Tron: Dedičstvo

Fascinujúce audiovizuálne predstavenie, ktorému oproti pôvodnému Tronovi vyčítať celkovú sterilnosť fikčného sveta rovná sa absolútnemu nepochopeniu konceptu, nad ktorým len krútim hlavou. Rovnako ako o 28 rokov starší prvý diel je aj Legacy unikátnym zážitkom, aký nemá vo svete filmu obdobu. Samotný dej síce neprináša nič nové a inšpirácia viacerými klasikami je viac než evidentná ale originál na tom nebol nijak lepšie a na deji pritom výsledok až tak nestojí. Zásadným rozdielom okrem logického technologického pokroku je však aj to, že kým Legay vo mne dokázal aj zásluhou hudby príležitostne vyvolávať emócie, až príliš avantgardne znejúcemu Tronovi sa to za celý čas nepodarilo. Aj to je jeden z dôvodov, prečo v mojich očiach predčí jednotku a zásluhou skvelého Bridgesa a Olivie Wilde dokážem odpustiť aj Hedlundovu hláškarskú neschopnosť. Je mi naviac viac než sympatické, že v dobe remakov a rebootov dokáže niekto aj po tak dlhej dobe s klasickým pokračovaním. Za to oba palce nahor. (04.03.2011)

Umělé, sterilní, hloupé, nudné a co je úplně nejhorší - derivující snad každý velkofilm za posledních 30 let. Kosinski je bezpochyby solidní designér (hotely by navrhoval luxusní), ale jako vypravěč selhává, když za sebe monotónně skládá obrázky, aniž by jakkoliv měnil tempo, či se snažil nekompromisně mrtvolný svět jedniček a nul osvěžit něčím z vlastní portmonky. Zápletka nedává vesměs žádný smysl (resp. vyřešit ji by logicky smýšlejícímu hrdinovi trvalo asi... ehm... tři minuty? - holt scenáristé největšího seriálového WTF ever), film nedokáže pohltit ani s 3D pozlátkem (je efektní, ale nic víc) a statická akce je snad ještě víc umrtvující, než sledování kamenného Hedlunda, jenž si vybral jednu z nejslabších chvilek kariéry (přitom ten kluk hrát umí). Nevzpomínám si, kdy jsem v kině trpěl víc, ale vím, že nebýt ultimátního Daft Punk koncertu, spáchal bych těmi IMAX brýlemi sebevraždu. 3/10 (18.02.2011)

TRON: Legacy nezklamal! Nabízí přímočarý (ale na rozdíl od původního Trona i logicky propojený) děj plný bombastických výjevů, brilantní hi-tech akce a především v druhé polovině pak chytne neuvěřitelný spád a dostane mimořádně natřískané 3D neonové koule. Jediná výtka směřuje k přeci jen ne příliš vydařenému klíčovanému obličeji Jeffa Bridgesse, je to ale jen malá chybička na tváři jinak ultimátního akčnho sci-fi. 3D je super, z Bridgese jde strach a hudba... No hudba? No KURVA HUDBA!!! :)) Je mimochodem fascinující sledovat, v jakých momentech (a v jaké části stopáže) nový Tron kopíruje dějové zvraty starého, aniž by mu to nějak zásadně škodilo, naopak, míra nostalgie je ještě výrazně vyšší. A náběh na trojku vítám s otevřenou náručí. TRON se vydal podobnou cestou jako Matrix a trojka bude nejspíš něco... No něco zcela revolučního :))) P.S.:Mluví ze mě nekritické nadšení po té, co se na Trona těším celý rok a navzdory nepřízni počasí jsem si na něj vyrazil přes půlku republiky na půlnoční premiéru a rovnou do IMAXu. Je tedy možné, že na podruhé změním názor, další (a další) shlédnutí jsou ale nevyhnutelná... Tenhle film mi totiž sakra rozhodil moji ZENovou rovnováhu! P.S.: Na podruhé ještě větší nadšení z bezchybného audiovizuálu a z psychologického rozměru, který při hlubším zkoumání získává hlavní záporák... P.P.S. Na potřetí pak opět naprostý orgasmus umocněný uvědoměním si skutečného významu filmu. TRON: LEGACY není jen pokračováním jiného filmu. Je to logické a nevyhnutelné navázání na film, který reflektoval svoji dobu, tak, jako Legacy reflektuje tu současnou. Naplnění digitálního světa na hranici svých možností, konec fascinace z objevování nových světů a invaze digitálních technologií do materiálního světa jsou zcela neoddiskutovatelné stigma současnosti a Tron: Legacy je odráží stejně, jako odrážel původní Tron fascinaci z objevení nového světa a z jeho tvárnosti. Holt žijeme v době, kdy uživatel již není pán digitálního světa, ale jeho otrok. A kdo by to mohl postihnout lépe, než Tron. Vznik posledního, třetího dílu je vlastně stejně nevyhnutelný, jako vznik dvojky. A vznikne za dalších 20 let. Až bude zřejmé, že digitální technologie má neodpiratelnou vinu na zkáze lidského pokolení. Potom přijde finále. Velké, mohutné finále. A ač to může znít jako paradox, tak už jen kvůli tomu diváckému zážitku bych se téhle apokalypsy rád dožil... TRON: LEGACY je skvělý film, který dělá zpětně mnohem lepší film i z TRONa původního... (16.12.2010)

