Helen

Ashley Judd mě velmi překvapila svým hereckým výkonem. Probojovala se silným tématem, které pro mě bylo více než osobní, proto jsem u sledování tohoto příběhu seděla jako přikovaná a zapomněla na okolní svět. Ten v tu chvíli pro mě totiž přestal existovat. Má matka má diagnostikovanou maniodepresivní psychózu. Už vůbec mi nevadilo, že film působí televizně. Já jsem to nepostřehla. Moje pozornost byla soustředěna jiným směrem. (06.02.2014)

Řekla bych, že se tento film snaží alespoň částečně zprostředkovat "normálním" lidem svět pacientů s klinickou depresí. Takže ty fyzické projevy nemoci si několikrát vynásobte (spíše i umocněte) a pak dostanete obraz toho, co se mohlo hlavní hrdince odehrávat v hlavě. Ve filmu je hodně přínosná pasáž - rozhovor Ashley Judd s Lauren Lee Smith na téma pěti rad od přátel jak se z deprese "vyléčit". Konec filmu považuji trochu za nešťastný, ale budiž. (30.08.2010)

Vaše žena není nešťastná. Je nemocná.. Deprese se člověku vkrade do života jako zlověstný nenápadný stín, který nelze vyléčit dobrým filmem, nebo nakupováním, což si ještě spousta lidí neuvědomuje. Toto v podstatě "tabu" téma mě velice zajímá, i když ono koukat na depku o depce nemusí být pro každého. Sám o sobě by film nebyl špatný, jenomže já zkrátka nedokázala vydržet do konce kvůli přehrávající Ashley Judd (upozorňuji, že nejde o zaujatost, protože jsem ji až doposud měla celkem ráda). Obě aktérky působily většinou spíše jako na špatném tripu, než-li v depresi. Pláč Ashley Judd se nedal poslouchat. Jakoby se nevžila do role, jen za každou cenu toužila zapůsobit a odnést si nějakou tu cenu. A všechno kolem toho může být sebe lepší, ale když je hlavní postava k nesnesení, na celek to hází dost špatné světlo. (20.02.2013)

Hodnocení zde sice možná není příliš vysoké, avšak já před zhlédnutím od filmu díky jeho tématu čekal hodně a moje očekávání se z velké části naplnila. Helen je velmi silné drama, které stojí na beznadějné, smutné atmosféře (dobarvené výbornou hudbou a neméně působivou kamerou), která diváka zaplní spoustou pocitů, ale hlavně na Ashley Judd, která zde předvádí maximum, co může vůbec herečka v takové roli předvést. Je však potřeba podotknout, že i ve vedlejší postavy Mathildy nebo Davida tu nejsou jenom do počtu a jejich osudy je třeba brát v potaz. Jediný problém filmu vidím v tom, že ne všechno mi přišlo úplně reálné (hlavně chování manžela v některých chvílích), mírný konec paradoxně vyznívá relativně přirozeně. "Neptá se mě, jak se cítím...ona to ví." (15.10.2011)

Ťaživé, smutné a pocitovo zdrvujúce. Tak krásne precízne stvárnená a zahraná depresia vo filme sa vidí málokedy, ak vôbec (podotýkam, neviem kde sa v obsahu vzala zmienka o bipolárnej poruche, tá vyzerá úplne inak). Depresia je vôbec jedna z tých najhorších psychických chorôb, ktorej ťažké stavy (podobné ako u hlavnej hrdinky) končia často tým najhorším možným spôsobom. Pritom ju väčšina ľudí podceňuje a berie na ľahkú váhu, alebo len ako prechodnú vec, čo je však krutý omyl. Čo sa týka filmového spracovania, mohlo to byť troška dynamickejšie a tiež prípadne niektoré udalosti okolo hlavných postáv rozobrať dramaticky hlbšie. To je však len môj subjektívny pocit, film bol skvelý a Ashley Judd bola úžasná. 85/100 (08.03.2017)