Helen

Harmonie scénáře o vážných věcech a odpovídající filmařiny, která na cestě za osobitým výrazem nezapomíná na téma. Přitom nejde jen o obvyklou snahu, ale o vyspělé dovednosti v práci s vizuální stránkou, která spolu s hudbou vytváří souznějící rovinu k ne zcela tradičnímu vyprávění s neokázalými hereckými výkony. Film jako dělaný pro festivaly. 3-4* (25.10.2014)

"A teď pět nejhorších rad od lidí, kteří vůbec nevědí, o čem mluví.." - "Vezmi si volno.. Něco si přečti.." - "Zkus jógu.." - "Vymaluj byt.." - "Ostříhej se.." Mluvíte, jak je dnes moderní, o tom, že máte depresi, kterou však s největší pravděpodobností díkybohu nemáte ?? Pak tedy po seznámení s Helen snad už takhle mluvit nebudete.. A budete si vážit toho, co máte.. Alespoň v to tedy doufám, stejně jako nejspíš Sandra Nettelbeck, jejíž nesmírně silné festivalové drama, které mimo řemeslné jistoty ve zvolených prostředcích stojí na empatii vůči všem zainteresovaným stranám, nabádá k zamyšlení jako málokterý tematicky podobný snímek.. Autorka Nettelbeck vychází de facto z vlastních zkušeností, nemudruje, nezdvihá obočí, jen zvolna vypráví o bolestech bez konce, které nepochopíte, dokud se vás osobně nedotknou, nesnaží se hledat viníky, protože ti tu prostě nejsou.. Ačkoliv by role Helen snadno mohla svádět k přepjatosti a přehrávání, Nettelbeck, s přispěním nesmírně samozřejmého soundtracku Davida Darlinga, i Ashley Judd obstály se vztyčenými hlavami.. Myslíte, že byste měli dostatek sil a odvahy ustát něco podobného, ať už v jakékoliv roli ?? Ano ?? Pak vám tedy přeju, ať to nemusíte nikdy zjistit.. (16.03.2015)

Hodnocení zde sice možná není příliš vysoké, avšak já před zhlédnutím od filmu díky jeho tématu čekal hodně a moje očekávání se z velké části naplnila. Helen je velmi silné drama, které stojí na beznadějné, smutné atmosféře (dobarvené výbornou hudbou a neméně působivou kamerou), která diváka zaplní spoustou pocitů, ale hlavně na Ashley Judd, která zde předvádí maximum, co může vůbec herečka v takové roli předvést. Je však potřeba podotknout, že i ve vedlejší postavy Mathildy nebo Davida tu nejsou jenom do počtu a jejich osudy je třeba brát v potaz. Jediný problém filmu vidím v tom, že ne všechno mi přišlo úplně reálné (hlavně chování manžela v některých chvílích), mírný konec paradoxně vyznívá relativně přirozeně. "Neptá se mě, jak se cítím...ona to ví." (15.10.2011)

Z mého hlediska dost nadhodnocený film, snesl by kratší stopáž.. Těch slz se mi zdálo víc, než bylo nezbytně nutné, aby divák pochopil, že onemocnění depresí je totálně otravná záležitost, kdy se z energické, milující a ze života se těšící osoby z ničeho nic stane troska schopná jen bulit, ležet a čučet, případně se pokoušet o sebevraždu. Depka vás prostě hodí někam na dno temný studny, z který se vám ale nechce nikam škrábat, protože nevidíte důvod, proč tam nahoře být. Jste v pasti. Nesnesete být sami se sebou, ani s nikým jiným a logicky pak přestává všechna sranda, protože pak už ani nikdo nesnese být s vámi. A láska na tom nic nezmění. Toto poselství filmu mi ale zde bylo naservírováno tak nešikovně, že mi byly trable hlavní hrdinky i její stejně nemocné přítelkyně docela ukradené a zdlouhavost totálně ubyla celou moji empatii i pozornost. To už mě víc zaujalo, když o depce někde v 13.komnatě nebo jinym pokoji vyprávěl Marek Vašut! Sorry, ale věřila jsem mu to víc, než paní Helen její uječený tyjátr. (16.05.2012)

Silný, emocionálně zdrcující filmový zážitek, který se mě dotkl na nejcitlivějším místě a tím je lidská psychika. Deprese? Nemoc, kterou většina lidí nedokáže a vlastně ani nechce pochopit. Ovšem lhal bych, kdybych řekl, že to není pochopitelné. Jsem potěšen z účasti Ashley Judd, která ve své roli excelovala a její emocionální výbuchy byly naprosto přirozené, stejně tak Lauren Lee Smithové, která to dovedla do naprosté dokonalosti. Když k tomu přidáte „ukolébající“, přesně padnoucí hudbu a výbornou kameru, tak vám z toho vyjde jedno z nejpodmanivějších a nejvěrohodnějších dramat poslední doby. Škoda jen trošku lacinějšího konce. Za mě 95%. (26.08.2010)