FAME: Cesta za slávou

Fame se mi líbil z prostých důvodů. Není náročný jako několik dalších filmů tohoto žánru, není nudný a má složky, které se mi líbí. Na porozuměnou - tyto filmy mám rád, takže jsem rád i za tento. Líbí se mi, že se odehrává na více úrovních (tanec, zpěv, herectví...), ale oproti tomu má nevýhodu, že se nedostane jednotlivým postavám pod kůži. Očekává se to vůbec od tohoto filmu? Možná ani ne. Fame má poměrně dobré dvě hodiny, které utekly docela rychle. (12.01.2010)

Taneční čísla, pěvecké hvězdy, ale žádná hloubka, do které by divák tak strašně rád zabředl a nevynořil se z ní hned po skončení závěrečných titulků. Prostě vyšumí do ztracena. Tohle je totiž jen film o studentech, kteří se sešli na jedné umělecké škole, kde spolu musí vydržet čtyři roky. Písničku Fame mám přece jenom radši od Irene Cary. (02.02.2010)

Docela nuda. Originál jsem sice neviděl, takže nemůžu porovnávat. Na filmu je ale dost vidět, že se chce svézt na vlně moderních teen hudebních filmů. A moc se mu to nedaří. Scénář je totiž až moc povrchní a celý čas sledujeme pouze prožité 4 roky 10(!!) hrdinů. Problémy některých jsou zde navíc prakticky jenom načrtnuty nebo nejsou moc dobře dořešeny. Navíc se v několika obměnách opakují. Ani ta hudební a taneční složka mě až na dvě vyjímky příliš nezaujala. To už i ty choreografie s Let´s dance měli lepší choreografii a větší šmrnc. Abych ale jenom nekritizoval, tak obsazení bylo docela fajn, zvláště roztomilá Kay Panabaker. Jinak ale nic extra, kvůli čemu by se mi chtělo tančit či zpívat.50% (13.01.2010)

Z původní "Fame" zbyl pouze děj, který popravdě sám o sobě je v podstatě o ničem. Jenže ten 30 let starý film tomu "o ničem" dodal emoce, šel až na dřeň, nebál se zapojit kontroverzní témata a problémy, postavy měly duši, byly každá úplně jiná, propracovaná... V novém "Fame" je jedna postava jako druhá, hezká, líbivá, největším problémem je tady despotický otec toužící po dcerce - koncertní pianistce. Není z toho filmu vidět, jak ty děti ohromně dřou, aby se staly dobrými, lepšími, nejlepšími, vidíme jen to, jak jim to všem jde a přidání hiphopu to vážně nezachrání. Naprosto zbytečný film. (03.03.2010)

Stručné vysvětlení, proč postavy a drama v remaku nesahají původnímu filmu ani po puchýře po piškotech: Fame měla homosexualitu, chudobu, pochyby o vlastních schopnostech, bezdomovectví, negramotnost - remake se zmůže jen na nechápající rodiče, kteří se na promočním představení dojetím rozpláčou. Fame pracovala s vyhraněnými charakterovými typy, v remaku se jde cestou nejmenšího společného jmenovatele, aby se divák mohl ztotožnit s každou slizce líbivou postavou, což ovšem má za následek to, že postavy splývají do jedné šmouhy. Fame spoléhala na neotřelost a detaily, remake zase na stokrát omletý patos a klišé. Ve Fame byla volba následovat náročný sen vyvážena nelidskou dřinou, nejistou budoucností a ztrátou iluzí, v remaku nemusí nikdo obětovat vůbec nic, páč k dosažení hvězdného statusu stačí spoléhat na talent. A především, ve Fame šlo o umění, v remaku jde právě a jen o tu snadno nabytou slávu. Když se ovšem smířím s tím, že nejvyšší ambicí tanečníků je očividně být v doprovodu ke koncertům Justina Timberlakea, že laciný namachrovaný rap je synonymem pro moderní hudbu a že publikum původního filmu bylo vyměněno za děti obdivující HSM, pak se nejedná o sračku, na kterou by se při troše dobré vůle a zavřeném kuřím oku nedalo dívat. PS: ať si jsem za primitiva, ale cover titulní skladby v podání Naturi Naughton, ač obohacen o trendové melismatické vycpávky (hnusu tohohle vokalického blití se může vyrovnat snad jen jódlování a každá zpěvačka, která to dělá, by měla být umlácena kladivem), má o dost víc energie než originál od Irene Cary. (02.01.2010)