Helen

Depka není deprese. Depka je běžná špatná nálada, která trvá pár hodin nebo den, dva a pak zmizí bez následků. Deprese je vážná psychiatrická nemoc, která trvá týdny, měsíce, neléčená i déle. Tento film je o depresi, na kterou nezabírají ani léky a člověk je neustále ve špatném psychickém stavu. Chce být nejradši sám, opustí všechny blízké, protože jim nechce být na obtíž. Přesně tak se odvíjí tento film, kdy Helen postupně ztratí i rodinu a jediný, s kým je schopna být, je stejně nemocná Mathylda. Nakonec se rozhodne pro radikální způsob léčení, jehož výsledky jsou velmi nejisté. (05.10.2020)

Z mého hlediska dost nadhodnocený film, snesl by kratší stopáž.. Těch slz se mi zdálo víc, než bylo nezbytně nutné, aby divák pochopil, že onemocnění depresí je totálně otravná záležitost, kdy se z energické, milující a ze života se těšící osoby z ničeho nic stane troska schopná jen bulit, ležet a čučet, případně se pokoušet o sebevraždu. Depka vás prostě hodí někam na dno temný studny, z který se vám ale nechce nikam škrábat, protože nevidíte důvod, proč tam nahoře být. Jste v pasti. Nesnesete být sami se sebou, ani s nikým jiným a logicky pak přestává všechna sranda, protože pak už ani nikdo nesnese být s vámi. A láska na tom nic nezmění. Toto poselství filmu mi ale zde bylo naservírováno tak nešikovně, že mi byly trable hlavní hrdinky i její stejně nemocné přítelkyně docela ukradené a zdlouhavost totálně ubyla celou moji empatii i pozornost. To už mě víc zaujalo, když o depce někde v 13.komnatě nebo jinym pokoji vyprávěl Marek Vašut! Sorry, ale věřila jsem mu to víc, než paní Helen její uječený tyjátr. (16.05.2012)

'' Two and a half years ago, Hell came to pay me a suprise visit. '' Film mě nezasáhl až takovým způsobem, jakým mohl, ale strhující výkon Ashley Judd mi nedovolí hodnotit jinak. Lidské osudy jsou nevyzpytatelné, nikdy nevíme, co si pro nás přichystají a je čistě na nás, jak se k nim postavíme. Po dlouhé době čisté, komorní, nijak nepřikrášlené drama s bohužel né nijak vzácným životním příběhem - 90%. (05.05.2011)

Jeden z filmů, v nichž je vedoucím motivem diagnóza nemoci. Obvykle se v těchto souvislostech míří k rakovině, stařecké demenci… Zde si autoři vzali sakra těžké, protože obtížně sdělitelné, téma psychické deprese. A zvládli to opravdu skvěle, protože přimět diváka vhlédnout do duše nemocné psychiky je o několik stupňů obtížnější, než popsat strach či statečnost v boji nevyléčitelností a s vědomím brzkého nevyhnutelného konce, nebo trápení okolí s tím, že se jim jejich nejbližší nedokáží vrátit z vycházky domů. Tohle je opravdu film – také díky skvělé Ashley Judd. (04.07.2011)

"A teď pět nejhorších rad od lidí, kteří vůbec nevědí, o čem mluví.." - "Vezmi si volno.. Něco si přečti.." - "Zkus jógu.." - "Vymaluj byt.." - "Ostříhej se.." Mluvíte, jak je dnes moderní, o tom, že máte depresi, kterou však s největší pravděpodobností díkybohu nemáte ?? Pak tedy po seznámení s Helen snad už takhle mluvit nebudete.. A budete si vážit toho, co máte.. Alespoň v to tedy doufám, stejně jako nejspíš Sandra Nettelbeck, jejíž nesmírně silné festivalové drama, které mimo řemeslné jistoty ve zvolených prostředcích stojí na empatii vůči všem zainteresovaným stranám, nabádá k zamyšlení jako málokterý tematicky podobný snímek.. Autorka Nettelbeck vychází de facto z vlastních zkušeností, nemudruje, nezdvihá obočí, jen zvolna vypráví o bolestech bez konce, které nepochopíte, dokud se vás osobně nedotknou, nesnaží se hledat viníky, protože ti tu prostě nejsou.. Ačkoliv by role Helen snadno mohla svádět k přepjatosti a přehrávání, Nettelbeck, s přispěním nesmírně samozřejmého soundtracku Davida Darlinga, i Ashley Judd obstály se vztyčenými hlavami.. Myslíte, že byste měli dostatek sil a odvahy ustát něco podobného, ať už v jakékoliv roli ?? Ano ?? Pak vám tedy přeju, ať to nemusíte nikdy zjistit.. (16.03.2015)