Paříž, když to hoří

„Ten bizarní objekt na obzoru je Eiffelovka. Nechal jsem ji tam přestěhovat, aby mi připomínala, kde vlastně jsem. Pokud vám vadí, tak ji samozřejmě dám zase odstranit.“ Film, u něhož se vyplatilo dát mu s odstupem času (u mě 5 let) další šanci. Napodruhé to už totiž šlo „plavně“ a já se moc bavil. V první řadě mile (a úmyslně) přehrávající hlavní dvojkou, kterou bylo radost pozorovat (třeba ve vzduchu!), v druhé zpracováním, které jsem si užil mnohem víc než prve. Dělání si srandy ze scenáristů, sílící sebeparodie, různorodé narážky, vtipné paralely, epizodní camea, „zvraty“ (navíc skvostné finále „Dívky, která…“ a též vydařený „skutečný“ závěr) a nakonec ta hravá atmosféra, to vše v hávu té (záměrně) nejkýčovitější romantiky, mě postupně zcela odzbrojilo. Zvyšuju hodnocení na slabších 5*. „Ano, takže tajemný cizinec. Kdo to je? Co dělá? Jaké utrpení, jaká muka způsobila ten smutek, který se skrývá v jeho očích? A proč, když už si pokládáme otázky, jsem neposlechl svého otce, a nenaučil se nějaké užitečné povolání?“ (05.04.2010)

Šarm a půvab Audrey Hepburnové se k té atmosféře Paříže přímo hodí a opětovné obsazení Williama Holdena (Sunset Boulevard) do role scenáristy nese v této parodii přímo symbolický charakter. Společné dialogy této dvojice nad chystaným filmem mají vtip a dobře šlapou, stejně jako většina exteriérních scén, vytvářejících přímo film ve filmu. Že právě ten působil stále víc překombinovaně, lze považovat v rámci parodie za přirozené, možná i vhodné, ale celkově na můj vkus trvala táto filmová zábava příliš dlouho. Spočátku srší nápady, zaujmou i malá camea, ať už vizuální (Marlene Dietrichová nadlouho naposled na plátně) nebo hudební (zpěv Franka Sinatry v ojedinělém popěvku přímo pro tento film), a pokud jde o samotné rozvíjení filmu ve filmu, působí velmi svěže a s fantazií střídá nejrůznější prostředí. Naproti tomu poslední půlhodina už silně dodýchavala a jako celek si Paříž v letním parnu za mě nedokázala udržet stejnou úroveň po celý film až do konce. Tahle vleklost ve víru nastavované kaše odebrala z mé strany i původně zamýšlenou čtvrtou hvězdičku. 65% (08.01.2021)

One-man show Williama Holdena, který tu učí slečnu Prostinkou (Simpson) scénaristickým "switch on switch on switch". Bohužel ani jeho herecké nasazení nezapře, že se tu velmi často místo ostrého vtipu mlátí prázdná sláma zabalená do ukecanosti a poslední třetina filmu je k nevydržení. Tři hvězdičky za tu snahu natočit romanci jinak. (03.02.2011)

I'VE GOT AN IDEA! FIRST GOOD ONE I'VE HAD IN FOUR MONTHS. NO, THAT'S NOT TRUE. A FEW WEEKS AGO I HAD AN IDEA TO GIVE UP DRINKING, BUT IT DIDN'T PHOTOGRAPH! Ou, to bylo hodně špatné. Audrey moc nemusím, za to Holden je pašák. Bohužel, film byl strašná slátanina, i když chápu co tím chtěli dokázat. Dobře to fungovalo například ve filmu Muž z Acapulca s Jean-Paul Belmondem. Tenhle film jsem si pouštěl na třikrát a ani po kouskách jsem to nedokázal vydržet dokoukat. Nudné, nemasné a neslané, jak se říká. Jedna hvězda za snahu. (26.12.2017)

Bláznivý kolotoč všech možných filmových klišé, parodovaných, jak jinak. Holden i Audrey se skvěle doplňují a i když nejde o žádnou duchaplnou filmovou hříčku, je to zábava. Moc se mi líbil Richardův přístup k životu - pět dní se nervovat a pak si 360 dní užívat vodky a sluníčka. Ale i Gabrielle a její nadšení z probuzení mělo něco do sebe. A Dívku, která ukradla Eiffelovu věž (metaforický název, ve skutečnosti ji neukradne) bych moc ráda viděla. (22.08.2012)