Tron: Dedičstvo

Chvílemi člověku přichází na mysl slova o ´triumfu filmového designu´, ale ta nuda vše spolehlivě přebíjí. Z 3D okouzlení jsem, coby divák, už dávno vystřízlivěl a nový Tron už nemá co více nabídnout. Ani příběhově, ani vypravěčsky, přízviska jako „strhující“, či aspoň „zajímavý“ v Kosinskiho světě nemají co dělat. Starý Tron jsem si užil nesrovnatelně více, i s jeho jednoduchou osmibitovou grafikou. (10.01.2011)

Designersky skvost. Nevadi mi, ze v obale zenovych mudier pribeh sleduje klasicku linku vzniku + vyvoja hrdinu suvstazne s predstavovanim noveho univerza s vlastnym mytusom o svojom fungovani, ktore su analogiou a zaroven skrz standartne uskalia aj zrkadlenim toho nasho so vsetkymi jeho defektmi. Tento pristup bol pouzity uspesne predtym a urcite este aj bude, takze uvahy o plagiatorstve idu mimo mna. Len ta uvodna predstavovacka Sama v nasom svete mohla byt zbavena tej pokryteckej oslavy nezavislosti a kratkozrakeho rebelanstva voci systemu, ktory mu prave onu nezavislost skrz zdedeny status beztrestne poskytuje. Samotny svet v "mriezke" aj napriek limitom interaktivity filmoveho platna je zivy i vacsinu casu presvedcivo dynamicky pulzujuci  a pohlcujuci. Nielen vdaka hudbe Daft Punk, ale svoj podiel ma aj vyber projekcnej plochy. V IMAXe je to fakt o level vyssie, nez v multiplexe. (29.12.2010)

Promarněná vizuální šance s nezajímavým vyprávěním příběhu… samozřejmě kvůli příběhu jsem nového Trona nezhlédl, ale nebylo by od věci, kdyby naložení děje bylo aspoň trošku zajímavě odvyprávěno a nenudilo mě. Akční scény s kombinací hudby Daft Punku jsou fajn, ale není to nic, co bych si přehrával donekonečna… stačilo jednou a dost. Jeff Bridges a jeho charizma zachraňuje co se dá, Olivia Wilde je neuvěřitelně hot, Garrett Hedlund je nezajímavý a digitální Jeff Bridges je po technické stránce velký fail. Jednohubka, která mě nechala chladným, mé hodnocení 2,5 hvězdičky… (04.03.2011)

Fascinující podívaná, která je navíc úvahou o dokonalosti umění a fikčních světů. A jinak unikátní film propojující obraz a zvuk způsobem, kdy je těžké určit, co je vlastně dominantní. ______________________ Mezi IMAX verzí a 3D verzí pro normální kina je rozdíl zážitku tak třetinový, možná větší. V normální 3D projekci je obraz příliš tmavý, neostrý (tváře jsou až rozrastrované), zvuk MNOHEM slabší. V IMAX verzi je obraz křišťálově čistý a přehledný i v tmavých záběrech, zvuk je intenzivnější a hudba vnáší do děje silné emoce. _________________ Může se to zdát jako prkotina nebo důkaz toho, že Tron stojí čistě na technologii. Jenomže technologie má vliv na styl a styl má vliv na emoce. Koukat se na Trona v normální 3D projekci nebo dokonce 2D projekci je rozdíl jako mezi tím, když jste na technopárty, nebo si pustíte nějaké techno z kazeťáků (ano, z kazeťáku, žádného vinylu přes bedny nebo MP3 do sluchátek.) Tímto chápu i všechny zklamané diváky... (17.12.2010)

Splněná očekávání. Legacy navazuje na svého starého předchůdce ve všech ohledech a jde ještě dál. Spojuje výjimečně působivou hudbu, design a 3D prostředí v dynamický a rychle plynoucí film. Některé motivy mohou působit zbytečně (zen, iso, ....), ale jiné jsou naopak dovedeny k dokonalosti (design odrážející pokrok v počítačových hrách od prvního dílu a posedlost dokonalostí grafiky, sterilita počítačových simulací lidí i světů, obraz vs zvuk). Vloni byl Avatar působivý svými obrazy a živým světem, letos Tron exceluje svým počítačovým světem, v kterém se odráží současná móda/design (leštěné plochy většinou černé, kontrast s neony, v podstatě i hudba) i jeho vlastní sterilita/nefunkčnost/závislost na uživatelích. Stejně jako design a prostředí světa počítačů mě uchvátila i hudba a zvuky. Třeba scénu svlékání mladého Flynna bych si pustil mockrát už jen pro tu souhru podpatků krásných dam... V Tronovi je toho mnoho, ale stačí si vybrat a nechat se unášet zábavou do působivého finále... PS: jo třináctka, ta třináctka... Více zde. (22.12.2010)