Milý John

S Hallströmem máme poněkud chladný vztah. Jeho filmy považuji za řemeslně zručně natočená, ale dějově ne moc odvážná melodramata. Ne jinak je tomu i v případě Milý Johne. Příběh se odvíjí v rámci žánru poměrně otevřeně a vždy je několik možných variant, jak se bude vyvíjet dál, ale zkušený divák je všechny zná předem a ani jednou není překvapen. Hallström to jako šikovný režisér mohl jistit určitou nadsázkou, bohužel ale svůj film byl nucen natočit pro americké diváky, a tak vše bere nesmírně vážně, ale přitom povrchně. Napadlo mě, jak by asi vypadala verze, kterou by natočil ve Švedsku - hutné drama o lásce, jejíž štěstí ústřední pár tak dlouho pokouší. Jako film pro příjemný večer s vaší drahou polovičkou ovšem můžu patálie prkeného Tatuma a zastydle pubertální Seyfriedové doporučit. (09.03.2010)

Nemůžu uvěřit, že tenhle nesmyslný, prostoduchý brak má na svědomí můj oblíbenec Hallström. Nudná, nelogická blbost, jejíž přesládlou pachuť dovršila ještě shnilá třešnička v podobě příšerné finálovky. Mé emoce zůstaly naprosto netknuté, což je u romance zásadní prohra. Půl hvězdy ze sentimentu k Hallströmovým filmům a půl za sexy sixpack Channinga Tatuma. Jinak sorry milý Lasse, ale tohle byl pro mě odpad. (20.02.2011)

Další klasická romantická slaďárna, která se tentokrát ovšem řadí o třídu výš, už jen kvůli režisérovi Hallströmovi, jehož filmy stojí vždycky za to. Ústřední dvojice mi seděla podstatně víc, než např. u filmu Remember me. Sice jsem u filmu postrádal větší svižnost, ale historky Johna a jeho otce byly příjemným oživením. Takže si myslím, že 75% je slušivých. (with J.) // (31.3.2013) - O 2 roky a 2 měsíce později druhé shlédnutí. Jenom dodám, že fanoušci milostných příběhů si přijdou rozhodně na své. Příběh sice hraje hodně na city, ale přiznejme si, že zejména ženy mají občas rády, když si pořádně u filmu zabulí. Takže to ani panu Hallströmovi nevyčítám. Navíc moje mamka říkala, že samotná kniha je také velmi emotivní a smutná, čili režisér nám jen v obrázkách a zvuku podal to, co pan Nicholas Sparks (autor knihy) vytvořil. Procenta ponechávám. 75% (31.01.2011)

Kráva, dylina, idiot, pipka, blbec, úchyl – ano, tak to jsem všechno já! Můžete mi, prosím, někdo konečně vlepit facku (zájemci nechť mi píšou do pošty), abych se probrala z toho hrozného světa, ve kterém stále jenom brečím? Dear John je prostá romantika, která nejen příběhem, ale i prostředím připomíná Zápisník jedné lásky (můj oblíbený). Tak proč mi vůbec nevadilo, že už jsem to jednou (obrazně řečeno) viděla? Odpověď je jednoduchá. Vždyť jsem přes ty slzy téměř nic neviděla :o) Ale přejdeme k tomu hlavnímu, John - Tatum je krásný mladík, který jako herec začíná rozkvétat, Savannah - Seyfried je nádherná dívka, která již jako herečka rozkvetla. Tito dva se do sebe zamilují a rozehrají příběh s poštou, který citlivky (bohužel mě) rozpláče a zbytek publika…ehm… co je mi do nich?... no nejspíše neurazí. Další z řady romanťáren, u které si obyčejný divák odpočine :o) (27.07.2010)

Nicholas Sparks je král kýčařů mezi ženskými romány a přesně takové jsou i jeho adaptace. Tuto alespoň trochu pozvedává vcelku schopná Amanda Seyfried, ale Channing Tatum zřejmě nedokáže pracovat s mimickými svaly ve svém obličeji a chodí celý film jako panák. Na papíře to může být asi méně otřesné, ačkoli ani tomu příliš nevěřím. Nevěrohodná přepálená historka s tolika slzopudnými vějičkami... (01.02.2020)