Resident Evil: Afterlife

„Jednoducho povedané, spoločnosť Umbrella si berie späť svoj majetok. Nepodarila si sa. Sťahujeme ťa z obehu.“ Ono sa mi nezdá, že ak svet padol, stále existujú podnikatelia z Umbrelly, ktorí sa snažia ovládnuť svet, ktorý vlastne netreba ovládať, keďže nikto neprežil. Ale logika do série Resident Evil nepatrila už v roku 2002 a ak vám to nebude vadiť ani tentoraz a k šťastiu vám postačí výborná, brutálna a prehľadná akcia, mali by ste byť spokojní. Mne osobne sa prvý diel páčil na 4*, druhý bol takmer bez zombies, čo bola drzosť za 2*. Tretí diel predstavoval nečakaný návrat k atmosférickej jazde za 3*, ale hoci sa i štvorka zaobíde takmer bez zombies (čo je na zombíčinu "trochu" mimo), príliš som nemal čas si to uvedomovať, pretože také dobré akčné scény som v roku 2010 nevidel ani v The Expendables a to je vážne čo povedať. Pravda, s hereckými výkonmi je to horšie (Milla Jovovich začína starnúť a je to vidieť), ale Paulovi W.S. Andersonovi sa podarilo vystrúhať solídnu atmosféru s niekoľkými ťažšie zabudnuteľnými scénami (prevažne akčného charakteru). Spokojné 3* (ale v deji už sa fakt neorientujem). (02.11.2010)

Překvapivě dobré i ve dvojrozměrném podání. Anderson se svým místy meditativním pojetím blíží nálepce "béčkového artu", protože řada kompozic (například z "Aljašky") je jednoduše krásných a velmi pomalé tempo vyprávění umožňuje zaměřovat pozornost na obrazy a kochat se jimi. Záběry v Resident Evil: Afterlife totiž nejsou primárně zprostředkovateli narativně důležitých informací, ale mnohem víc opojným průzkumem uzavřených i otevřených prostorů obklopujících postavy. Tomu samozřejmě napomáhají fetišistické zpomalovačky a nadměrné využívání celků a velkých celků. Vzhledem k tomu, že videohry jsou oproti filmu definovány především prostorem (hráč tráví čas objevováním nových lokací a opakovaně jimi prochází), zatímco film je omezen jasně definovanou stopáží (tedy časem, v kterém musí divákovi říci všechno podstatné), chápu tento krok v rámci videoherních adaptací jako jednoznačně kladný. Nemá moc smysl mluvit o "videoherní absurditě scénáře", když těžiště filmu je někde úplně jinde. Byl bych opatrný i s tvrzeními ohledně "fetišizování Milly", která je už od prvního dílu - a postupně čím dál víc - spíše androgynní postavou, která v mnohém odpovídá videoherním avatarům, do nichž je možné se volně projektovat. Kromě vzezření Alice hraje roli její ztráta paměti (první díl) a v Afterlife nepochybně i armáda jejích klonů, která značí schopnost avatarů opakovaně vstát z mrtvých, "respawnovat" se na jiném místě a na několik pokusů dokončit misi (dohrát hru). (08.05.2013)

Lobotomizující film, spáčilovsky demementní komentář, který opodstatňuje výsledné hodnocení: nadprůměrný představitel kinematografie atrakcí, který by si za ne3D verzi zasloužil o minimálně tři hvězdy méně, jelikož je vše uzpůsobeno předvádění 3D. Jako sled atrakcí, které navíc baví svou sebereferenčností (házení brýlí do publika, pomrkávající pohledy postav po vržení obřího kladiva), má film jen dva výrazné nedostatky: jednak obsahuje prostřední upovídanou pasáž; jednak patřičně negraduje, protože final-boss je slabší a končí se cliff-hangerem (přesněji boat-hangerem). Jinak uznávám, že vidět dvourozměrnou verzi, musel bych dát za pravdu těm, kteří jsou naštváni hlavně ze dvou důvodů: jednak za to, že Anderson považuje hráče videoher za puberťáky, kteří slintají nad fetišizovanou Milou a vyžadují se pouze atrakcí; jednak zcela nefunkční a svým stylem na rozdíl od Sommersových blockbusterů minimálně opojnou remediací (videohry X film - prostorové řešení a postupy v něm). UGP (ultimátní provinilé potěšení). (26.09.2010)

Druhý nejlepší díl z filmové mutace Resident Evil (ano, jsem si vědom jak blbě to zní). Hudební doprovod a samotné ozvučení je bombastické, třetí rozměr tomu dodává šťávu. Doposavaď jsem žil v domnění, že mě efekt "lítajících pneumatik" už ničím nepřekvapí. Mýlil jsem se. Digitální hvězdice letící přímo do ksichtu jsou zatraceně cool, ostatně jako všechny ty šílené akční scény, prodlouženy minimálně na desetinásobek reálné délky. Příběh, podobně jako ve hrách (které začínají být tak trochu telenovelami), je zato nehorázný výmaz, postrádající logiku (no... vždyť je to vlastně herní adaptace Made in U.S.), dobře napsané dialogy a... no hergot už to sakra ukončete! Ty cliffhangery na konci vážně nesnáším! (30.09.2010)

"Resident Evil: Afterlife" - popkornový akčný zombie horror pokračuje. Nadupaná akcia, super zbrane, divoká streľba, masívne výbuchy, krv. Vysoko profesionálne filmové triky. Parádne prostredia, zaujímavé lokácie. Apokalyptické obrazy, dychberúce scény. Dynamický soundtrack. Diabolská nadnárodná korporácia Umbrella, smrtiaci T-Virus. Živé mŕtvoly, zmutovaní mŕtvi, stovky zombie. Stále sexi Milla Jovovichová v hlavnej úlohe ako Alice. Skvelé. Dostal som, to čo som očakával. Objednal som si ku tomu pizzu, otvoril pivo a vypol mozog. No a skvele som sa zabavil. **** (22.12.2014)