatore se po vzoru svého slavného filmového předchůdce Federica Felliniho rozhodl navrátit do světa dětství a natočit vzpomínkový film. Pohlednicová koláž zachycující genia loci jeho rodného městečka Bagheria a skrze něj složité peripetie italské historie se hlásí k felliniovskému magickému realismu a labyrintickému vyprávění. Na druhé straně místy připomíná rozvleklý reklamní spot kombinovaný s melodramatem a potvrzuje snad všechny předsudky a klišé ohledně italské mentality, které obecné kulturní povědomí obsahuje. (více viz recenzi: http://www.indiefilm.cz/2011/03/05/dvd-baaria/ ) (06.03.2011)

Velkolepý obrazově krásný film jako pocta režisérovu rodnému městečku Bagheria a životě na Sicílii. Historie a obrazy života oblasti ve dvacátém století, se svojí tvrdostí a syrovostí, fašistickým okouzlením mocí, prolomováním složitých bariér mezi mužskou a ženskou částí, komunistickou ideologickou snahou o zrovnoprávnění nejchudších vrstev i mafiánskou podstatou fungování společnosti. Těžkosti i radosti zalité příjemným slunečním svitem. Vše se točí kolem postavy Peppina Torrenuovy (gereovsky vypadající Francesco Scianna, jako nejmenší Giovanni Gambino, jako malý Davide Viviani), který se z chudých poměrů stává charakterově čestným člověkem, který se s čistou ideologickou snahou komunistických myšlenek snaží změnit život chudých a zlepšovat kvalitu života a bojovat proti všem nešvarům společnosti. Z dalších postav: Peppinova oddaná žena Mannina (Margareth Madè a jako malá Mariangela Di Cristina), její přísná a milující matka Sarina (Ángela Molina, jako mladší Nicole Grimaudo), Peppinův bratr Nino (Salvo Ficarra), Peppinův prostý a čestný otec Ciccio (Gaetano Aronica, jako mladý Alfio Sorbello), a velká hromada dalších a dalších v tom velkém a nepřeberném mraveništi a v průběhu několika desítek let. Líbivé, velkolepé, a přesto svým způsobem povrchní pro svoji překotnou snahu zachytit vše. Ale přesto jde o zdařilou poctu své rodné oblasti a jistému romantickému způsobu života, který je již bohužel pouhou minulostí. (21.04.2012)

Film, který pro mě byl maximálním překvapením!!! Tohle jsem opravdu ani v nejmenším nečekala a maximálně jsem si to užila!! :) Výborný děj, téma, myšlenka, herci, prostředí, prostě všechno zcela na jedničku!! Film měl úžasný dějový spád a ani na minutu jsem se nenudila :) Tady to ani nešlo :) Stále se tam něco dělo a hlavně nebyl ani důvod se začít nudit, jelikož téma bylo úžasné a hlavně jazyk hlavních představitelů... :) no to byla jízda :) Italština je velice výrazný jazyk, který nenechal usnout ani jediného diváka v sále.. :) Guiseppe Tornatore opravdu odvedl svou práci na jedničku a doufám, že takhle bude pokračovat i dál :) (10.04.2010)

Tornatore se po třech letech vrací. K režii, ke svému dětství, ke svým dřívějším filmům (zejména Bio ráj a Malèna). Není na podobný návrat ve třiapadesáti trochu brzy? Baarìa vážně připomíná „uzavírací“ dílo mnohem staršího režiséra. V dobrém i zlém. Především je filmem nenasytným, který chce během sto padesáti minut shrnout čtyři desetiletí jedné vísky i jednoho člověka. Namísto uceleného vyprávění sází na různé dlouhé epizody z jednotlivých časových údobí. Dlouho a marně jsem čekal, kdy už skončí zestručněný prolog a začne hlavní příběh. Až zpětně mi došlo, že režisérův přístup prozrazuje již první scéna – půjde o průlet italskou historií. Je to opravdu zvláštní forma podání, ale vzhledem k rozsahu má něco do sebe, neboť alespoň není čas začít se nudit. Stejně tak bohužel chybí příležitost „přilnout“ k postavám, jejichž psychologickému prokreslení nebylo věnováno mnoho péče a jež navíc ztvárňují herci předně pohlední, teprve pak dobře hrající (nevím, jestli vás to potěší, nebo odradí, ale Francesco Scianna vypadá jako mladý a opálenější Richard Gere). Anekdotické epizodky z vesnického života (apotéka) jako by pro režiséra byly důležitější než osudy hrdinů (Mannina). Skutečnou hlavní postavou je nakonec Bagheria. Díky bohaté výpravě, na niž Tornatore s chutí upozorňuje, také postava nejživější. Na ulicích je stále rušno, pro horkokrevnost místních někdy až příliš, ale to už asi k Sicílii patří. Kdo jiný by to mohl vědět lépe než Tornatore, tamější rodák. S předstihem (protože jeden nikdy neví) si natočil film svého srdce a zaplnil jej vším, co má rád (tzn. včetně Moniky Bellucci). Natočil jej pěkně, to ano, zároveň ale trochu zmatečně, nepříliš nápaditě a bez většího překvapení (vyústění až příliš mnoha scén uhádnete předem). Má-li navíc Baarìa nějaké ústřední téma (nejspíš rodina vs. kariéra), přistupuje k němu stejně nesoustředěně jako ke všemu ostatnímu. Záchranou na poslední chvíli není ani závěr, pozoruhodný do stejné míry jako směšný a hloupý. Určitě díky němu ale budete mít po odchodu z kina chvíli nad čím přemýšlet. Opravdu jen chvíli. Apendix: I když jsou poznámky na účet socialismu a komunismu díky naší znalosti jeho pravé tváře úsměvné, Tornatore režim rozhodně nekritizuje. Peppino je až do konce vykreslován jako idealista bojující za správnou věc. 70% (29.03.2010)

70% Za prvé musím říct, že jsem se těch 150 minut ani chvilku nenudil, to je velké plus. Za druhé musím říct, že jsem to viděl včera a pulka filmu už mi z hlavy vyšuměla a druhá vyšumí do týdne (jediné, co si zapamatuju, bude nová informace, že komunisté měli masivní podporu i v Itálii). Baaria nemá skoro nic zapamatovatelného, jsou to takové nemastné neslané epizodky z Italie 2. poloviny 20. století, ale moc se to ho v nich nestane, místy je to zmatené, divák se špatně orientuje v postavách, je jich moc a herci jsou si hrozně podobní a ještě nejsou ty epizodky příliš dobře poslepované. Zatmívačky a roztmívačky ve filmu z roku 2009!? To uz se prece davno v kinematografii k dejovym prechodum nepoužívá. To oddělení scén se nějak vůbec střihačovi nepovedlo, co se ale povedlo je práce kameramana, herců, obzvlášť těch děských a samozřejmě mistr Ennio...jen skoda ze pod zaverecne titulky dal Tornatore kromě jeho hudby i nějaké mluvené projevy, které ani autor kinotitulků nepřeložil, takže nevím jaký je jeho smysl, ale to je hřích rušit mistrovy tóny... Chvílemi mi obyvatelé Sicílie hrozně moc připomínali Rómy, neustálé hádky a řev, divoká povaha plná šarvátek, skoro jako by to byl dokument ze sídliště Janov... (12.05.2010)