FAME: Cesta za slávou

High School Musical pro ty, kteří rádi o trochu méně cukru a mnohem více talentu v typickém příběhu o americkém snu, krásných lidech a zlomených srdcích na několik způsobů. Je to povrchní, scénáři by prospěla razantní čistka od postav (deset je příliš mnoho) a klišé (problémy s rodiči zase příliš málo), ale solidní forma, slušní herci (kouzelná Kay Panabaker!) a výtečná tanečně-hudební čísla dělají divy. Proto trochu provinilých 7/10. (06.01.2010)

Je libo filmovou hádanku? "Tak slibně to začalo, tak hloupě to pokračovalo, a tak tuctově to skončilo. Co je to?" Jistě, Fame... Náskok před Muzikálem ze střední si sice udržel, ale bohužel ne tak velký, v jaký jsem doufal. Škoda. Těšil jsem se, jak zde rozepíši klady, ze kterých jsem potěšen, namísto toho si můžu jen povzdechnout; co jsem vlastně čekal? (12.02.2010)

Pro diváka je připraveno X dramatických linek s X náměty, ovšem snad každá z nich už byla použita jinde a zpracována lépe. Taneční/pěvecké scény nejsou špatné, ale jen ta závěrečná zanechá hlubší dojem (ovšem osobně se mi nejvíce líbila juchací scéna během závěrečných titulků). Obsazení je sice sympatické, ale pozornost je věnována tolika lidem, že žádný z nich nemá dost prostoru. Ale zhlédnout se to dalo. (06.08.2010)

Stručné vysvětlení, proč postavy a drama v remaku nesahají původnímu filmu ani po puchýře po piškotech: Fame měla homosexualitu, chudobu, pochyby o vlastních schopnostech, bezdomovectví, negramotnost - remake se zmůže jen na nechápající rodiče, kteří se na promočním představení dojetím rozpláčou. Fame pracovala s vyhraněnými charakterovými typy, v remaku se jde cestou nejmenšího společného jmenovatele, aby se divák mohl ztotožnit s každou slizce líbivou postavou, což ovšem má za následek to, že postavy splývají do jedné šmouhy. Fame spoléhala na neotřelost a detaily, remake zase na stokrát omletý patos a klišé. Ve Fame byla volba následovat náročný sen vyvážena nelidskou dřinou, nejistou budoucností a ztrátou iluzí, v remaku nemusí nikdo obětovat vůbec nic, páč k dosažení hvězdného statusu stačí spoléhat na talent. A především, ve Fame šlo o umění, v remaku jde právě a jen o tu snadno nabytou slávu. Když se ovšem smířím s tím, že nejvyšší ambicí tanečníků je očividně být v doprovodu ke koncertům Justina Timberlakea, že laciný namachrovaný rap je synonymem pro moderní hudbu a že publikum původního filmu bylo vyměněno za děti obdivující HSM, pak se nejedná o sračku, na kterou by se při troše dobré vůle a zavřeném kuřím oku nedalo dívat. PS: ať si jsem za primitiva, ale cover titulní skladby v podání Naturi Naughton, ač obohacen o trendové melismatické vycpávky (hnusu tohohle vokalického blití se může vyrovnat snad jen jódlování a každá zpěvačka, která to dělá, by měla být umlácena kladivem), má o dost víc energie než originál od Irene Cary. (02.01.2010)

Originální FAME jsem neviděl, ale remake mne moc nebavil. Iritující písně a průměrně zahrané postavy kazí relativně nestranný koncept, věnující se skupině postav, aniž by té či oné bylo nadržované (nebo to jsem alespoň vytušil jako prvotní záměr). V konečném účtování se, i přes úpornou snahu vyhnout se klišoidním smyčkám, stala celá skladba kumulantem plným klišé a to (společně s neschopností režiséra uhlídat mládežnický afekt a přehrávání) vidím jako zásadní prohru tvůrců. I ta závěrečná koláž vystoupení je nudná stejně jednoznačným způsobem, jako celý film. ...pořád ale lepší, než sterilita MUZIKÁLŮ ZE STŘEDNÍ, to uznávám. II Scénář: Allison Burnett (na základě stejnojmenného filmu z roku 1980 / scénář: Christopher Gore). Hudba: Mark Isham. 40% (20.02.2010)