Přiléhavější by byl název Tron 2.0, neboť po příběhové stránce jde skutečně jenom o pokročilejší verzi originálu. Zadání zůstalo totožné – dostat se z bodu A do bodu B, spasit hodné a rozložit na bity zlé. K původnímu filmu odkazují postavy, hlášky i prostředí. Kdo jej neviděl, bude ochuzen o pár uchechtnutí. Po technické stránce je ale nový Tron o několik desetiletí dále. Vypadá… naprosto… dokonale! Jako dílo, na němž spolupracovali přední světoví designéři. Virtuální svět, stvořený ve filmu trochu vyčpělým Jeffem Bridgesem (jeho persifláž Stvořitele se svatozáří na zádech je komická stejně jako většina filozofujících mudrců ve velkých sci-fi), ze své podstaty vylučuje existenci nedokonalostí. Každý objekt slouží svému účelu a stejně tak mají zvláštní význam veškeré zvuky. Tron nás oproti Avatarovi do svého smyšleného světa nenápadně nevtahuje, neustále na něj a na jeho smyšlenost upozorňuje, nutí nás kochat se jím zvnějšku. Jistě, je to zřejmě nejdražší videoklip Daft Punk, ale videoklipové a přitom strhující jsou dodnes i velkoměstské symfonie, natočené před nástupem zvuku (Muž s kinoaparátem, Berlín: Symfonie velkoměsta). Nejen víra, že Tron bude ještě za několik desítek let podrobován kritickým rozborům, ale také ohromení z nadreálného audiovizuálního (!) zážitku mne vede k přehlédnutí mnoha otravností, zahrnujících mizerné herecké výkony, nezajímavý úvod či připitomělé hlášky, a udělení pěti hvězdiček. Apendix: první v IMAXu viděný film, který za ty peníze fakt stál. 90% Zajímavé komentáře: Adrian, Lavran, Rosomak, Arbiter, Martinius, Traffic (29.01.2011)

Trona Legacy jsem viděl v televizi v klasickém 2D provedení, ale umím si živě představit, jak působivé by to bylo ve velkém kinosále se 3D rozměrem. Nicméně ta druhá hvězdička je vlastně za onu představu, protože to, co Tronovi vytýkám, by nespasilo ani 5D provedení. Tron je totiž jednorozměrná akční podívaná s vizuálně přitažlivým ksichtíkem, ale absolutně bezemoční, sterilní a navíc mířící na úplně jiné cílové publikum. Svět počítačových her mě nikdy neuchvátil, takže pro mě tenhle filmík nemá kouzlo. Nefunguje ani jako thriller, ani jako sci-fi. Hrozně rád bych viděl zfilmovanou temnou dobrodružnou kyberpunkovou jízdu, ale s tou Tron: Legacy nemá nic společného. Celkový dojem: 40 %. (19.02.2017)